Konec svobody kradení Aleš Michl

Na začátku prosince se rozjíždí elektronická evidence tržeb. Není to žádná buzerace či snaha omezit svobodu lidí, ale prostředek k lepšímu výběru daní.

MF DNES - - NÁZORY - ekonom, externí poradce ministra financí

Aje to tady. Prvního prosince startuje EET. E – jako elektronická. Druhé E – jako evidence. T – jako tržeb. Jedni říkají, že to bude EE, tedy ee, jak říká malé děcko. Nebo ET – jako mimozemšťan. Co víc, že je to B – jako buzerace. Ani N – náhodou, odpovídám.

Určitě se ještě objeví porodní bolesti. Jakákoli chyba = titulek na první stránce novin a začne s tím i Lucie Borhyová. Zatím nejsou a ani nemůžou být výsledky – jen první, zahřívací měsíc běžel systém O. K. Navíc, protože je to novinka a politikum, tak se k tomu vyjadřují všichni. Do toho pozměňovací návrhy ve Sněmovně...

Nechme teď ale politiku stranou, hlavní ekonomický spor se točí okolo toho, zda je to BB – nemyslím Brigitte Bardotovou, ale Big Brothera, tedy Velkého bratra. Jde prostě o souboj mezi svobodou podnikání a svobodou kradení a tím, jak se do toho všeho má míchat strejda stát.

Hrůzné by bylo, kdyby vládnoucí politici chtěli přes EET ovládat podnikatele jako figurky na šachovnici. Říkat jim, jak mají podnikat. Je jasné, že každý z nás má vlastní zdroje svého pohybu, třeba odlišné od toho, jak smýšlí strýček stát. Tohle je ale jiný příběh.

Když se podíváte do encyklopedie, pak „svoboda“je možnost a schopnost volit, rozhodovat a jednat podle své vůle a nést za to přiměřenou odpovědnost. Svobodu vždy narušují tři jevy: gravitace. Čím jste těžší (nic proti vaší váze tedy), tím hůře se odlepujete od země – třeba si svobodně poskočíte. Dále si svobodu můžete narušit vy sami – v Česku se za posledních patnáct let ztrojnásobilo užívání antidepresiv – na těch prášcích asi svobodný nebudete. Poslední věc, která narušuje svobodu, je naše okolí – hlavně právě ten Big Brother, strejda stát, chcete-li. Ano, koho si tady zvolíme a jaké si to nahoře uděláme, takové to máme. Hlavní otázky znějí: Co elektronická evidence tržeb – je to buzerace jedinců, nebo dobrý krok? Přehnal už to strejda stát, nebo ne?

Od roku 1989 běžně mluvíme o svobodné společnosti, svobodě pohybu, slova nebo shromažďování. Rozumíme tím právě absenci nátlaku či překážek, především ze strany strejdy státu, ale i vůči sobě navzájem. Jenomže tohle přece nemůže znamenat svobodu vraždit nebo krást. Asi víte, kam mířím – 80 procent hospod v Česku nejsou plátci DPH, mají tržby pod milion korun ročně. Tvrdí, že mají tržby pod 84 tisíc korun měsíčně. Jelikož z těchto oficiálně vykazovaných tržeb asi těžko zaplatíte nájem, personál, suroviny, energii…, je jasné, že nepřiznávají všechno. Proč si to neříct otevřeně: K – jako kradou. Tenhle sektor tady již od komunismu má svobodu kradení. Vžilo se to.

Můžeme to dál tolerovat. Ale budeme tím svobodě škodit. Víte, co je pro svobodu člověka v ekonomice podle teorie podstatné? Tři věci:

1. Svoboda mezi lidmi nutně vyžaduje pravidla, kterým lze věřit.

2. Pravidla musí být spravedlivá a respektovaná a od toho se pak v ekonomice odvíjí trh.

3. Dobrá pravidla svobodu lidí v ekonomice nijak neomezují, ale teprve umožňují.

Elektronická evidence tržeb pošle hospody mezi plátce DPH. Kontrolní hlášení a elektronizace faktur je prověří, zda dále nešmelí. Vy sami si hospodské můžete přes elektronický kód zkontrolovat – jasně, mohl tam být QR kód, ale snad půjde i tohle dlouhý číslo dobře někam naťukat. To, že za hospodským zůstane datová stopa, pro něj znamená, že si ho někdo může kontrolovat (nejen systém, ale i vy sami přes tu aplikaci). A tohle je přesně to, proč podstatně ubude podvodů. Není to nic proti svobodě podnikání. Je to proti svobodě kradení. Mezi hospodskými existuje spousta slušných lidí, kteří podnikají poctivě. A zápasí s těmi, kdo kradou. A ti, kdo kradou nejvíce, samozřejmě zavřou, uvolní místo pro ty poctivější.

Podivné zvyky

Nejsem politik, nemusím být zvolen, mohu psát otevřeně – v hospodách nebo malých obchodech máme divné zvyky nezávisle na EET. Když jsem si kupoval v newyorském SoHo tričko, pankáč, který mi to prodával, měl do iPhonu připojenou jednoduchou čtečku karty, kterou koupil v přepočtu za 115 korun, a vše šlo elektronicky. Neřekl mi: „Hele, kámo, běž si vybrat do bankomatu, beru jen cash.“

Když jsem si v Číně kupoval v potravinách dva banány, kolega ekonom z Pekingské univerzity měl na mobilu aplikaci WeChat, naskenoval z pokladny prodavače QR kód, zadal do svého mobilu PIN a zaplatil to za mě (dlužím mu dva banány).

Přijedu do Česka a na Malé Straně v Praze, v centru turistů, kde mají super palačinky, nejde zaplatit ani přiblblou plastovou kartou vynalezenou v roce 1967, a pingl přede mnou ještě na mobilu updatuje kavárenský účet na Facebooku, který o něm mimochodem ví víc než „nějaká“EET.

Jdu po tom principu svoboda podnikání versus svoboda kradení – vězte, že i ti velcí ekonomičtí liberálové, teoretici a praktici ekonomie měli na jedné straně neviditelnou ruku trhu, malý stát, svobodu podnikání, touhu po zisku jako hnací motor, respektive přirozenou sobeckost lidí co nejvíce utržit, ale na straně druhé měli požadavek na dodržování pravidel, etiku a morálku jedinců. Neměli tam svobodu kradení.

I ekonomičtí liberálové měli na jedné straně neviditelnou ruku trhu a na druhé požadavek na dodržování pravidel.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.