Pozdravujte buchty, psal Voskovec Suchému
Pan Voskovec z Manhattanu nazvali svou společnou knihu, která právě vychází v nakladatelství Ikar, bratři Jiří a Ondřej Suchých. Oba se v ní po svém věnují legendární postavě českého divadla, konkrétně jejímu americkému období.
Zatímco Ondřej Suchý referuje mimo jiné i o posledním setkání dvojice V+W, jeho bratr Jiří popisuje zvláštní vývoj vztahu Voskovce k jeho vlastní osobě.
Jiří Suchý se s Jiřím Voskovcem nikdy nesetkal, vedli však čilou korespondenci. Voskovec totiž psaní dopisů miloval. Suchý upozorňuje, že i přesto, jak dlouho v americkém New Yorku žil, udržoval si slovem i písmem brilantní češtinu. „Kdykoli totiž přijel Jiří Šlitr do New Yorku a navštívil Jiřího Voskovce, ten se ho začal vyptávat, jaká jsou dneska v Praze rčení, vznikla-li nějaká nová slova,“popisuje.
„A tak se Voskovec dozvídal, že když je někdo nadšen, že je odvázanej, případně že je z něčeho na větvi, dozvídal se, že holkám říkáme buchty, a tak dál,“sděluje Jiří Suchý.
Krůpěj humoru
Sám se tak později v dopisech dočítal, z čeho byl Voskovec „na větvi“a „aby pozdravoval pražský buchty“. Suchý však jedním dechem dodává, že Voskovcova čeština nebyla nijak výrazně okázalá. „Byla příjemně uměřená a sem tam krůpěj humoru,“hodnotí česká divadelní legenda se zjevnou pokorou ke svému vzoru.
Dále však píše, že se z pozdějšího vydání Korespondence V+W o sobě dozvěděl, že nebyl ve Voskovcových očích vždy v milosti. Jiří Voskovec prý často v psaní Janu Werichovi kritizoval Suchého zpěv či texty – například Kotě v botě mu přišlo příliš infantilní: „To je trapné, coy (nesmělé) a cute (roztomilé) a nezní to ani upřímně,“zaznělo třeba. Jan Werich se však za Suchého díky jejich přátelskému osobnímu vztahu při návštěvách v Americe přimlouval.
Když zmizelo slavné plus
Určitou roli ve Voskovcově nevraživosti hrál i fakt, že Semafor oslovil tehdejší divadelní obec se stejnou intenzitou jako V+W o generaci dříve.
Werich s Voskovcem měli pro své potenciální nástupce, kteří jednou přeberou jejich pole působnosti, už dlouho připravené označení „pražští stanislavové“, které jim mělo připomínat, že nic netrvá věčně. Označení se zažilo podle jednoho Werichova snu.
Vztah se Suchým se definitivně zlomil zřejmě až se Šlitrovou smrtí. Tehdy začal od Voskovce dostávat dopisy, které překvapovaly hloubkou a upřímností.
Slavný herec se třeba Suchému svěřil, že bez Wericha je již jen pouhým hercem, že se z jeho života vytratilo milované klaunství. „To, co bylo ono + mezi Va W, zmizelo z našich životů. Nevím kdy a nevím proč. Jeden bez druhého tu speciální alchymii neumíme,“psal Voskovec překvapenému Suchému.
Knihu obou bratrů doplňuje bohatá obrazová příloha, podrobný soupis Voskovcových rolí ve filmu i televizi po roce 1945 sestavený Čechoameričanem Miroslavem Stuchlíkem a také hercův rodokmen.