Muž šťastných slz: Díky, že jste mě přesvědčili, ať nekončím
Miroslav Němý sportovní reportér MF DNES
Juan Martín del Potro poslední dobou celkem často veřejně pláče, což je pro něj ta nejlepší možná zpráva.
Byl dojatý na olympiádě v Riu, kde porazil Djokoviče i Nadala, a byť ve finále podlehl Murraymu, hrdinou okamžiku byl i tak on.
Neudržel slzy na US Open, neboť vzdor další porážce ve čtvrtfinále arénou jako ozvěna zněla jeho skandovaná přezdívka: „Delpo, Delpo, Delpo!“
A skrývat emoce o víkendu by už bylo úplně zbytečné. Za krásnými tenisovými slzami roku 2016 se totiž konečně skryl i velký triumf.
„Chci poděkovat všem, kteří mě přemluvili, abych neskončil s kariérou. Měl jsem k tomu dost blízko – a vidíte, najednou jsem tady,“říkal jako šampion Davis Cupu.
Argentina ve slavné soutěži účinkovala 93 let, předlouhé čekání zlomila až v Záhřebu. Hrdina je jasný: přece Delpo. Vyhrál obě dvouhry, přičemž ve druhé spektakulárně otočil zápas proti Marinu Čiličovi ze stavu 0:2 na sety. „Bylo to jedno z emočně nejnáročnějších utkání mého života,“přiznal. A fyzicky platí totéž: Argentinec totiž finišoval se zlomeným malíčkem na levačce!
Jak symbolické. Právě kvůli nekončícímu seznamu zranění dost vážně uvažoval, že s tenisem skončí. K čertu s takovým splínem: del Potrovi je 28 let a po pauze v přízemí se pro něj najednou žádný tenisový vrchol nezdá být příliš vysoký.
„Je skvělé, že jsi zpátky“
Britský list Telegraph považuje del Potrův návrat mezi tenisovou elitu za „nejpříjemnější sportovní story roku“, což má svoji logiku.
Argentinec triumfem na US Open 2009 zařídil jediné grandslamové vítězství kohokoli mimo „Velkou čtyřku“ve složení Djokovič, Federer, Nadal, Murray v předlouhém časovém rozmezí let 2005 až 2013. Ale to jeho zápěstí... Opakované operace jej srážely nejen fyzicky, trpěla i duše. V letech 2014 a 2015 se jeho aktivita smrskla na titěrných 14 zápasů. Na žebříčku se stal číslem 1 042! To letošek je samá radost.
„Delpo“nedával nikdy moc důvodů k tomu, aby jej ostatní neměli rádi. Ve spojení s jímavým comebackem se z něj nyní stal vyložený miláček lidu. Pomohlo mu i to, že se olympiáda konala v Jižní Americe, že na finále Davis Cupu do Záhřebu dorazil nejen Diego Maradona, ale další davy Argentinců. To vše je milé. A nezůstává výhradně u fanoušků.
Byť ve vzájemném duelu v 2. kole Wimbledonu musel letos Stanislas Wawrinka strávit prohru, vyprávěl: „Jsem rád, že je zpátky. Pro tenis je to výborná zpráva. Delpo je skvělý kluk, velmi dobrý sportovec a velký šampion. Snad se mu teď už zranění budou vyhýbat.“
Výkon na hranici nemožného
Profesionální sportovci žijí ve specifickém světě: velmi těžce se do něj dostává, ale snad ještě hůř vystupuje. Del Potro v tomto směru zažívá svoji osobní nirvánu.
Je zase tam, kde slavil nejlepší profesní chvíle života. Dělá to, čím umí rozjásat miliony krajanů. Je oblíbený. Pláče a nestydí se za to: „Jsem prostě a jednoduše šťastný, že můžu znovu hrát tenis.“
I kvůli tomu je dobré duši sportovní Argentiny nejspíš zcela fuk, že by mohla být i výš v žebříčku. Pokud by se jako dříve počítaly body za olympiádu a Davis Cup, stačilo by to na 22. pozici, nyní je del Potro „až“38. tenistou planety. Ale dost možná tím nejspokojenějším.
„To, co dokázal, je prostě úžasné,“uvedl argentinský daviscupový kouč Daniel Orsanic. „Svoji zemi reprezentuje s neuvěřitelnou hrdostí. Jeho výkon proti Čiličovi byl na hranici nemožného. Delpo je génius s obrovským srdcem.“
Že dostane začátkem listopadu od ATP cenu pro hráče, který předvedl nejlepší návrat na scénu, je až automatické, v této sezoně nešlo volit jinak. Víkendový chorvatský happy end ji pak ještě zkrášlil.
A ukázal, že i ryze kladní hrdinové pořád mohou dokráčet k nebi.