Kdo si vlastně odskáče zákaz kouření v lokále?

Když jsem občas chodil na oběd se svými ostřejšími kamarády, říkávali oblíbenou arogantní průpovídku: „Nevadí ti, že mi k tomu kouření budeš jíst?“Teď už jim k tomu kouření jíst nebudu. Od května příštího roku by měl platit zákaz kouření v hospodách, který minulý týden odhlasovali poslanci ve Sněmovně.

Dobře, že prošel. Většina argumentů odpůrců tohoto návrhu zaváněla podobnou arogancí jako slova mých kamarádů.

Protikuřácký zákon se zavádí z jednoduchého důvodu: Hospoda se považuje za veřejné místo, kam by asi člověk neměl chodit „na vlastní nebezpečí“.

Dnes si však jako pasivní kuřák jdu vědomě poškodit svoje zdraví. Naštěstí přichází zákon, který přispěje k tomu, že už si ho ničit nebudu. O nic jiného nejde. Vlastně ani nechápu, že mohl mít někdo nějaké námitky. Ale mohl a vezmu je popořádku. Námitka první se odvolává na svobodu podnikání. Hospoda je podle této teorie majetek hospodského a uvnitř si může dělat, co chce, tedy i ničit zdraví sobě i jiným.

Omyl. Jak píšu o pár řádků výše, hospoda je místem veřejným, nikoli bytem výčepního. Jak opakují někteří starostové, pro vesnici je to instituce stejně významná jako škola a kostel. A dávno tam platí i jiné omezující zákony. Hospodský tam musí obsluhovat všechny etnické menšiny, i když je třeba nemá rád, a musí tam nabízet hygienicky nezávadné jídlo. Tak není důvod, proč by tam nemohl platit i zákaz kouření.

Námitka druhá zní, že protikuřácký zákon společně s EET bude dalším likvidačním opatřením proti venkovským hospodám. „Venkovská hospoda“však není žádný chráněný druh. Skoro se chce cynicky říci, že pokud „venkovské hospody“existovaly jen kvůli tomu, že se tam chodilo kouřit, tak ať klidně zaniknou.

V podtextu téhle nekorektní námitky však podle mě stojí jiná věc. Že do venkovských hospod chodí „strejdové“, kteří jen neradi mění svoje zvyky, budou líní chodit kouřit ven, raději si koupí pivo v PET lahvi, dají si ho doma na gauči a klesnou tržby.

Tak černě bych to neviděl. Spíše bych sázel na to, že většina „strejdů“se přizpůsobí. Mezi lahvovým a točeným pivem je pořád dost podstatný rozdíl, a hlavně doma si Franta nepopovídá s Pepou, a už vůbec ne s Jirkou, na kterého v hospodě narazili náhodou a už rok se neviděli.

Navíc, zkuste hrát mariáš doma, když žena a děti pořád něco chtějí.

Námitka tři – že naopak zavládne nepořádek a hluk před hospodou, až se bude chodit s cigaretou před vchod. Tak s tím budu hotov rychle. Na vymáhání takových věcí máme zase jiné zákony a městskou policii lačnou vybírat pokuty.

V intencích těchto argumentů je pak celkem správné, proč zákazu ušly elektronické cigarety a vodní dýmky. Z e-cigarety stoupá pára bez karcinogenních látek, která ostatní hosty neobtěžuje. Nový zákon totiž není nějakým „trestem“, jak si spousta lidí myslí, ale přijímá se opravdu hlavně kvůli pasivnímu kouření.

Také je dobře, že neprošel bizarní paragraf o povinném nealkoholickém nápoji levnějším než alkohol. Hospody by mu stejně dokázaly vyhovět nějakým trikem, jako že pivo bude stát 40 korun a vedle bude k mání panák vody za 39 korun.

Pointa však nakonec možná bude ještě úplně jiná. Na zavedení elektronické evidence tržeb restauratéři před deseti dny zareagovali prudkým zdražením, takže „poraženým“je nakonec stejně zase host.

Invence českých podnikatelů je totiž bezbřehá a obávám se, že nějak podobně si my hosté–nekuřáci za trest „odskáčeme“i zákaz kouření v hospodách.