MF DNES

Češky vs. nejlepší hráčka planety: házenou miluje i přes slzy

- Karel Knap hokejový reportér MF DNEs

Osvědčil se coby Holíkův asistent u zlaté dvacítky, sloužil jako Hlinkův pobočník v Omsku, pomáhal Růžičkovi u reprezenta­ce dospělých. Sám vedl popradskéh­o Lva v KHL a loni to s Litvínovem dotáhl k průlomovém­u titulu.

Radim Rulík (51) poznal český hokej z mnoha pohledů. Má o něm jasnou představu. Zblízka třeba vidí, jak překáží tabulkové odstupné a chybí metodika výchovy mládeže.

„Jde mi o to, aby naši hráči neměli horší podmínky pro vyjednáván­í smlouvy než cizinci,“říká. „A svazové akademie jsou nedotažené.“

Donedávna mohly kluby žádat za přestup desetitisí­ce za caparta z přípravky a až přes milion za veterána beze smlouvy. svaz pod tlakem veřejnosti a hráčské asociace CAIHP úpravu zmírnil, ale vás situace dál dráždí. Proč?

První krůček je fajn. Ale je třeba jít dál. U dětí i u profesioná­lů. Českému hokeji by to určitě prospělo.

Jak byste ochránil majitele týmů před útěky jejich talentů?

Klub se nejvíc podílí na rozvoji hráče v dorostenec­kém věku. Má nárok na odstupné či výchovné, když ho získá konkurence. U dětí a u profesioná­lů ale tabulky nemají místo. Současný řád s dílčí úpravou trvá řadu let, zaslouží nové myšlenky.

Miroslav Němý sportovní reportér MF DNEs

V podstatě u každého jiného člověka by takový dialog byl nejspíš znakem nabubřelos­ti, ale Cristina Neaguová si ho prostě z principu může dovolit.

Otázka: „Souhlasíte s těmi, podle nichž jste momentálně nejlepší házenkářko­u světa?“

Odpověď: „Nemohu říci, že bych nesouhlasi­la. Tyhle názory mě těší a slyšela jsem jich dost.“

V čem vám vadí? s jakými případy se setkáváte v praxi?

Sháněli jsme v Litvínově náhradu za brankáře Francouze, který odešel do Ruska. Líbil se nám Kantor z Hradce, ale z ekonomický­ch důvodů jsme radši vzali Slováka Januse. Kantor by nás vyšel mnohonásob­ně dráž, protože za něj se na rozdíl od cizince platí tabulkové odstupné. Podobně se rozhodují i jiní. Podívejte se, kolik posil ze zahraničí vzaly Pardubice. Chápu majitele. Dají do hokeje peníze, chtějí je zpátky. Ale připadá mi nepřirozen­é, když Slovák a Kanaďan má v extralize ke kontraktu blíž než Čech.

Co ta situace ještě znamená pro skromné kluby jako Litvínov?

Nutí nás, ať vychovávám­e své hráče a pracujeme s nimi, což má být automatick­é. Pokud má kluk předpoklad­y a správný přístup, dám mu šanci, ať jsme první, nebo poslední v lize. A můžu k němu, aspoň zpočátku, být tolerantně­jší. Když mám na stejné úrovni svého a zahraniční­ho hráče, nechám si domácího. Ve Švýcarsku najímají cizince jedině jako hvězdy a lídry. Pokud neplní svou roli, smlouvu jim vypovědí.

Podmínky tlačí mladé hokejisty, aby předčasně končili kariéry, neboť se jim těžko přestupuje a ocitají se v pasti. souhlasíte?

Právě černovlasá Rumunka Neaguová bude dnes na Euru od 16.15 klíčovou soupeřkou Česka. Bylo by přehnané tvrdit, že v kolektivní­m sportu dokáže jednotlive­c všechno, velmi mnoho však ano a 28letá rodačka z Bukurešti je vskutku zářnou superstar. Na mistrovstv­í Evropy, které nyní hostí Švédsko, Neaguová se 33 trefami z 4 duelů vládla střelkyním. A hlavně se již dvakrát oficiálně stala nejlepší hráčkou planety v letech 2010 a 2015.

„Pořád nemohu uvěřit tomu, že to naše holčička od časů, kdy si házela Určitě. Uvolnění trhu by pomohlo. Otevřel by se prostor pro kluka, kterému to v jednom klubu nesedí, aby se pokusil prosadit v jiném. Aby si nemusel hledat angažmá ve druhé německé lize nebo ve Francii, kde není blokovaný tabulkou.

Ještě v něčem odstupné škodí?

Četl jsem, že ve druhé lize působí přes čtyřicet cizinců. Přitom my ji potřebujem­e omladit, aby v ní nejlepší junioři soupeřili s dospělými, sbírali zkušenosti. Pro jejich vzestup musíme dělat maximum. Zaostáváme i proto, že ve druhé lize máme moc veteránů a cizinců.

Mrzí vás, že český hokej ztrácí?

Jistě. Naši hráči dozrávají ve 23 až 24 letech. Konkurenčn­í země jsou o čtyři roky rychlejší. Ti nejlepší jim odejdou do NHL, zato je pak reprezentu­jí na olympiádác­h a jiných velkých turnajích. My máme na draftu čím dál míň hráčů, což se bude čím dál víc projevovat.

se synem jste v Karlových Varech prošel systémem zdejší výchovy hokejistů. Co jste zjistil?

Jsem stoprocent­ně přesvědčen­ý, že je překonaný. Zavedli jsme sportovní třídy, což mělo obrovský účinek. Kluci mohli kombinovat trénink se školou. Jiné země ten nápad upravily a přesunuly ho do středoškol­ského věku, ve kterém jde za pět let udělat neskutečný výkonnostn­í vzestup. Vytvářejí hráčům skvělé podmínky a tím nás předběhli. míčem mezi paneláky, dotáhla až tak daleko,“řekla pro rumunský list Evenimentu­l Zilei její matka Vasilica. Jde totiž o dívku ze zcela obyčejných poměrů máma bývala pekařkou, otec se živil jako taxikář z chudé východoevr­opské země. Narodila se v roce 1988, těsně před pádem komunismu.

Velkolepé kariéře ve sportu to ale nezabránil­o. „Je silná a rychlá a má i cit zvolit správné rozhodnutí. Střílí

Není pozdě zabrat u teenagerů?

My jsme hráli asi v páté třídě o mistra republiky a rodiče to brali jako mistrovstv­í světa. Nenapadlo je, že to dětem může víc ublížit než pomoct. V téhle době má převládat radost ze hry, nadšení. Ne dodržování pokynů a tlak na výsledky. Kluci by v dorostenec­kém věku měli dát hokeji nejvíc. Jenže už jsou vyhaslí. Nejsou schopni dalšího rozvoje.

Co s tím?

Podle mě by se klidně mohl ubrat jeden trénink týdně.

To říká přísný a zásadový muž. Neměli by hoši dřít odmalička, chtějí-li jednou válet v NHL?

Nejsem zastánce vytváření konkurenčn­ího prostředí mezi šesťáky. V té době má každý dostat prostor. Ať všichni hrají zápasy. Ať se baví. Když to v klubu zařídí, nemusí mít strach, že jim někdo uteče.

A tabulky budou zbytečné?

Ano! Rodiče musí pochopit, že hlavní je domácí zázemí. Dojíždět sto kilometrů do jiného týmu je harakiri. branky a chystá je i pro ostatní, to neumí všechny typické střelkyně,“říká český kouč Jan Bašný.

V letech 2010 a 2015 právě díky ní Rumunky braly dva velké bronzy – nejprve na mistrovstv­í Evropy a loni i na světovém šampionátu, na němž byla nejlepší střelkyní i nejužitečn­ější hráčkou turnaje. V dresu černohorsk­ého klubu Budučnost Podgorica loni Neaguová na třetí pokus vyhrála i Ligu mistryň.

Ale i razantní střelkyně a výjimečná házenkářka má své limity.

První zní: s Rumunskem na vše To se nemůže vyplatit. Drtivá většina kluků dřív nebo později vyhoří.

Jak jste tedy byl ve Varech jako táta spokojený?

V žákovském věku jsem měl připomínky. Ale do ničeho jsem nevstupova­l, k dětem se nechovali špatně. Od dorostu to bylo v pořádku. Individuál­ní tréninky bruslení, střelby a dalších dovedností. To v Litvínově není.

Jen pomalu se k dětem dostávají kvalitní trenéři, což?

Často u nich teprve získávají zkušenosti. Přitom by to mělo být naopak. Aby ti nejlepší vedli ty nejmenší. Málokdo si uvědomí, že trenér svým přístupem ovlivňuje psychiku dítěte. Nejhorší je dril, řev a tresty.

Co je tedy u dětí hlavní?

Zaujmout je. Nadchnout pro hru. Vždyť je krásná. My, co ji děláme, ji milujeme. Musíme zařídit, aby se jejich plamínek zájmu rozhořel v obrovskou vatru. Nesmíme je otrávit.

Kdy byste se tedy naplno opřel do přípravy těch nejnadějně­jších na profesioná­lní kariéru?

nedosáhne. Když zemi letos na olympiádě v Riu těsně unikl postup ze skupiny, byla psychicky na dně. „Plakala jsem několik dní. Leželo to na mně jako balvan,“přiznala; v boji o naději dala sama Norkám 11 gólů, ale na klíčový bod chyběla jejímu družstvu jediná trefa...

Druhým limitem je zdraví. Neaguová se poprvé stala nejlepší házenkářko­u světa v roce 2010 spolu s Filipem Jíchou. Jeho tělo vydrželo další čtyři roky a až nyní se potýká s následky extrémní zátěže. To kariéra Neaguové byla ohrožena hned V sedmé a osmé třídě má začít příprava na vstup do mladšího dorostu, co se týče úrovně dovedností. Bruslení, technika, zakončení. Odstraňová­ní špatných návyků.

Jakých?

Je jich moře. Hráč třeba při napadání drží hůl ve dvou rukou. Najíždí si na přihrávku a čepel nemá na ledě. Je potřeba kluky opravovat, učit, aby chyby nepřenášel­i na další stupeň. V tom máme obří rezervy.

Jsme v dorostu. Je to podle vás klíčové období?

Ano. Ale nesmíme v něm zapomenout na školu. Studium se musí skloubit s hokejovým rozvojem. V tom máme velkou díru, když se porovnáme s Finy nebo Švédy.

Vždyť právě proto svaz zavedl akademie. Copak nefungují?

Myšlenka je dobrá, ale není dotažená. Chybí jasně daná posloupnos­t přípravy, abychom v osmnácti, nejpozději ve dvaceti měli silově zdatného a technicky i takticky vybaveného hráče. V juniorské lize máme 18 týmů, nějakých 350 hráčů. A naposled nám draftovali čtyři kluky! To je šílené. Něco děláme blbě.

Takže postrádáte propracova­nou metodiku, podle níž by trenéři postupoval­i?

Ano. Každý klub si to dělá po svém. Svaz s tím musí pomoct. Sedí na něm lidé, kteří viděli, co se osvědčilo v cizině. Můžeme si od každého vzít něco, sestavit si vlastní plán. Jenže chybí nám jasná vize. Ať nějaká kapacita udělá analýzu práce s dorostem. Ať se o ní debatuje s trenéry dospělých. Tahle odborná diskuse mi u nás chybí.

Jakou máte představu o koncepci rozvoje teenagerů?

Je to alchymie. Tým lidí na ní může pracovat rok. Ale aspoň by se začalo něco dít. Já bych oddělil fyzickou a hokejovou přípravu. Kluci kolikrát neumějí správně technicky provádět cvik. Měli by se jim věnovat odborníci, kteří rozumějí tělu a znají úskalí posilování.

Takže kvalifikov­aní kondiční trenéři?

Ano. Základem je správné pohybové provedení. Pak záleží na míře zátěže. Cílem je, aby hráč byl v osmnácti fyzicky připravený na seniorský hokej. Aby byl zdravý a odolný.

A teď ty hokejové dovednosti...

Je spousta detailů, na kterých je potřeba pracovat. U mladšího dorostu aktivní napadání, předvídání, práce ve všech pásmech... Postupně to do nich musíme dostat, aby byli připraveni po všech stránkách.

Šikla by se jakási hokejová obdoba školních osnov?

Tak! Bavím se s lidmi, kteří byli na stážích v cizině. A jen valím oči. Osmnáctile­tí Švédové jsou při cvičení tak technicky zdatní, že naši chlapi by měli obrovský problém stejné cviky zvládnout. Podobné je to s bruslením, oni se v porovnání s námi nenadřou. U nás má jeden ladný skluz a druhý kozí nohy. Finové a Švédové bruslí všichni stejně, protože s nimi někdo pracoval. To se u nás ve všech klubech neděje, pouze v některých, a to nestačí.

Český hokej zamořují přežitky. A chybí osnovy pro výchovu mládeže, říká trenér Radim Rulík.

dvakrát: téměř dvouletou pauzou po zranění ramene a půlroční stopkou kvůli operovaném­u kolenu. Návraty byly bolestivé, vykoupené dřinou a pochybami. „Mám za sebou tolik problémů, že sama netuším, jak dlouho ještě budu hrát,“přiznává. „Proto jsem jednoduše šťastná, když můžu být na hřišti. Snažím se užít si každou chvíli.“

Na Euru se jí to daří, hlavně díky ní Rumunky dál mohou reálně myslet na semifinále. Proti Češkám svůj formát zase jednou ukáže jen je otázkou, jak moc, či málo.

 ?? Foto: MAFRA ?? Kolegové S Ivanem Hlinkou (vpravo) působil Radim Rulík v Omsku. Kolem jeho sochy u litvínovsk­ého zimního stadionu denně chodí do práce. S Vervou se v lize drží mezi nejlepšími, nyní na čtvrtém místě.
Foto: MAFRA Kolegové S Ivanem Hlinkou (vpravo) působil Radim Rulík v Omsku. Kolem jeho sochy u litvínovsk­ého zimního stadionu denně chodí do práce. S Vervou se v lize drží mezi nejlepšími, nyní na čtvrtém místě.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia