Hotovo, Aleppo padlo
Bitva o město, která byla plná brutality a lží z obou stran, mění situaci. Její konec uvolní Asadovi 30 000 mužů. Jak bude vypadat syrská válka teď?
Syrští bojovníci se včera stáhli ze všech oblastí východního Aleppa kromě jedné malé čtvrti a boj, který trval roky, tím skončil.
„Bitva o Aleppo je v závěrečné fázi,“řekl syrský velitel, generálporučík Zaíd Sálih.
Nejbohatší syrské město, které se stalo největším bitevním polem války, bylo hřbitovem mýtu, že umírnění povstalci jsou schopni představovat politickou a vojenskou alternativu k vládě Bašára Asada.
Tento mýtus žil na začátku bojů, potom už existoval jen papírově v proklamacích politiků, jako minomet v propagandistických přestřelkách provázejících válku. „Umírnění“rebelové nebyli tak silní, jak se tvrdilo, nebyli často tak umírnění, a jak je válečná logika sváděla dohromady s islamisty a džihádisty, stávali se pomalu jedněmi z nich.
To však neznamená, že válka nebyla pro obyvatele východního Aleppa brutální, ať už se opravdu báli režimu na druhé straně, takže nelogicky raději zůstávali pod palbou, nebo je drželi povstalci jako lidské štíty, což zní jako rozumnější vysvětlení. Kdyby jim utekli „jejich“obyvatelé, byla by to pro ně předčasná politická porážka.
Ale trpěli i lidé na vládní straně. Málo se už ví, že v roce 2013 naopak povstalci drželi v obklíčení západní vládní část města a ostřelování, byť zdaleka ne tak silné jako opačným směrem, pokračovalo až do posledních dnů.
I když bylo Aleppo líčeno jako kontrast černé a bílé, dobra a zla, nikdy to tak jednoznačné nebylo.
Rozhodující město země vláda nezískala jen pomocí ruských letadel, ale také díky sobectví svých nepřátel. Jedním z důvodů pádu povstalců je i snaha Turecka zabránit spojení dvou kurdských enkláv na severu země. K operaci Štít na Eufratu, která měla oficiálně za cíl útok proti Islámskému státu, si pozvalo na pomoc z jihu rebely z Aleppa. Tím se obrana jejich části města oslabila.
Na řadě je Idlíb
Situace se radikálně mění, protože Asad nyní bude moci použít na třicet tisíc mužů, které na sebe boje ve východním Aleppu vázaly.
Jeho další cíl je zřejmý: blízká provincie Idlíb, kterou drží povstalci z bývalé skupiny an-Nusrá, již byli donedávna napojeni na al-Káidu a v provincii zavedli právo šaría.
Tím syrský režim de facto scelí hlavní pás Sýrie, kde jsou největší města, nejvíce obyvatel a nejúrodnější půda. Je to jádro Sýrie.
Potom se zaměří na obsazení kapes ovládaných povstalci na jihu – u Damašku a u jordánských hranic. Islámský stát a situace v poušti na východě mu budou lhostejné.
Současně lze očekávat, že rozprášení povstalci povedou partyzánskou válku proti režimu, tím budou brzdit rekonstrukci, na niž navíc nebudou peníze, jelikož největší potenciální investoři, Saúdové a šejchové z Perského zálivu, zůstávají největšími nepřáteli.
Nejen proto Asadovo vítězství vypadá lépe z dálky než z blízka. Mezi vítězi v Aleppu totiž bylo málo syrských vojáků, zato hodně Íránem podporovaných bojovníků z libanonského Hizballáhu a šíitských milic z Iráku.
Aleppo je tak velkým vítězstvím Íránu, který výrazně skóroval v regionálním měření sil se Saúdy.
Protože Asadova armáda je lety bojů už personálně vyčerpaná, je závislá na Íránem posílaných milicích. Ozývají se hlasy, že Asad bude doma vazalem Ruska a Íránu. Platí to však jen do určité míry, protože bez něj by se režim mohl zhroutit a těžce vybojované zisky by se Rusům a Íráncům mohly rozplynout v novém kole úplně jiné války.