Čistý provozní zisk za Českou republiku a Slovensko

vyhodí, nedostane žádné odstupné. Jak upozorňují Financial Times, to není v Itálii úplně běžné. Tamní bankéři odcházejí s tučným zlatým padákem obvykle i tehdy, pokud vedli banku k úpadku. Například předchozí šéf UniCreditu Federico Ghizzoni, během jehož „úřadování“akcie banky prudce poklesly, obdržel odstupné 9,4 milionu eur.

Jak se plánované škrty dotknou české pobočky UniCreditu, která je podle objemu aktiv čtvrtou největší tuzemskou bankou, není jisté. Strategický dokument se konkrétně o Česku nezmiňuje. Uvádí však, že střední a východní Evropa je tahounem skupiny, propouštění se tedy zřejmě bude týkat zejména Itálie či Německa.

„Další podrobnosti nebudeme komentovat,“říká mluvčí banky Petr Plocek.

Italské banky patří k nejproblémovějším z celé Evropy. Hlavním důvodem jsou – kvůli nevalnému ekonomickému růstu – nesplácené půjčky, jež dosahují až 360 miliard eur. A v některých případech také přepálená expanze do zahraničí, třeba zrovna u UniCreditu či Monte dei Paschi.

Ozdravení bankovního systému bude hlavním ekonomickým úkolem, s nímž se bude muset vypořádat nový italský premiér Paolo Gentiloni. „Vláda je připravena zasáhnout, aby garantovala úspory občanů a stabilitu finančních institucí,“řekl poslancům. Jenže státní pomoc krachujícím bankám, jako je Monte dei Paschi, za peníze daňových poplatníků může narazit v Evropské unii.

Pravidla vyžadují, aby při případné státní záchraně odepsali část ze svých investic jak akcionáři, tak držitelé dluhu. Mezi nimi je ale velké množství domácností. Politickou prioritou pro Gentiloniho tak bude, jak neutralizovat dopad právě na drobné investory.

„Jak moc a zda budou eventuálně drobní investoři – a není jich málo – kompenzováni, nikdo neví. Záleží to do velké míry na tom, jaký plán konkrétně italská vláda dohodne s Evropskou komisí, i na tom, kolik kapitálu sežene Monte Dei Paschi před zatažením za státní ‚záchrannou brzdu‘,“míní hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.

Italská vláda podle něj případnou kapitálovou pomoc dokáže zvládnout. „Skutečně nejslabší hráči potřebují pravděpodobně 10 až 15 miliard eur, což není více než jedno procento stávajícího italského dluhu,“říká Bureš.