USA nejsou Kanada. A Trump to nezmění
Vždy mne fascinovalo, jak rozdílné jsou USA a Kanada. Letošní americká prezidentská volební kampaň a výsledek voleb to jen potvrdily. Zatímco v Kanadě proběhlo v listopadu 2015 klidné předání moci konzervativním předsedou vlády Stephenem Harperem liberálnímu Justinu Trudeauovi, v USA jsme byli svědky krvelačného gladiátorského klání, kde dosud není zcela jasno, jak se jeho vítěz zachová.
Nechci dnes rozebírat, analyzovat a spekulovat, proč a jak se stalo, že příštím prezidentem USA, tudíž nejmocnějším mužem na světě, se stal Donald Trump. O tom již byly popsány tisíce stránek, a jak se postupně objevují informace o Trumpově vládním týmu, další tisíce stránek popsány budou. Já se v mé Zpovědi krátce pozastavím nad překvapující rozdílností dvou sousedících, spřátelených zemí, USA a Kanady.
Navzdory 8 893 km dlouhé společné hranici a skutečnostem, že USA má přibližně desetkrát víc obyvatel než Kanada (324 vs. 35 milionů) a že mezi nimi existuje Kanadsko-americká zóna volného trhu, si Kanada udržuje svůj vlastní, unikátní charakter. Jako když její jediný, všemocný soused na ni nemá takový vliv, jaký bychom očekávali. Je to především všeobecné zdravotní pojištění a finančně dostupné vysokoškolské vzdělání, v čem se tyto dvě země podstatně liší. (Je možné zmínit i rozdílnou imigrační politiku, ale na to není v mé Zpovědi prostor.)
Ano, jsou to v mnohých aspektech běžného života dvě podstatně rozdílné země. Není například všeobecně známo, že Kanadě se finanční krize roku 2008 prakticky vyhnula, zatímco v USA způsobila dalekosáhlé škody, jejichž následky jsou dosud citelné.
V Kanadě je všeobecné zdravotní pojištění již po mnoho let pokládáno za samozřejmé, zatímco v USA po zvolení Donalda Trumpa prezidentem vznikla vážná obava, že dojde k podstatnému okleštění snad největšího úspěchu vlády prezidenta Baracka Obamy, amerického všeobecného zdravotního pojištění, tzv. Obamacare, které umožnilo základní zdravotní pojištění milionům dosud nepojištěných obyvatel. O možnosti získání vysokoškolského titulu bez masivního zadlužení se v USA jen debatuje.
Neuvádím nějaké hypotetické myšlenky, mohu to potvrdit z osobní zkušenosti.
Založení typografického studia v New Yorku v roce 1986 bylo administrativně až neuvěřitelně jednoduché a dnes to není o mnoho těžší. Byl to všehovšudy půldenní proces s minimem byrokracie. Na druhé straně jsem jako soukromý podnikatel nečekaně prošel obdobím, kdy jsem si nemohl dovolit ani základní zdravotní pojištění, tak bylo drahé. Naštěstí se v té době mé rodině vážnější nemoc nebo nehoda vyhnuly. V Kanadě by to nebyl problém.
A vysokoškolské vzdělání? Před 15 lety dcera Veronica po vystudování práv na prestižní univerzitě nastoupila do zaměstnání s dluhem víc než 90 000 dolarů, přestože vždy získávala různé granty a stipendia za skvělé akademické výsledky. Dnes by její dluh za podobné vzdělání činil víc než 120 000 dolarů. Kdyby se tehdy po studiu rozhodla pro kariéru veřejného obhájce, splácení půjčky by jí trvalo 20 i více let. Naštěstí si vybrala lukrativnější právní kariéru.
Nepředpokládám, že by se tyto dvě podstatné rozdílnosti během vlády Donalda Trumpa změnily k lepšímu. Výběr členů jeho týmu, jak nám oznamují média, zatím naznačuje spíše opak. Otázkou také zůstává, jak budou s republikánským prezidentem Trumpem spolupracovat členové Kongresu, a to i přesto, že jsou obě komory ovládané jeho stranou. Vedoucí činitelé, z nichž někteří se během volební kampaně od svého kandidáta veřejně distancovali, jako když se příliš netěší na jednání s Donaldem Trumpem. Plzeňský Prazdroj vynalezl Němec – bavorský sládek Josef Groll, který první plzeň uvařil v roce 1842. Tzv. pivo plzeňského typu se vaří a pije dodnes nejen v Plzni, ale po celém světě. Vyrábí ho i japonský pivovar Asahi, který český pivovar nyní koupil.