V Německu přibývá napadení policistů
„Ve srovnání se západními armádami stále zaostáváme, pokud jde o počet žen v bojových pozicích,“citovala nedávno izraelská média generála v záloze Jigala Slovika, podle něhož mohou být ženy i v pěchotě. Řada Izraelek mu tleská, jiní jsou ostře proti.
Izrael je přitom jednou z mála zemí na světě, kde mají brannou povinnost i ženy – tedy jen ty, které jsou po dosažení věku 18 let bezdětné a svobodné. V základní vojenské službě stráví dva roky, zatímco muži si musí odkroutit dva roky a osm měsíců. Avšak ve srovnání s muži jsou ženy mnohem více na takzvaných podpůrných pozicích, fungují často jako sekretářky, zdravotní sestry či radistky.
Žádné rozdíly!
Ne že by předtím Izraelky nebojovaly. Byly už v silách Hagany, předchůdkyni dnešní armády. V roce 1948 během války za nezávislost, kdy právě vzniklý Izrael napadly arabské státy, se však ukázalo, že mít ženy v prvních liniích není zrovna nejlepší nápad, neboť jako váleční zajatci trpí mnohem více. Už jen kvůli tomu, že je u nich výrazně vysoké riziko znásilnění.
Navíc to podle některých vojenských expertů dělá neplechu také v tom, že muži-vojáci se automaticky soustředí na ochranu žen, místo aby se zaměřili pouze na boj s nepřítelem.
Problémem v Izraeli jsou také únosy vojáků, stačí připomenout známý případ Gilada Shalita, kterého teroristický Hamas držel od roku 2006 celých pět let. Ani ženám se smrt nevyhýbá, od roku 1948 jich v IDF zahynulo 44.
Přesto jich chce do bojových pozic stále víc. „Proč jsou muži a ženy rozděleni
„Policie proti nám nemůže vyhrát, protože nás už je příliš. Pokud budeme chtít, ovládneme celé město,“popisuje policejní komisař v Gelsenkirchenu Ralf Feldmann, co si vyslechl při rozhovoru se třemi zástupci kurdsko-libanonské komunity loni v létě.
Od té doby se tu příliš nezměnilo. A pokud, tak spíš k horšímu. Duisburg, Essen a Gelsenkirchen jsou příklady měst v Severním Porýní-Vestfálsku, která se potýkají se vzrůstajícím násilím vůči policistům, vysokou kriminalitou a s problémem takzvaných no-go zón. Tedy oblastí, v nichž policie stále obtížněji dokáže udržet pořádek.
„Jedeme například s policejním vozem zasahovat. Když dorazíme na místo, začnou se tam velmi rychle shromažďovat lidé, kteří na nás drze pokřikují a často jsou i agresivní,“popisuje Ramon van der Maat z duisburské policie každodenní realitu svých kolegů. Policisté by prý potřebovali přinejmenším početní posily, aby mohli kriminalitu v problémových čtvrtích udržet pod kontrolou. podle pohlaví a ne podle svých fyzických a duševních schopností?“ptá se například feministická novinářka Anat Saragustiová. Schopnosti a fyzička sice rozhodují o zařazení izraelských vojáků už dnes, ale stále se přihlíží k tomu, kdo je muž a kdo je žena. Řadě Izraelek se stejně jako Saragustiové už nelíbí, že by měly hrát jen druhé housle.
Problém s tankem
Emancipace už přitom do Izraelských obranných sil (IDF) dorazila. Ještě před čtyřmi lety byla na bojových pozicích tři procenta Izraelek, dnes je to sedm procent a počítá se, že za dva roky bude pro první linie připraveno téměř deset procent žen.
V roce 2000 vznikl prapor Karakal, kde jsou ženy společně s muži.
Stále častěji podle van der Maata dochází také k napadením policistů. Problémem se nedávno začala zabývat zemská vláda v Severním Porýní-Vestfálsku.
Poslední kapkou byl nedávný případ ve stotisícovém městě Düren, který skončil brutálním napadením policistů. Vše začalo kvůli pokutě za parkování ve výši dvacet eur. Majitel auta, 46letý Turek s německým občanstvím, v rezidenční čtvrti odstavil vůz na trávník. Když viděl, jak ho policisté pokutují, přiběhl a došlo k hádce. Nakonec i ke Má název podle pouštní kočky podobné rysovi, jejíž samičky a samci vypadají velmi podobně. Karakal se zúčastnil stahování Izraele z Gazy a zasahoval proti teroristům na hranicích s Egyptem. I když je považován za smíšený prapor, dnes v něm 70 procent tvoří ženy.
Nyní už jsou v Izraeli celkem tři smíšené útvary a vzniká čtvrtý.
V ulicích izraelských měst jsou často vidět ženy, které se vracejí od posádky domů a mají přes rameno vedle kabelky také automatickou pušku. Totiž každý, kdo v rámci vojenské služby vyfasuje zbraň, ji musí neustále nosit u sebe, ať má dovolenou, nebo ne. Nejde tedy o sekretářky, ale o ženy, které jsou třeba v jednotkách střežících hranice a podobně.
Jigal Slovik nicméně odhaduje, že rvačce. Muži totiž přišli na pomoc jeho čtyři synové.
„To je zcela nový rozměr útoků, deset zraněných policistů kvůli pokutě za parkování, z toho jeden vážně,“popisuje situaci státní zástupce Wilhelm Muckel. „Jednoho z policistů muž několikrát udeřil do obličeje kovovou tyčí, zatímco jej držel v zámku pod krkem.“
To se odehrálo v polovině listopadu. Pachatelé z Dürenu jsou už nyní znovu na svobodě.
Nejsou to však jen napadení policistů, co ve městech způsobuje neklid. až 85 procent vojenských pozic, ve kterých jsou dnes muži, mohou zastávat i ženy. „Ženy mohou létat ve stíhačce, velet lodi,“říká. Není podle něj důvod, proč by nemohly být třeba také v tankových jednotkách.
Jenže právě tank se teď ukázal jako velký problém, kolem kterého se strhla bouřlivá diskuse o nasazení žen v bojových pozicích vůbec.
Zejména ortodoxní rabíni jsou proti, počet ortodoxních židů v armádě totiž v posledních letech narůstá. V tanku je málo místa (v izraelských merkavách zhruba 2 x 3 metry), a tak by tam ženy byly s muži příliš blízko u sebe, což se rabínům nelíbí. A jednotku složenou jen z tankistek nelze vytvořit, neboť zase tolik zájemkyň není. Situace je napjatá například v Duisburgu ve čtvrti Marxloh. Přibývá tam útoků na obchody. Rozbité výlohy zřejmě mají zastrašit jejich majitele i obyvatele města. Podle policie za nimi stojí několik čtyřicetičlenných velkorodin.
Marxloh má totiž všechny předpoklady pro neklidné soužití: vysokou nezaměstnanost a kriminalitu, velké množství imigrantů a nejasné životní vyhlídky obyvatel.
„Nenosím u sebe větší množství peněz, maximálně tak deset eur, a vždy si pevně držím kabelku,“říká televizní stanici N24 žena středního věku, podle níž se mnozí obyvatelé a zejména ženy bojí jít večer sami po ulici nebo jet za tmy tramvají. „Dívky neustále čelí přinejmenším slovnímu obtěžování, není to tu příjemné,“doplňuje ji další.
Bezpečnější silvestr?
Německo se nyní připravuje na novoroční oslavy. Nikdo si nepřeje, aby se opakoval silvestrovský scénář z Kolína nad Rýnem, Hamburku a dalších německých měst, kde v centru skupiny migrantů napadaly, okrádaly a sexuálně obtěžovaly procházející ženy.
Centrum Kolína nad Rýnem se proto koncem roku promění téměř v pevnost. Na bezpečnost bude dohlížet přes 1 500 policistů a 600 zaměstnanců soukromých agentur. V ulicích má být i více kamer a stanoviště pro pomoc napadeným.
Jsou však i jiné důvody než náboženské, neboť snadným řešením by byly jednotky složené jen z ortodoxních věřících a mužů. Byly provedeny dva testy, jak by ženy v rolích tankistů uspěly, a ukázalo se, že ženám chybí síla. Neunesou granáty, které se v tancích používají. A aby jim někdo pomáhal? Izraelské tanky počítají se čtyřčlennou posádkou: řidičem, velitelem, nabíječem a střelcem. Každý má v boji svých starostí dost.
Nakonec to vypadá, že rozletu žen napříč celou armádou zabrání naprosto přízemní důvod – toalety. „Muži mohou močit do lahve, ale ženy ne,“řekla listu Jediot Achronot Algazar (armáda nedovoluje zveřejňovat příjmení), která se už čtyři roky stará o tankové odpalovací systémy. Existují sice pomůcky,
Policisté se stále častěji setkávají s urážkami a fyzickým násilím.