Dokud mám síly, budu hrát, slibuje Mayall
Režisér Gareth Edwards má jednu Godzillu za sebou, druhou před sebou a u nich by měl také zůstat. Protože tuctovou digitální vybíjenou Rogue One by se mohl chlubit, pokud by v názvu neměla posvátné spojení Star Wars.
Jako v Bruselu
Producenti nejspíš věděli, že příběh nestojí za zlámanou grešli, natož za utracenou čtvrt miliardu dolarů, takže žádají recenzenty, aby neprozrazovali detaily. Tudíž lze jen obecně konstatovat, že zápletka je chudá, v první polovině prakticky založená
Václav Hnátek redaktor MF DNES
Britský kytarista, klávesista a průkopník bluesové hudby John Mayall vystoupí 2. března 2017 v rámci svého turné Livin’ & Lovin’ The Blues v pražském Divadle Archa. Fanoušci se můžou těšit na starší pecky i novinky z loňského alba Find a Way to Care. „Mám štěstí, že moji fanoušci oceňují vše, co udělám, a to každý večer. Hrajeme mix nových písní a starších pouze na setkání osoby A s osobou B a jejich (ne)dobrovolném přesunu k osobě C. Že do popředí staví Johanku z Arku v čele oddaných partyzánů, z nichž ten nejfešnější ji vezme dokonce za ruku. Že akce se pořádně dostane ke slovu teprve ve finále, přičemž film trvá dvě a čtvrt věcí, a já se navíc vždycky snažím, abych i zásadní skladby své kariéry hrál v nových verzích. Zdá se, že se to lidem líbí,“tvrdí hudebník.
Mayall patřil vedle Alexise Kornera nebo harmonikáře Cyrila Daviese k jedněm z prvních, kteří v Británii hráli blues. V jeho kapele The Bluesbreakers se vystřídali hudebníci zvučných jmen jako Eric Clapton, Jack Bruce, pozdější zakladatel a bubeník skupiny Fleetwood Mac Mick Fleetwood nebo Mick Taylor, jenž se přidal k Rolling Stones. „Já jsem byl kapelník a vybíral jsem si hodiny. Že ve velitelských stanech dobra i zla se schůzuje jako v Bruselu včetně dutých či nadutých frází. Že herci jsou nezajímaví a že to celé připomíná více teenagerskou fantasy typu Hunger Games než klasické Hvězdné války.
Protože kromě ohlašované krádeže lidi tak, aby vyhovovali mým záměrům,“vysvětluje Mayall častou fluktuaci muzikantů. Dlužno dodat, že hvězdy včetně Claptona dodnes skládají Mayallovi poctu jako jedné ze svých hudebních inspirací.
Oblíbená Amerika
Mayall se k blues dostal skrze nahrávky, které od dětství sbíral. „Začal jsem s tím, když mi bylo třináct, a byl to starý typ šelakových desek na sedmdesát osm otáček za minutu. Takže to je věc, které jsem byl vždycky tak trochu součástí,“líčí plánů se prakticky nic jiného nestane, nastavuje se filmový čas dvěma metodami: hrdinové mají problémy s připojením a tvůrci s uměním zkratky. Naopak plusové body lze připsat scénografii počínaje leteckou bitkou nad modrou lagunou a konče věží knihovny, kde ústřední Mayall. „A jazz a blues byly tím, co mě zajímalo nejvíc.“
Hudebník tedy vyrůstal na americké kultuře a koncem šedesátých let se do Spojených států i přestěhoval. „Nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv na mou hudbu, ta od toho byla vlastně naprosto oddělená. Ale pro mě osobně to bylo důležité. Měl jsem rád americké filmy, knihy, časopisy..., takže jsem se tu skutečně cítil jako doma,“popisuje důvody stěhování za oceán.
Třiaosmdesátiletý John Mayall má nyní za sebou více než padesát dvojice předvádí akrobacii ve stylu špičkových agentů slaňujících do centrály CIA. Občas se vynoří i nápaditá rekvizita, třeba v podobě chapadlovitého detektoru lži. A co se týče speciálních efektů, na ně jsou v ILM, firmě otce zakladatele George Lucase, prostě machři.
Všelidové povstání
Ale v zásadě se neurodilo nic, co by fanoušek žánru neviděl stokrát, i velice vzácné pokusy o humor se zase podsouvají robotovi. Hlavně však – ještě výrazněji než v loňském filmu z oficiální řady Star Wars: Síla se probouzí – mizí klíčové kouzlo původní pohádky, totiž její filozofický rozměr rytířského řádu Jediů. Povstalci z Rogue One zosobňují plebejské všelidové povstání, něco mezi Jánošíkem a sebevražednými atentátníky; vymyká se tu jediný osobitější hrdina, slepý vyznavač Síly a asijských bojových umění.
Prostě vznikla fantasy, již nad průměrnou známku povýší až ke konci právě a pouze nostalgické chvilky, kdy se přihlásí k původní poetice a k jejím znakům včetně hudby. Jenže Star Wars v názvu slibuje víc.
Rogue One: Star Wars Story let na hudební scéně a vydal šest desítek desek. „Je to prostě to, co dělám. Miluju hraní, rád komunikuji s lidmi pomocí nahrávek i koncertů, takže dokud budu mít dost sil, budu v tomhle pokračovat,“slibuje bluesový veterán, který mimo jiné v roce 2005 dostal za zásluhy Řád britského impéria. „Takové věci se dějí a samozřejmě je to pocta, ale v první řadě jsem pořád hudebník, na to se soustředím a podobná ocenění příliš neřeším,“dodává.
Vstupenky na pražský koncert jsou k dostání v síti Ticketpro.