Na Kurilách druhá světová válka nejspíš jen tak neskončí

Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES

Je to území, na kterém druhá světová válka vlastně nikdy neskončila.

A vše nasvědčuje tomu, že přes sedmdesát let vlekoucí se spor o Kurilské ostrovy, který je neuralgickým bodem vztahů Ruska a Japonska, nebude vyřešen ani při nynějším summitu ruského prezidenta Vladimira Putina a japonského premiéra Šinzóa Abeho.

Dlouhé hledání kompromisu zatím výsledky nepřineslo, přestože obě strany předložily řadu návrhů – tolik včerejší strohé vyjádření tiskových agentur. Maximem dosaženého bude, že oba státy zřejmě obnoví bezpečnostní rozhovory na úrovni ministrů zahraničí.

Analytici nebyli příliš optimističtí ani před schůzkou, zvláště když Putin v den příletu do Japonska prohlásil: „My žádné územní spory nemáme. To Japonsko si myslí, že má nějaké územní problémy s Ruskem.“

Zapeklitý spor

Kurily, respektive jejich jižní část, kterou Japonsko nazývá Severní teritoria, představují opravdu zapeklitý problém. Jeho kořeny sahají hluboko do minulosti.

Ostrovy navíc mají pro Rusko i pro Japonsko díky své poloze obrovský strategický význam. Jejich vlastník má totiž velmi dobrou kontrolu nad Ochotským mořem, které omývá břehy ruského kontinentálního pobřeží.

Od konce druhé světové války (tehdejší Sovětský svaz území anektoval tři dny po japonské kapitulaci) po současnost jsou Kurily pod správou Ruska. Japonsko s tím nesouhlasí. Odvolává se na rusko-japonskou dohodu z roku 1855 a na Petrohradskou smlouvu z roku 1875, jíž se Japonsko vzdalo nároků na Sachalin výměnou za to, že mu budou postoupeny všechny Kurilské ostrovy severně od ostrova Uru. Tokio proto nyní žádá ostrovy Iturup, Kunašir, Šikotan a skupinu ostrůvků Habomai, odkud Rusové na konci druhé světové války vystěhovali 17 000 Japonců.

Technicky stále ve válce

Moskvě současný stav vyhovuje. Nedávno dala svou neústupnost najevo tím, že tam rozmístila své protiraketové zbrojní systémy.

Spor však způsobil, že Rusko a Japonsko přes veškeré snahy stále nepodepsaly definitivní mírovou smlouvu, což technicky vzato znamená, že jsou stále ve válečném stavu.

Analytici tvrdí, že jednání o ostrovech dobře zapadá do strategie Vladimira Putina v Asii. Ta spočívá ve snaze vnášet neklid do současných spojenectví tak, aby z toho Rusko získalo diplomatické a ekonomické výhody. Ovšem bez toho, že by se samo k něčemu konkrétnímu zavázalo.

Rusku jde v první řadě o byznys a o japonské investice především v oblasti ruského Dálného východu. Během Putinovy mise má být podepsána třicítka dohod mezi ruskými a japonskými firmami.

Putin už nyní zaznamenal diplomatické vítězství. Prolomil izolaci, do níž se dostal po anexi Krymu v roce 2014 – Japonsko je totiž první zemí ze skupiny G7, do níž oficiálně zavítal.