Proč české učitele a žáky škola nebaví

Tuzemské regionální školství prošlo v minulých letech rozsáhlou reformou. Z výsledků mezinárodního šetření TIMSS 2015 teď vyplynulo, že nejen české žáky, nýbrž ani učitele škola nebaví. A co hůř, ona je nebaví nejvíc ze všech v rámci zemí OECD. To je bohužel v jistém rozporu s cílem reformy, po níž měly být naše školy přívětivým místem a rozvíjet děti po všech stránkách.

Reforma, která zrušila osnovy, čímž výuku rozvolnila, přitom vyšla na miliardy korun. Bylo ji totiž třeba podpořit různými projekty, jež by bez ní nikdy obhájit nešlo. Stačí zmínit budování metodických portálů, dnes nefunkčních, přičemž na všem „vydělávaly“hlavně firmy, jež předražené projekty realizovaly, zatímco učitelé se pachtili zadarmo.

Připravili totiž nad rámec svých úvazků místo osnov školní vzdělávací programy, a to podle státních rámcových vzdělávacích programů. Tyto státní rámce však již zadarmo nebyly a zaplatili je opět daňoví poplatníci: existovaly totiž dva kurikulární ústavy – Výzkumný ústav pedagogický a Národní ústav odborného vzdělávání. První připravil zmíněné rámce v úplně odlišném pojetí než druhý, což se nyní mimo jiné negativně střetává v koncepci středních škol.

Reforma se tak zvrhla v papírování. A v tom tkví hlavní důvod nechuti tuzemských kantorů ke škole, v OECD vůbec nejvyšší.

Škoda, že miliardy raději nešly na jejich platy. To by si mohli ředitelé vybírat z mnoha uchazečů o dobře placenou práci ty nejlepší, jelikož dobrou školu dělá dobrý učitel, nikoli úředník. Je čas vydat se tímto směrem. Reforma se minula účinkem.