Proč pohádky? Pro rekordy
I letos se potvrdil typický úkaz českých televizních Vánoc: nová štědrovečerní pohádka se stala nejsledovanějším pořadem roku. Přestože nudila tak jako její následovnice.
I kdyby existence veřejnoprávní televize byla závislá na sledovanosti, což není, vánočním finišem by ČT celoroční ztráty vždy dohnala. Vypadá to, že tři premiérové pohádky svátků se točí právě a pouze z taktiky pro divácké rekordy.
Jen jednu? Ale kterou?
Jak si přeložit řeč peoplemetrů? Premiérovou štědrovečerní pohádku Pravý rytíř vidělo 2,7 milionu lidí, hned po ní zařazenou trvalku Tři oříšky pro Popelku 2,5 milionu lidí. Přeloženo: zvědavost na novinku se přelila v potřebu spravit si chuť bezpečnou klasikou.
Nad milion diváků vyšplhaly během Štědrého dne všechny starší tituly, Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Tři veteráni, Nesmrtelná teta i Zlatovláska. Přeloženo: milá kulisa k obalování kaprů.
Na Boží hod přes den rekordy nepadly, chodí se po návštěvách, zato večerní novinka Slíbená princezna vyhrála. Stačilo jí 1,7 milionu diváků, leč o málo víc jich měl v předvečer Vánoc Anděl Páně. Přeloženo: jediná z novodobých pohádek, jež pronikla mezi hity, zraje jako víno, kdežto pokus o modernu odrazuje.
Rok co rok se ozývají hlasy, že místo tří polovičatých by ČT měla investovat raději jen do jedné, zato pořádné pohádky – jenže do které? Z letošních premiér ani jedna nesplnila základní předpoklad tvořící spojnici všech pohádkových evergreenů, který se vejde do pojmů důvtip a vtip.
Pravý rytíř 45%
Od chvíle, kdy zprofesionalizovaný skanzenový komparz vítal z válečného tažení rytíře, jenž doma najde syna, kdežto král chystá křtiny princezny, je jasno, kdo ji bude muset za pár let vysvobodit. Padoušský únosce Jaromíra Hanzlíka i vůkolní přeludy či víly zdržují, jediný zábavnější charakter, Lukáš Vaculík coby „supervizor“synovy proměny ze změkčilého vzdělance v drsného bojovníka, byl obětován na oltář výchovných pouček. Snesitelné, pokud se právě nezpívá.
Slíbená princezna 35%
Karel Jaromír Erben, pirát a la Johnny Depp, emancipovaná Zlatovláska, western, lechtivé narážky, emigrantská struna, Balkán, špeluňky, siamská dvojčata, jazyk od knižních vět přes „svině na růžovým paloučku“až po zvířátka s výrazy prd či hustý. Že to nedává smysl? Jistěže ne, logicky tak končí každý truc vůči tradici, který nechce být přímou parodií, ale jiný klíč nemá a planě doufá, že humor se ze zmatku vyloupne sám. Nevyloupne, potvrdila už o předloňských Vánocích podobná vzpoura Kdyby byly ryby.
Ztracený nos 50%
Slovenská produkce alespoň dosadila běžný příběh námluv do málo obehraného prostředí voňavkářů, ale zase doplatila na přehnanou délku nastavovanou epizodními lokaji a na český dabing, který se v převážně konverzační historce nedá umlčet. V soutěži princeznovské Miss Sympatie vítězí, naopak píseň „doteky lásky maskují vrásky“nelze vzít na milost ani o Vánocích.