Rozhovor: Žena v čele vědy
reportér MF DNES
Včele české vědy se po osmi letech objeví nová tvář. Předsedkyní Akademie věd (AV) se po Jiřím Drahošovi příští rok v březnu stane biochemička Eva Zažímalová. Teprve druhá žena ve vedení této instituce. Pomyslné žezlo od Drahoše převezme v době opatrného vědeckého optimismu. Politici se zdají být vědeckému bádání zase nakloněni a v rozpočtu se pro něj také najde více peněz.
Zažímalovou, která byla jedinou kandidátkou, přesto čeká několik výzev. Vláda plánuje vznik nového ministerstva pro výzkum a vývoj, na němž se bude podílet. A kromě dalšího financování české vědy bude muset řešit i její lepší propagaci.
Překvapilo vás, že jste byla jedinou kandidátkou?
Ono to tak úplně nebylo. O tom, kdo bude novým předsedou Akademie věd, se nezačíná mluvit měsíc před volebním sněmem. Ty diskuse probíhaly mnohem dříve. Původně se mluvilo o čtyřech kandidátech,
Eva Zažímalová: Po úspěších v politice ženy příliš netouží
z nichž jeden dával výrazně najevo, že by do kandidatury šel. Ale nakonec se rozhodl ucházet o post v Akademické radě. Že budu jedinou kandidátkou, vykrystalizovalo až v polovině října.
Jste druhou ženou ve vedení AV. Myslíte, že tu roli máte díky paní profesorce Illnerové o něco jednodušší?
Já jsem se nikdy na práci ve vědě nedívala tak, že jde o rozhodování, jestli žena, nebo muž. Vždy jsem na to nahlížela z hlediska toho, co ten člověk umí. Ale samozřejmě paní profesorka Illnerová minimálně dokázala, že není problém, aby tuto funkci zvládla žena.
Já se ptám i třeba kvůli tomu, že jsme neměli premiérku ani prezidentku, ale už je tady druhá předsedkyně Akademie věd. Tak jestli třeba v této oblasti je pro ženy jednodušší prorazit.
Myslím, že prostředí politiky je opravdu hodně jiné než prostředí vědy. Ženy obecně dle mého nacházejí uspokojení v tom, když mohou dělat práci, která vede ke hmatatelným výsledkům. A jejich primární motivací, až na výjimky, není moc a postavení.
Jestli by právě toto politice neprospělo.
To jsou dvě různé věci. Politice by velmi prospělo, aby se v ní více prosadily ženy. Nemyslím si ale, že by si ty schopné ženy kladly za cíl uspět právě v politice. Ten rozdíl vidím spíše v tom, že politické prostředí působí dojmem, že primárním cílem není něčeho dosáhnout, ale uplatnit se ve volbách. A o tento typ úspěchu usilují více muži než ženy.
Jak jako nastávající předsedkyně hodnotíte uplynulý rok z pohledu české vědy?
Pokud jde o klid na práci, tak si myslím, že ten uplynulý rok byl docela příznivý, protože díky současné politické reprezentaci minimálně na Akademii věd nebyl pořádán žádný „hon“. Navíc malinko vzrostl náš rozpočet, což umožnilo vyrovnat institucionální dotaci některým ústavům, které byly velmi podfinancované. Po tom obtížném období od roku 2010 byl uplynulý rok takovým světýlkem na konci tunelu, kdy to vypadá, že se snad blýská na lepší časy.
Zmínila byste nějaký opravdu významný objev uplynulého roku?
Že by se podařil nějaký naprosto průlomový objev, to bych neřekla. Ale pokročil výzkum například ve zjišťování mechanismu chemických reakcí nebo účinku některých léčiv. Ono to s těmi průlomovými objevy není tak jednoduché. Třeba profesor Antonín Holý na svých lécích pracoval desítky let, zatímco dnes se může zdát, že to celé vzniklo najednou. On těch látek tehdy nasyntetizoval desítky, ne-li stovky, a pár z nich pak prošlo úspěšně zkouškami a udělal se z nich ten velký objev. A takto to většinou chodí – za velkým objevem je mnoho let trpělivé a zvenku téměř neviditelné práce.
Když hovoříte o profesoru Holém, tak v březnu vyprší jeho patenty, které představují významnou složku rozpočtu ústavu, kde působil. Co s tím?
To, že vyprší patenty, znamená, že Holého objev bude otevřený všem firmám a ty, aniž by za to musely platit poplatky, budou látky moci používat. Ústav organické chemie a biochemie má v zásobě spoustu dalších patentů a některé z nich v nedávné době byly licencovány. Na objevech pana profesora se vydělalo opravdu hodně. Jednu dobu byl Ústav organické chemie druhým největším plátcem DPH v Praze 6, kde sídlí, přičemž tím prvním bylo pražské letiště. A ústav se choval velmi ekonomicky, takže je zajištěn na dlouhou dobu dopředu.
Jedním z vašich nejdůležitějších úkolů bude spolupráce na vzniku ministerstva pro výzkum a vývoj. Jak to vypadá?
Ten zákon, jehož je vznik ministerstva pro výzkum a vývoj součástí, se připravuje pod vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem. Je to jeho vize. Akademie nemá nic proti jeho vzniku, ale má určitou představu, jakou pozici by v celém systému měla zaujímat. Nové ministerstvo si představujeme jako koncepční, hodnotící a koordinační orgán. Bylo by možná také dobré, kdyby od resortu školství, mládeže a tělovýchovy přebralo management dotací z operačních programů EU, protože největší část z nich se týká vědy. Zároveň bychom si v žádném případě nepřáli, aby rozpočtová kapitola Akademie věd spadla pod to ministerstvo.
Proč?
Protože ten současný model umožňuje velice jednoduchý systém rozdělování peněz rovnou k jednotlivým ústavům, kde se věda přímo „dělá“. Zároveň nám umožňuje vyhýbat se politickým tlakům na naši činnost. Věda má vždycky nejlepší kvalitu, když do ní nezasahují žádní političtí činitelé.
Když jste kandidovala na pozici předsedkyně, zmiňovala jste, že byste ráda lépe prezentovala Akademii věd směrem k veřejnosti. Máte plán, jak na to?
Jsem přesvědčená, že leckdy si ani veřejnost nebo politická reprezentace neuvědomují, jaký potenciál věda má pro ekonomiku nebo pro kulturu země. Proto je veřejnosti třeba ukázat, na co jde část jejích daní. Že to nejde institucím, které se zabývají něčím naprosto nepoužitelným nebo nepochopitelným.
Dokážete si představit nějaký projekt, prostřednictvím kterého by bylo možné ty výsledky prezentovat?
My se stále snažíme své výsledky prezentovat. Ale myslím si, že máme určitý dluh v celkovém systému nebo koncepci, jak to dělat. Naše práce pak není tolik vidět. Často se nám třeba vyčítá, že neděláme aplikovaný výzkum. Ale to není pravda. Na Akademii je několik ústavů, které se zabývají výrazně aplikovaným výzkumem a dělají to dobře. Těch příkladů bych mohla uvést několik.
Tak třeba?
Třeba výzkum Ústavu experimentální botaniky, který vedl k tomu, že bylo vyšlechtěno mnoho odrůd jabloně odolných proti houbovým chorobám. A když jdete do obchodu a vidíte tam jablka odrůdy například Topaz, Opal, Rubinola, tak to jsou jablka z odrůd jabloní, které byly vyšlechtěny v Akademii věd.
V některých zemích je obvyklé, že se vědci vyjadřují k veřejnému dění. Byla byste příznivkyní toho, aby to tak fungovalo i u nás?
Jsem přesvědčena, že vyjadřovat se k aktuálnímu dění a k aktuálním problémům je povinností vědců, kteří pracují v institucích, které jsou placené z veřejných prostředků. Myslím si, že by se i veřejnost měla na odborníky v daných oblastech sama aktivně obracet. Ale ráda bych zdůraznila, že je třeba se vyjadřovat k těm věcem čistě na odborné úrovni. Vědci by měli mluvit třeba o příčinách a možném řešení sesunutí svahu na dálnici D8. Ale neměli by se vyjadřovat například k nějakým korupčním kauzám. To už není starost vědců.
Jak by se třeba názory vědců mohly k veřejnosti, potažmo k politikům, dostávat lépe?
Ten systém není zatím moc propracovaný. Ale uvedu vám příklad ze zahraničí. Nedávno jsem díky laskavosti britské ambasády ještě s několika kolegy navštívila Velkou Británii a kromě jiného jsme měli naplánovanou exkurzi do tamního parlamentu. A ten má takový odbor, který se zabývá zprostředkováním vědeckých informací poslancům. Mají zavedený systém, jehož prostřednictvím oslovují odborníky na právě probíranou nebo jinak aktuální tematiku. A pak tyto informace převádějí do formy krátkých letáků, které jsou psány pro poslance srozumitelným způsobem.