Atletika se brzy změní
Čeští atleti oslaví 120 let existence. U kronik i bojem o podporu od státu
„Atletika se rozdělí, tak jako se vedle volejbalu objevil beachvolejbal nebo sedmičkové ragby.“Libor Varhaník, předseda atletů
Atletický svaz oslaví v roce 2017 už 120. narozeniny. Jako dárek si nadělí i výpravnou publikaci mapující historii tohoto sportu na českém území. Nad ní vzpomíná šéf svazu Libor Varhaník.
Jak složité bylo pronikat až k samým kořenům české atletiky?
Já jsem pyšný, že výsledek je bohatší, než jsem čekal. Je za ním tříleté úsilí. Objevili jsme dokumenty považované za dávno ztracené.
Například?
První stanovy České amatérské atletické unie. Nebo naprosto úžasnou kroniku Z maninské závodní arény.
Kde jste je nalezli?
Pomohla muzea, oddíly. Máme i kroniku z AC Praha 1890 (nejstarší český sportovní klub), kde mají archiv předávaný z člověka na člověka. Chystáme teď putovní výstavu fotografií, která projde po velkých atletických akcích v zemi. Představí úbory prvních sportovců i vývoj jednotlivých disciplín, třeba z časů, kdy se o tyči skákalo do písku. Osobně věřím, že bez znalostí minulosti není ani vize budoucnosti.
V té minulosti se dělaly i chyby. Jaké období české atletiky považujete za nejtěžší?
Ta souvisela se složitostí doby, kdy se odehrávala. Počínaje obdobím před rokem 1918, kdy soutěžit za Čechy byl v rámci monarchie problém, a přesto o to ti lidé usilovali. A konče fatálním excesem, kdy naši atleti po veleúspěšném prvním mistrovství světa 1983 nemohli startovat na olympiádě v Los Angeles.
Byla tady i dopingová éra...
Takových situací, které bychom mohli nazvat chybami, je více. Ale abych je rozebíral z pozice roku 2016, je nezodpovědné.
Protože neznáte zákulisí?
Ano. Stejně tak jako když se budeme bavit o období sjednocené tělovýchovy po roce 1948. Tehdy se určitě přetrhal plynulý vývoj naší atletiky. Ale já v té době nežil.
Počiny kterého z funkcionářů z celé té 120leté historie ve vás zanechaly nejhlubší dojem?
Otců zakladatelů unie. V době, kdy si prosazování sportu žádalo i značnou odvahu, u nás začali s něčím novým. Jsem rád, že dohledané dokumenty jim dodají gloriolu, kterou si zaslouží. Ale vedle osobností, jakými byl doktor Jarkovský, jsou tu i zástupy bezejmenných, kteří léta táhli atletiku v klubech. Budovali strukturu, která měla úžasnou sílu a skoro celý svět nám ji záviděl.
Kdy jsme o ni přišli?
Ona existovala neustále, i když s různými odbočkami. Atletika podporuje zdravý způsob života a věnuje se základním pohybovým dovednostem, jako je běhat nebo skákat. Může být sportem na celý život, má přesah do společnosti. Ale musí zde být i určitá podpora státu, aby sport u nás obstál. Od péče o talentovanou mládež až k podmínkám pro odpovědnost firem. Na západ od našich hranic firmy vzhledem k tamním zákonům poskytují prostředky pro sport. Jestli totéž nebude u nás, výsledky nám budou unikat.
To tedy Český atletický svaz momentálně nejvíce tíží?
Ano. Jde o strukturální pojetí sportu v Česku obecně. Atletice se naštěstí pořád daří vozit medaile, ale sám cítím, že je to čím dál těžší. Nemůžete soutěžit s elitou, když sám máte batoh na zádech. Přitom je tolik zemí, z nichž si můžeme vzít příklad a kde je zadání státu včetně zmíněné společenské odpovědnosti firem jasně dané.
Pořádali jste halové mistrovství Evropy 2015. Chystáte Kontinentální pohár v Ostravě – a co dál?
Laťku jsme si nastavili vysoko. Jsou tu i další výzvy jako hostit mistrovství Evropy družstev. Ale vždycky budeme přemýšlet racionálně, abychom si nevzali příliš velké sousto.
A co letní mistrovství Evropy?
Za jistých okolností, pokud by se k tomu stát hlásil, ta možnost existuje.
Na Strahově, který by museli zrekonstruovat? Nebo v Ostravě?
Při kapacitě stadionu, jaký Ostrava má, by to tam nešlo ufinancovat. Nejsme schopni na 15tisícovém stadionu vygenerovat takový příjem ze vstupenek, který by zaplatil vše potřebné. Berlín počítá při mistrovství Evropy 2018 se 46 tisíci diváků každý den, aby mohli akci ufinancovat. Musíme žít v realitě. Velkou naději však spatřuji v nových formátech atletiky, které se chystají.
V čem mají spočívat?
Atletika potřebuje refresh, aby soutěže byly až do konce nepředvídatelné. Už od roku 2019 mají vznikat v Evropě i nové typy soutěží, které rozboří stávající pravidla. Ale tím neříkám, že by měla současně zaniknout stávající atletika.
Budou tedy dvě různé atletiky?
Ano, atletika se rozdělí vedví, tak jako se vedle volejbalu objevil beachvolejbal nebo jako vznikly basketbal 3x3 a sedmičkové ragby. Trend je daný. Například i golf se přizpůsobuje a testuje zkrácené verze turnajů. Atletika půjde na olympiádách a šampionátech světa i Evropy dál po své klasické cestě. Ale pak se tu rodí i jiná, paralelní linie, s novými soutěžemi a disciplínami. V té vidím velkou šanci pro nás, protože jinak jen těžko budeme konkurovat Němcům, Britům či Francouzům žijícím v jiných finančních dimenzích.