Sportu vloni „vládl“ruský doping. Co letos?

Miroslava Němého, reportéra MF DNES

Měl to být rok Usaina Bolta, Michaela Phelpse či Cristiana Ronalda – a vlastně také byl. První dva na olympiádě v Riu rozšířili své sprinterské, respektive plavecké medailové sbírky do dimenzí, na něž běžný smrtelník zírá s otevřenou pusou a do nichž jejich následovníci jen tak nevstoupí. Třetí dokazoval, že nikdo ve fotbale tolik nemiluje góly, navíc pro Portugalsko dobyl mistrovství Evropy. V hokeji kanadský idol Sidney Crosby vyhrál, co mohl, a rivalům často ujížděl, jako by měl v bruslích motorek.

Sport roku 2016 měl kromě těchto hrdinů i mnohé, mnohé další. Jenže také přiletěla černá labuť – a událostí uplynulých dvanácti měsíců musí být něco jiného. Obří dopingový skandál v Rusku. Že jsou Bolt, Phelps, Ronaldo, Crosby fenomenálními sportovci, to se vědělo. Vlastně jen potvrzovali svou výjimečnost, jakkoli opojné bylo je a další sledovat.

Ale dvě zprávy nesoucí jméno právníka McLarena a odhalující špinavé triky v ruském zákulisí mají potenciál sport redefinovat. Poté, co jsme četli o všemožných levotách, se vyjevilo, že fanoušci roky sledovali zrnící, jako by rušený obraz; jakmile se signál ustálil, měli už olympijské (atletické a další) medaile jiní mužové a ženy, neb jejich původní majitele zpětně usvědčili dopingoví komisaři.

Sport je v období jedné velké revize. Kdo včera vítězil, zítra může být bez trofeje. Americká atletka Chaunté Loweová by se měla dočkat bronzu z olympiády v Pekingu – původně skončila až šestá! Mezitím její vlast nakazila finanční krize, její manžel přišel o práci a oni kvůli tomu o dům... Bylo by to jinak, kdyby s olympijskou medailí v kapse získala sponzory navíc? Příliš, příliš mnoho kdyby. Což je cesta k následujícím dvanácti měsícům, ke sportovnímu roku 2017.

Jde o rok lichý, tedy neolympijský a bez velké fotbalové akce. I takové mají své tradiční hity, o tom žádná – v Londýně se kupříkladu na světovém šampionátu atletů bude se strhující kariérou loučit zmíněný jamajský bořič rekordů Bolt. Cyklističtí nadšenci se nemohou dočkat Tour de France, spousta Čechů vyhlíží hokejový šampionát. V tom tkví kouzlo sportu, neboť je nekonečný a nepředvídatelný. I bez olympijského třeštění je tu dost událostí, na jejichž výsledky si již teď můžete vsadit, ale bez křišťálové koule nevíte nic.

Bude to tedy rok pomíjivosti v nejlepším slova smyslu: události se pohrnou, leccos překvapí, mnozí zklamou, od ledna do prosince budou všemožná kolbiště jiskřit emocemi, radostí a smutkem. Ale pokud nepřijde další černá labuť, nepředvídatelná událost s potenciálem měnit paradigma, může ruský dopingový skandál zůstat hlavním tématem také pro rok 2017.

Hlavně by měl být co nejdříve vyřešen. Vlastně jakkoli na škále „brutální trest – kompromis – úlitba obrovi z Východu“, neboť i bídný verdikt je lepší než mlčení a přešlapování. Na to sled událostí zatím ani nevypadá, neboť mnohé svazy řinčí ruským směrem a biatlon, veden v tomto případě až nezvykle dějinotvornými Čechy, stále zvažuje bojkoty závodů.

Sport je obří byznys, báječný koníček a často to jediné, na co se má pořádně cenu dívat v televizi, protože výsledky dopředu neznáme – a byť jsou „herci“roky stejní, nejde o reprízy, ale pokaždé o nový kus. Proto může být právě vědomí falšované minulosti smrtící. Doping je výhrůžkou nejen z Ruska, ale vzhledem k rozsahu kauzy a důkazům je tohle první problém k řešení. Bude-li 1. ledna 2018 symbolem roku něco jiného, bude to pro sport zpráva z kategorie velmi povzbudivých.