Rukopis Islámského státu
Turci si spletli nepřítele. Šli po Asadovi, ale je jím IS.
Svět se dočkal prvního teroristického útoku roku 2017 v okamžiku, kdy novému letopočtu bylo teprve pětasedmdesát minut. Není náhoda, že to bylo v Turecku.
Pro Turecko byl tak dlouho hlavním nepřítelem Bašár Asad v sousední Sýrii, až se ukázalo, že ve skutečnosti je jím Islámský stát.
Tím, kdo na istanbulské diskotéce rozséval smrt po desítkách, mohl být kdokoli včetně psychopata nebo osamělého vlka, ale rukopis akce ukazuje na Islámský stát.
To je jeho styl. Velké a krvavé masakry provádí v Turecku také militantní odnož Kurdů, ale ti se aspoň tváří, že vedou válku, a tak útočí na policisty a vojáky, policejní stanice, kasárna a vojenské konvoje.
Diskotéka a akce, jejímž dopředu daným a jediným cílem jsou jatka civilistů, není jejich operační styl. Zato Islámský stát takové věci dělá. Dokonce k tomu své přívržence podněcuje.
Je to měsíc, co je mluvčí Islámského státu vyzval, aby provedli vlnu útoků, a vybízel je, aby se zvlášť zaměřili na „bezbožnou, odpadlickou tureckou vládu“.
Způsob provedení odpovídá i příručkám, které džihádisté vydávají pro své atentátníky.
Diskotéka je ideálním cílem, protože na malém prostoru jsou vměstnány stovky lidí (v Istanbulu jich bylo asi sedm set). Pro masového vraha je to ideální loviště, protože hlasitá hudba, šero a světelné efekty vytvářejí nepřehlednou situaci.
Prostor je uzavřený, pro návštěvníky se stává pastí, kterou útočník ovládne, jakmile zlikviduje ochranku u vchodu. Zabít ji nebylo nijak těžké ani riskantní, protože na útočníkově straně byl absolutní moment překvapení.
Z hlediska džihádistů je útok tohoto typu velmi „levný“a snadno proveditelný, neboť složité přípravy nejsou třeba. Stačí jeden člověk, který je buď vyslán Islámským státem, nebo se zradikalizoval sám, poslechl internetové výzvy k akci a před útokem dá na web video, že se cítí být členem IS.
Nutné je sehnat pouze samopal a provést průzkum, tedy koupit si lístek a jít dovnitř, aby terorista věděl, kde stojí ochranka, a na místě neztrácel čas chybnou orientací.
Masakr celkově připomíná obdobnou akci IS v Paříži, kde v hudebním klubu Bataclan v listopadu 2015 pozabíjeli také desítky lidí.
Pokud byl i v Istanbulu za bezohledným vražděním Islámský stát, znamenalo by to, že Turecku se nakonec hodně nevyplatila politika přivřených očí, kterou dlouho uplatňovalo vůči Islámskému státu.
Turecko sice vždy podobná obvinění odráželo s tím, že bylo první zemí, která označila IS za teroristickou organizaci, ale obvinění, že radikálům přinejmenším svou nečinností šlo na ruku, bylo hodně.
Turkům bylo vyčítáno, že koukají jinam, když přes jejich území proudí cizinci, aby přešli syrskou hranici a přidali se k Islámskému státu.
Bylo jich tolik, že se hovořilo dokonce o „džihádistické dálnici“. Vedle toho byli Turci obviňováni, že nijak nebrání kšeftům IS s tureckým pohraničím. A Kurdové si stěžovali, že například boji o město Kobani, jež leží přímo na hraničním přechodu s Tureckem, na ně džihádisté útočí z tureckého území.
V tureckých očích by tichá tolerance IS měla dva dobré důvody. Hlavním cílem Turecka v Sýrii byl pád režimu Bašára Asada, a tak každý, kdo k tomu přispěl, byl prospěšný. Navíc šlo o sázku na to, že politiku „žít a nechat žít“Turkům IS oplatí a nedá Turecko na mapu svých sebevražedných atentátníků.
Ale nemilosrdná logika blízkovýchodních i širších zájmů, například s USA a Ruskem, nakonec z Turecka udělala nepřítele IS. Turecké jednotky bojují proti džihádistům na severu Sýrie, boje jsou nyní obzvláště krvavé, před Vánocemi během jediného dne sebevražední atentátníci zabili na bojišti osmnáct Turků. Na silvestra Turecko oznámilo, že zabilo dva pohlaváry IS.
Velmi pravděpodobně to nesouvisí s masakrem na diskotéce, ale rozhodně to ukazuje, že bitva se přiostřuje a bude nelítostná a krvavá.