Sedm minut „nana ná ná“, vyčítali lidé Hey Jude
Paul McCartney s novinářem Paulem Du Noyerem prvně mluvil v roce 1979, od té doby ještě mnohokrát a nejednou až do detailu rozebírali linky liverpoolských autobusů. Právě to, že oba pocházejí z jednoho města, vedlo nejspíš k tomu, že se hudebník při těchto rozhovorech otevřel.
Nevznikly paměti, kniha nazvaná v českém překladu Ladislava Šenkyříka Paul McCartney však dává pořádně nahlédnout do muzikantova života, tvorby a myšlenek. „Odcházel jsem vždy s pocitem, že McCartney je prostě slušný člověk, který je shodou okolností taky génius,“přiznává Du Noyer.
Občas se něco nepovede
Nejenže kniha Paul McCartney nejsou paměti, ale ani se nedrží přísné chronologie. Jednotlivé rozhovory jsou řazené na přeskáčku a v základní osnově se autor drží časové linky tak, jak se zmiňované události postupně odehrály, tu a tam však on i zpovídaný hudebník odskočí v historii jinam.
Jako by Du Noyer chtěl dostát ambice hodnotit McCartneyho dílo jako celek, tedy ne zvlášť éru Beatles a zvlášť sólovou dráhu. „Z čistě komerčního hlediska jsou tady věci, jichž se prodalo víc než čehokoliv od Beatles, třeba Mull of Kintyre. Ale z kritického hlediska se to vůbec nebere v úvahu,“přemýšlí v knize McCartney.
Hlavní devizou titulu jsou právě přímé hudebníkovy citace, jichž je na téměř třech stovkách stran požehnaně. A mluví i o věcech, které se mu nepovedly. „Netvrdím, že všechno, co udělám, je skvělý. Když toho nějaká holka trochu moc odhalovala, můj táta říkával: To budou krásný šaty, až budou hotový. A se mnou je to dost podobný – Bude to krásná písnička, až bude hotová. A některý přesně tak vypadají, to musím uznat.“
Odsudky slýchal třeba na píseň George Harrisona Within You Without You. „Zní to jako tlupa Indů! říkali, a tak se jim snažíš říct – Přesně tak to má znít! Mně se líbí, že se odvážil jít vlastní cestou. Ale musíš být připravenej na šťouchance od kritiků,“tvrdí McCartney.
Kritika neminula ani jeho megahit Hey Jude. „Jsou lidi, kteří říkají: To je sračka, sedm minut pořád jenom ná ná ná nana ná ná. A ty jim řekneš: Je to dlouhý, to souhlasím, ale je to dost zajímavý. Když se ohlížím zpátky, kolikrát si říkám, jak jsme si troufli něco takovýho udělat.“