Lukašenko se vzepřel. Nepřijel Putinovi na summit

Bělorusko se distancovalo od Putinova euroasijského svazu. Lukašenko bojkotoval summit v Petrohradě.

Mělo to být symbolické přehlušení připomínky pětadvacátého výročí rozpadu Sovětského svazu. Po třech letech složitých vyjednávání mělo 26. 12. pod Putinovou taktovkou pět bývalých sovětských republik sdružených v Eurasijském ekonomickém svazu (EEU) slavnostně podepsat dohodu o vytvoření zóny volného obchodu. Při podpisu však chyběla nejen Ukrajina, která se po revoluci na Majdanu a ruské okupaci Krymu přidružila k EU, ale překvapivě i Bělorusko.

Minsk pod vedením prezidenta Alexandra Lukašenka (na snímku) přitom už v roce 1996 spolu s Ruskem vytvořil Rusko-běloruský svaz, který má některé funkce federativního státu. Jenže od ruské okupace Krymu se Lukašenko dívá na Putinovy snahy o integraci postsovětských zemí velice podezřívavě. Vyvrcholilo to tím, že pod smlouvou v Petrohradu chybí jeho podpis. Minsk neposlal ani premiéra, ani jiného zástupce vlády, jenž by smlouvu podepsal.

„Bělorusko je a zůstává naším nejbližším spojencem,“snažil se bagatelizovat situaci mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Rusko dodalo, že Lukašenko může svůj podpis připojit dodatečně. Jenže Lukašenko pouze vzkázal, že bere dokument za „základ pro jednání“.

Puč? Ne, spíš hádka o plyn

Zatímco v běloruském disentu se objevily fantastické teorie o tom, že se Lukašenko bál před koncem roku odjet, protože se obával možného vojenského převratu, většina komentátorů v tom vidí daleko prozaičtější problémy.

Bělorusko se s Ruskem nedohodlo na nové ceně plynu, kterou žádá od Gazpromu snížit ze 132 dolarů na 73. Podle deníku Kommersant jde také asi o půl miliardy dolarů (12,5 miliardy Kč), které Minsk dluží za dodávky ruského plynu.

Server stanice Deutsche Welle vidí ještě jeden důvod. „Bělorusko se orientuje na Evropskou unii, Kazachstán na Čínu,“uvádí server. A dodává, že za takových podmínek nemůže euroasijský svaz skutečně ekonomicky fungovat.