Den volna strávený s naší ústavou. A cukrovím

Všimli jste si toho vůbec? 1. leden byl státní svátek. Je to den obnovy samostatného českého státu. Málokdo přitom ví, že tomu tak je. 1. leden je přece především Nový rok a volno s ním spojené máme už desítky let. A že by zrovna v den po často bouřlivé silvestrovské noci chtěl někdo slavit také vznik samostatné České republiky? Zejména když Češi si i díky dříve téměř povinným 1. májům na průvody a manifestace zrovna nepotrpí, na rozdíl třeba od Francouzů či Američanů, kteří umějí svoji státnost a svátky s tím spojené oslavit pořádně. To naše datum 1. ledna je navíc oproti třeba francouzskému 14. červenci opravdu velmi nešťastné. Co s tím?

Ústava je základní zákon státu a zároveň i jakýsi organizační řád, který stanoví kompetence jednotlivých státních orgánů a principy fungování státu včetně Listiny základních práv a svobod. Bez ústavy (výjimkou budiž Velká Británie) by žádný stát nemohl fungovat. Českou ústavu přijala tehdejší Česká národní rada v posledních dnech existence společného státu České a slovenské federativní republiky dne 16. prosince 1992 a tím byl položen ústavněprávní základ vzniku samostatné České republiky 1. ledna 1993.

V Evropě najdeme státy, které si tak velký okamžik připomínají státním svátkem. Pojďme je následovat a Dnem české ústavy nejen oslavme vznik samostatného českého státu, ale zároveň si jím připomeňme i význam a důležitost ústavy pro existenci našeho státu. A leckoho z nás to může navíc i motivovat si ústavu konečně přečíst a prostudovat, měl by ji přece znát každý občan.

Navíc na rozdíl od 1. ledna je datum 16. prosince přímo ideální. Pár dní před vánočními svátky mohou ženy využít den volna navíc třeba k pečení vánočního cukroví a pánové mohou přemýšlet, co pěkného jim koupit k Vánocům. Prostě, Den české ústavy budiž námětem k zamyšlení. Abychom si třeba už za rok takto připomněli znovuobnovení české státnosti. – autor přednáší ústavní a správní právo na VŠ