Senát jako melouch

Většina senátorů má ještě druhou práci a o zákonech často nestíhají hlasovat

Provozují lékařské nebo právní praxe, jako starostové řídí města a– s trochou nadsázky – ve volném čase jezdí dělat senátory.

Jak zjistila MF DNES, tři čtvrtiny z osmdesátky současných senátorů mají kromě služby voličům ještě jinou práci. A také slušné přivýdělky ke svému základnímu senátnímu platu 71 tisíc korun měsíčně. Absencí při jednání Senátu přibývá.

„Naprosto každý uzná, že je lepší brát dva platy než jeden. Občan, který by si říkal, že jeden plat beru neoprávněně, by mě jistě nevolil,“glosuje to lidovecký senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL), který se vloni stal ještě zlínským hejtmanem, a dostává tak navrch odměnu dalších 84 tisíc korun měsíčně.

Hájí se tím, co zdůrazňuje řada dalších senátorů – odbornou zkušeností, kterou může přenést do svých hlasování v Senátu, což je podle něj výhoda oproti Sněmovně plné kariérních politiků.

„Nedovedu si představit, že bych měl ještě druhý plný úvazek. Pro senátora by nemělo být nic důležitějšího než hlasování na plénu Senátu,“oponuje předseda senátorského klubu ODS Miloš Vystrčil, který má nejmenší absenci na hlasování z celé horní komory parlamentu. Mezi kolegy je ale spíš výjimkou.

Zasedání Senátu se obvykle konají zhruba jednou měsíčně. Přesto senátoři v průměru chybějí na celé čtvrtině hlasování. Rekordmani však hlasují třeba jen jednou ze čtyř případů.

Cestovní náhrady i pro absentéry

Senátoři přitom ze zákona dostávají stejné náhrady jako poslanci. Mohou tak mít asistenty, stát jim platí i chod jejich kanceláře v regionu, kde by měli přijímat voliče. Ačkoliv absentéři do Prahy nemusí cestovat tak často jako jejich kolegové, i tak čerpají stejné cestovní náhrady. Jsou totiž paušální a senátoři je dostanou přímo na účet stejně jako plat – ročně dělají až půl milionu.

Podle senátora Libora Michálka se v minulosti jeden jeho kolega tři měsíce vůbec neukázal. Ale protože byl z Moravy, na cestovní náhrady měl stále nárok. Za zmíněný čtvrtrok si tak vydělal přes devadesát tisíc korun. „Navrhoval jsem, aby cestovní náhrady byly vázány na účast na plénu, ale kolegové to shodili,“konstatuje Michálek.

Poslední klapka aktuálního seriálu Václava Chaloupka, oblíbeného režiséra pořadů o přírodě, padla nedlouho předtím, než se loni na podzim stal senátorem. Další už neplánuje. Chce prý mít dostatek času na práci na novém postu. To se mu také daří, protože patří k zákonodárcům s nejnižší absencí na hlasování.

Při pohledu na počínání jeho kolegů se však jeho postup zdá být spíše jen projevem nováčkovské naivity. Průměrný senátor totiž chybí u každého čtvrtého hlasování, zatímco průměrný poslanec v porovnání s tím na každém pátém. Pět senátorů dokonce podle údajů na webových stránkách Senátu absentovalo u více než poloviny hlasování. Nahrávají tím různým kritikům opodstatněnosti Senátu v čele s prezidentem Milošem Zemanem.

Jen to podstatné

Suverénně nejhůře je na tom s účastí senátorka Daniela Filipiová, která se od roku 2012, kdy ji voliči v Praze naposledy zvolili senátorkou, účastnila jen zhruba čtvrtiny hlasování. Hájí se tím, že její absence je důsledkem vleklých zdravotních problémů, které už se jí však podařilo vyřešit. „Teď už by moje účast měla být vysoká,“slibuje senátorka, jejíž mandát skončí příští rok.

Senátor za ČSSD Radek Sušil, který zmeškal téměř 60 procent hlasování, je zároveň i náměstkem ředitele nemocnice v Karviné, a ještě i vedoucím chirurgem. Operace jako senátor prý výrazně omezil. „Vybírám si ta důležitá hlasování na plénu Senátu. Mám spoustu schůzek, které musím stihnout. Pro mě je prioritní účast na výborech. Tam se věci projednávají podrobně a člověk si na ně může udělat detailní názor,“hájí se Sušil.

Také senátor Miroslav Antl svou neúčast na téměř šedesáti procentech hlasování zdůvodňuje tím, že chodí na ta, která jsou důležitá, a že se soustředí na schůze výborů. Těch v Senátu funguje celkem devět a slouží k tomu, aby se na nich více do hloubky probírala právě projednávaná problematika. Za účast ovšem senátoři dostávají další peníze. „Jsem senátor se suverénně nejvyšším počtem zpravodajských zpráv,“oponuje Antl svou aktivitou při přípravě zákonů.

„Kdyby na mě někdo vyrukoval s tím, že mám malou docházku, také bych argumentoval tím, že důležitá je pro mě práce ve výborech. Ta se totiž mnohem hůře sleduje i porovnává, záznamy nejsou elektronizované, zasedání jsou i výjezdní. To hlasování na plénu ale rozhoduje o tom, zda zákon projde či ne,“hodnotí senátorské omluvenky politolog Kamil Gregor z Masarykovy univerzity.

Nováčkovská naivita?

„Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že tam nemám co dělat,“vysvětluje popisovaný postup při nástupu do funkce senátora nováček Chaloupek. Z přehledu senátorské účasti na hlasováních vyplývá, že se Chaloupkův postup osvědčil. Chyběl pouze na čtyřech ze 114 hlasování.

U senátorů, kteří jsou v Senátu teprve od loňska, je větší snaha chodit na hlasování patrná i celkově. Ze všech aktuálních 81 členů horní komory je jich jedenáct s nižší než pětiprocentní absencí na hlasováních. Z toho sedm jich do Senátu přišlo teprve vloni. Nováčků je přitom aktuálně pouze šestnáct.

Mezi senátory, kterým mandát už naopak končí, je těch, kteří na hlasování chodí pravidelně, mnohem méně. Jednou z výjimek je Luděk Jeništa, který od roku 2012, kdy do Senátu nastoupil, chyběl pouze na 84 hlasováních z 1970.

„Není to nijak sankcionováno, takže je to otázka osobních priorit. Já se snažím všechno rozvrhnout tak, abych to zvládl,“vysvětluje Jeništa postup, kterým by se jeho kolegové možná mohli inspirovat.

Ústavní pojistka

Vůči Senátu se v minulosti vymezovali mnozí politici v čele s prezidentem Milošem Zemanem. Ten na horní komoru zaútočil s tím, že nízká volební účast v senátních volbách ukazuje, že si jí lidé neváží. Po loňských volbách Senát za nepotřebný označil také ministr financí Andrej Babiš.

Takovéto výpady však vždy narážely na stanoviska odborníků. Senát je dle nich nezastupitelný především jako ústavní pojistka. „Vzpomeneme-li si třeba na období opoziční smlouvy, tehdy například Senát zastavil změny volebního systému,“připomněl politolog z Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Lebeda období, kdy se politici pokusili změnit ústavu ve prospěch velkých stran.

Svou existenci si horní komora podle prvního ze čtyř předsedů horní komory Petra Pitharta zaplatila na 100 let dopředu tím, že se postavila proti nákupu gripenů pro českou armádu v řádu desítek miliard korun, a umožnila tak jejich mnohem levnější pronájem.

Podobně se vyjadřuje také současný předseda Senátu Milan Štěch z ČSSD. Ten zdůrazňuje, že kvalita práce Senátu se dá posuzovat i podle reakcí Sněmovny. Většinu změn, které senátoři v zákonech poslancům navrhli, Sněmovna odsouhlasila.

Podle statistik senátoři poslancům z téměř dvou tisíc zákonů vrátili za dobu existence Senátu pětistovku s připomínkami. Platilo to mimo jiné pro zamýšlené zdanění hazardu před pěti lety, kterým by stát a obce přišly bez zásahu Senátu o miliardy korun.

S malou docházkou bych také argumentoval prací ve výborech.