Dezinformační dezinformace

Nový rok sotva začal a už tu máme jednu hezkou dezinformaci. Jenže tak nějak v opačném gardu. Je o tom, jak Putin zavřel americkou školu v Moskvě. A je na ní dobře vidět, jakou dřinu s klučením dezinformačních houštin budou mít lidé z ministerstva vnitra, kteří budou rozhodovat, co je pravda a co ne. A co je zlo a co ne. Je to poučné skoro jako bajka.

Pozadí příběhu: když Barack Obama oznámil, že za údajné ruské ovlivňování amerických voleb ruskými hackery vypovídá 35 diplomatů a zavírá dva ruské objekty v USA, začala minulý pátek dramaticky prosakovat řada informací, jak Rusové direkt tvrdě vrátí. CNN například hned ráno oznámila (ČTK to správně zařadila před jedenáctou dopoledne), že Putin už odvetou dokonce zavřel americkou školu v Moskvě, kam chodí děti amerických, kanadských a dalších západních diplomatů. Rusové později řekli, že ji nezavřeli, a ironicky dodali, že Putin naopak zve děti amerických diplomatů na jolku do Kremlu.

Člověk nemusí být velký šachista, aby si představil, že to byla dopředu promyšlená ruská pastička, v žargonu původního Putinova zaměstnavatele se tomu říkalo aktivní opatření: americká média s chutí zveřejňovala o strašlivé ruské pomstě vše, co jim Rusové pošeptali, a naletěla. Ale to si můžeme jen myslet. Fakta jsou jasná: Putin nakonec neudělal nic a proti Obamovi vypadal jako hodný moudrý dědeček.

Tohle se tedy stalo v pátek. Jenže po třech dnech, v pondělí, mohli posluchači slyšet z českého veřejnoprávního rozhlasu, jak přední znalec Ruska vypráví, že Putin zavřel americkým dětem v Moskvě školu. Týž den přesně totéž napsal server Svobodné fórum.

Teoreticky máte dezinformaci jako vyšitou, tedy berete-li ji tak, že někdo šíří nepravdivé zprávy. Jenže v praxi to nebývá tak černobílé. Autor těchto řádků vsadí svoji klávesnici na to, že dotyčná média nechtěla lhát, jen jim prostě pravda protekla mezi prsty. I po třech dnech se spokojila s první špatnou informací, ty další, které ji vyvrátily (a nevyvraceli je jen Rusové, ale i americká média), už je minuly, protože třeba novináři nestrávili pár minut na Googlu. Nebo neudělali to, co autor těchto řádků, který se rozpomněl na temné časy novinářského středověku a vybavilo se mu, jak se to v těch směšných dobách primitivně dělávalo: našel si na Googlu stránku oné školy, tam bylo číslo (+7 495 2314481), zavolal tam a dozvěděl se, že škola není zavřená, jen má teď do konce týdne prázdniny. Zabralo to celé asi dvě minuty.

A teď to poučení. Bylo by zajímavé vědět, jak úřad bude rozhodovat, jestli se takové věci staly úmyslně a plánovitě, nebo jen z lenosti, nepozornosti či prostě proto, že informací je dneska tolik, že jedna zakrývá druhou. A jak to bude cítit, když taková „dezinformace“příště přiletí z protisměru.