Turista bez fotoaparátu patří k nejnižší kastě

Kniha britského prozaika Geoffa Dyera zaujme už svým názvem: Jóga pro ty, kterým může být ukradená. Obzvlášť pokud ji v knihkupectví čtenář nalezne mezi všemi moderními návody na lepší a zdravější život. Dyer však nepíše o osobním rozvoji, nýbrž o svých cestách po světě.

V cestopisném deníku rozděleném do jedenácti kapitol zve autor na plavbu po kambodžských řekách, do Thajska, kde se mnozí snaží najít vnitřní klid, nebo do okouzlujícího Říma. Nechybí ani výlet do Paříže okořeněný trochou marihuany.

Nejpůsobivější zážitky Dyer čtenáři předává z dalekých cest. Svá dobrodružství z Asie se snaží popsat co nejsugestivněji, na rozdíl od těch evropských nebo amerických. Možná proto, že právě tam byl opravdovým turistou, objevitelem. Nikoliv však trpícím potřebou fotografovat vše, co potká, jak vtipně popisuje: „V některých ikonických lokalitách jako byste bez cvakání fotek ani neměli co pohledávat. Patřili jsme k té nejnižší kastě turistů: k neviditelným.“

Osobní pohled

Čím hlouběji se však člověk do knihy dostává, tím více si všímá scénáře, který se několikrát opakuje. Dyer přijede na místo, snaží se psát, místo toho se však s někým seznámí, nejlépe s dívkou, okusí omamné látky, stráví spolu noc a Dyer odjíždí. Hodně se také spoléhá na to, že jej čtenáři alespoň trochu znají. Knihu píše z velmi osobního pohledu, což mu může především u zahraničních čtenářů uškodit. Vždy to však dovede vyvážit řádnou dávkou britského humoru.

Jóga pro ty, kterým může být ukradená je Dyerovou třetí knihou, který vyšla v češtině. Nakladatelství Host v roce 2009 vydalo jeho román Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu. Loni Paseka vydala esej Zóna, kterou Dyer věnoval legendárnímu filmu Tarkovského Stalker. V současné době autor žije v Los Angeles. Kalifornskému městu se věnuje i ve své nejnovější knize White Sands (Bílé písky), která je jeho první po prodělané mrtvici.