Z Hradu měl vytvořit sídlo demokrata

Slovinský architekt Josip Plečnik svými stavbami ovlivnil podobu řady měst někdejší habsburské monarchie. Rodák z Lublaně, který zemřel před 60 lety, je v českém prostředí nejvíce známý díky působení v roli hradního architekta za úřadování prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Do Prahy přišel už před první světovou válkou vyučovat architekturu a získal si dobré jméno. Po vzniku republiky se stalo Plečnikovým úkolem naplnit Masarykův požadavek a „hrad monarchistický přeměnit na hrad demokratický“. Plečnik si s prezidentem Osvoboditelem velmi dobře rozuměl, Masaryk v něj měl plnou důvěru a svěřil mu tak nejen úpravy od doby Rudolfa II. zanedbávaného Pražského hradu, ale také své oblíbené rezidence v Lánech.

Na Pražském hradě začal Plečnik na samém počátku 20. let citlivými změnami Jižních zahrad, k čemuž jej doporučil Spolek výtvarných umělců Mánes poté, co zkrachovala soutěž vypsaná na jejich úpravu. Střídmé, ale zároveň noblesní řešení otevřelo Plečnikovi cestu k dalším zakázkám pro prezidentskou kancelář, za které přitom nikdy nepřijal honorář. Tvrdil, že samotný úkol pro něj představuje největší poctu.

Na Masarykův návrh se pak Plečnik stal oficiálním hradním architektem, ale ve stejné době byl také jmenován profesorem architektury na nově založené univerzitě v Lublani a svůj zájem tak musel dělit mezi obě města. Návrhy pro Pražský hrad většinou vytvářel ve Slovinsku a dohledem nad jejich prováděním pověřil svého žáka Otto Rothmayera. V létě pravidelně přijížděl do Prahy.

Stopy po téměř patnáctileté společné práci obou architektů jsou na Pražském hradě k vidění dodnes, v řadě případů byly obnoveny po roce 1989. Podle Plečnikových plánů byla upravena zahrada Na Baště nebo tři ze čtyř hradních nádvoří, navrhl také Masarykovu vyhlídku s vinicí na severní hraně Jeleního příkopu. Projektoval i interiér Sloupové síně v severním hradním křídle, byt prezidenta Masaryka v Novém královském paláci nebo úpravy prezidentovy venkovské rezidence na zámku v Lánech.

Snaha o urbanistické řešení širšího okolí Hradu však Plečnikovi nevyšla, hlavně kvůli odporu Klubu Za starou Prahu a Antonína Engela, autora urbanistické koncepce nových Dejvic. Výrazně ale ovlivnil tvář Vinohrad, kde podle jeho plánů vyrostl mezi roky 1928 a 1932 kostel Nejsvětějšího Srdce Páně.

Plečnikova pražská mise skončila v polovině 30. let, kdy se stále častěji stával terčem nacionalisticky zabarvených útoků. (ČTK)