Juncker jako premiér bránil boji s úniky daní. Teď ho má prosadit
Je to něco takového, jako když se ze zloděje stane policista. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prosazuje jednotné zdanění firem, kterému sám jako premiér Lucemburska bránil.
Tváří se to jako velké odhalení, ale není na tom vlastně nic překvapivého.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, jehož mnohaletému působení ve funkci ministra financí a premiéra vděčí Lucemburské velkovévodství za to, že je dnes suverénně nejbohatším státem v Evropské unii, je opět na tapetě za kontroverzní kroky, kterými toho dosáhl.
Půlmilionové Lucembursko se za doby Junckerova premiérství (1995–2013) stalo jedním z největších bankovních center světa, a to i díky „daňové optimalizaci“pro velké světové koncerny a dalším výhodám pro klienty svých finančních ústavů.
Lucembursko toho mimo jiné dosáhlo tím, že velkým světovým koncernům umožnilo odvádět daně ve výši pouhých desetin procenta, zatímco průměrné zdanění v mateřských státech koncernů dosahovalo kolem dvaceti procent. Jak odhalila už před dvěma roky aféra známá jako „LuxLeaks“, mezi firmami, které našly v Lucembursku daňový přístav, byly AIG, Amazon, Apple, AXA, Deutsche Bank, Eon, IKEA, Pepsi nebo Vodafone.
V té době už byl Jean-Claude Juncker nominován na šéfa Evropské komise. Aféru ovšem před dvěma roky ustál a byl většinou hlasů potvrzen ve své funkci předsedy komise Evropským parlamentem. A to přesto, že se na jeho hlavu snesla ostrá kritika a europoslanci ustavili kvůli kauze vyšetřovací komisi.
Teď, uprostřed svátečního volna, které pro většinu evropských institucí končí fakticky až po 6. lednu, zveřejnil britský deník The Guardian investigativní materiál, který dokazuje, že Juncker jako premiér blokoval boj proti daňovým únikům v rámci celé Evropské unie. Článek, který vznikl ve spolupráci s německých zpravodajským rádiem NDR, se odvolává na uniklé diplomatické depeše. Unie podle něj už v roce 1998 vytvořila tajnou mezivládní skupinu, která měla bránit vyhýbání se placení daní v případě obřích korporací. Podle britského listu byl při nutnosti jednomyslného hlasování Juncker tím, kdo kroky brzdil nebo blokoval. Lucembursko pod jeho vedením v té době podle Guardianu „odkývávalo daňové úniky v masovém měřítku“.
Juncker se podle listu v té době jen tvářil, že proti systému, který umožnil stovkám koncernů téměř se vyhýbat placení daní, chce něco podnikat. Přitom ale další státy EU, jež s tím chtěly něco udělat, brzdil tak, aby si Lucembursko a jeho klienti co nejdéle udrželi výhody ze stávajícího stavu. „Lucembursko nemělo zájem na žádné skutečné reformě,“uvedl list.
Zisky byly pro půlmilionové Lucembursko, jeho banky i světové korporace obrovské. Jiné státy Unie, v nichž koncerny reálně podnikaly, však lucemburskou „optimalizací“přicházely o biliony eur.
Lucemburské ministerstvo financí článek britského deníku odmítlo s tím, že v posledních letech země naopak dělá velmi mnoho pro zvýšení transparentnosti.
Juncker zahradníkem
Většina pozorovatelů se shoduje v tom, že Jean-Claude Juncker i tuto další aféru opět ustojí. Paradoxně, i když možná ne náhodně, se skandál provalil právě v době, kdy se Evropská komise snaží prosadit návrh, který by chování podobnému tomu lucemburskému v době vlády Jeana-Clauda Junckera zamezil.
Návrh Evropské komise v čele s Junckerem „na zavedení společného základu daně z příjmů firem působících na území více členských států“však naráží v některých státech EU na odpor.
V Česku, kde by se týkal tisícovky firem, se za návrh Evropské komise staví premiér Bohuslav Sobotka. Ministr financí Andrej Babiš je naopak proti.