Proč vyšinutí Číňané berou tak často nůž a útočí na děti
Snad v žádné jiné zemi se útoky nožem, popřípadě sekerou nebo kladivem proti bezbranným školákům nedějí tak často jako v Číně.
Poslední šokující případ se stal předevčírem v jihočínské Čuangské autonomní oblasti Kuang-si. Jedenačtyřicetiletý muž ve městě Pching-siang vtrhl s nožem v ruce do místní školky a řádil jako zběsilý – pobodal dvanáct dětí.
Koncem loňského listopadu zase osmapadesátiletý Lej Ming-jüe útočil nožem před základní školou v Chan-čungu v provincii Šen-si. Sedm dětí zranil a na útěku pak pobodal dva náhodné kolemjdoucí. Policii tvrdil, že to byla „pomsta společnosti“.
Podobných iracionálních útoků chladnými zbraněmi na malé děti, útoků, jimž zdánlivě chybí jakýkoliv motiv, se za poslední roky v říši středu odehrálo několik desítek. Mnohdy se smrtelnými následky.
To se snad Číňané zbláznili? Proč se dějí takové brutality a proč jsou jejich terčem ti nejmladší?
Na první pohled to nemá logiku, zejména když si uvědomíme, že v nejlidnatější zemi světa jsou násilné zločiny ve srovnání s jinými státy méně časté.
Tlak na výkon plodí outsidery
Čínští sociologové a psychologové se shodují v jednom: může za to stále sílící tlak v drsné až kruté společnosti výrazně zaměřené na úspěch a na honbu za bohatstvím, který někteří jedinci často nezvládnou. Ze svého outsiderství pak viní společnost a chtějí se jí mstít bez ohledu na to, zda jde o domnělou, či skutečnou křivdu.
Útočníci v zásadě spadají do dvou kategorií – jde jednak o duševně nemocné lidi a jednak o ty, kteří se ve společnosti cítí odstrčeni a zanevřeli na ni. Mnohdy je to kombinace obojího.
Hrůzné činy pak často páchají duševně narušení lidé, o něž se Čína moc nestará. Ten, kdo takto onemocní, je ve „slušné“společnosti stigmatizován, „ztratil tvář“. Podle před několika lety zveřejněné studie se téměř nikomu ze zhruba 100 milionů dospělých, kteří v Číně trpí nějakou mentální poruchou, nikdy nedostalo profesionální pomoci.
Odvrácená tvář transformace
Pro ty naštvané, vnitřně zuřící, mohou být útoky na děti zoufalou snahou o stržení pozornosti na vlastní problémy a nespravedlnosti. Pachatelé tohoto druhu také mnohdy napodobují své předchůdce. „Za tyhle útoky můžeme vinit především drastické sociální změny,“řekl už v roce 2010 pro list The Times sociolog Jü Ťiang-žung z Čínské akademie sociálních věd.
Čína se v posledních letech zásadně proměňuje. Prochází jednou z nejzásadnějších ekonomických transformací v historii světa. Součástí náročného procesu jsou zmatky a obrovské majetkové přesuny. Bohatí bohatnou a chudí mají často pocit, že jsou přehlíženi. Nenechte se mýlit komunistickým nátěrem, čínská společnost je tržně orientovaná. A opravdu drsná. Vlastně tam mají jen minimální záchrannou síť pro nezaměstnané, nemocné či staré. Někteří, ponechaní bez nadějí v systému, kde se ti s konexemi mají až zázračně dobře, v sobě tísnivé pocity křivdy tak dlouho dusí, až exploduje vražedné násilí. Děti se pak většinou jeví jako nejjednodušší terč.
Zejména ve Spojených státech podobný typ lidí používá střelné zbraně. V Číně šílení střelci nejsou, což má jednoduché vysvětlení – přísné zákony upravující držení pistolí a pušek. Taková zbraň se prostě jen tak sehnat nedá, zato nůž nebo sekera jsou vždy po ruce.