Drsný Dakar. Favorité ztrácejí
Možná chybí písek, i tak je tohle zase tvrdý Dakar. Favorité mizí.
Měl to být jeho poslední Dakar. Pár týdnů před šedesátinami ten rozlučkový, jak se na pětinásobného vítěze sluší. A znovu za řídítky čtyřkolky. Jenže až se slavná rallye přehoupne v pondělí do své druhé půlky, on už bude doma. Josef Macháček, pro mnohé jeden z favoritů letošního Dakaru, už ve čtvrtek vzdal.
Po těžké nehodě, při které poničil svou Touhu – jak čtyřkolce říká – i své tělo. „Asi 70 kilometrů před cílem jsem v řečišti trefil ve 100kilometrové rychlosti balvan. Vyletěl jsem vysoko,“popisoval Macháček. „Zpočátku jsem si myslel, že mi nic není. Jen se mi točila hlava, ale pak jsem si sáhnul na rameno a zjistil, že mám klíční kost vyhozenou z kloubu.“
Do bivaku se vrátil vrtulníkem, pak mluvil zničeným, smutným hlasem. Bylo to opravdu naposledy?
Macháček neprozradil, jeho syn David však na facebookovém profilu týmu Barth napsal: „Táta byl ve skvělé formě a tohle se stát nemělo. Jsem rád, že je v pořádku a můžeme se těšit na další Dakar. Protože táta se jen tak nevzdá.“
Nebyla to však pro Česko z Jižní Ameriky ve čtvrtek jediná smutná zpráva. Martin Kolomý – muž, který se rval o triumf v kategorii kamionů – měl technické potíže. Ztratil a vůbec netušil, jestli v pátek odstartuje. Nejdřív chtěl on i tým vzdát, pak ale šéfové stáje Buggyra rozhodli: „Zabojujeme.“
Aby dvě hodiny před včerejším startem šéfkonstruktér týmu David Vršecký oznámil: „Dřeli jsme celou noc, ale vyplatilo se.“
Jenže ztráta hodiny a 20 minut stejně pro Kolomého nevěstí konečný dobrý výsledek.
A trable potkaly i jeho týmového kolegu Aleše Lopraise. Před včerejší etapou byl sice devátý, jako nejlepší z Čechů, ale přiznal: „Show ještě nekončí, i když bude obtížné se na pódium dostat.“
Čtvrtek byl vůbec pro favority zničující den. Nejdřív Násir Attíja, dvojnásobný vítěz kategorie automobilů, ani nenastoupil do etapy, neboť jeho tým nestihl opravit urvané kolo po středeční nehodě.
O pár hodin později odstoupil i Carlos Sainz, vítěz z roku 2010 a po středě druhý v pořadí. A pryč je i Toby Price, loňský vítěz motorek. Také letos jel skvěle, jenže těsně před koncem čtvrteční erzety spadl a zlomil si nohu.
Je tohle jen náhoda? Nebo důkaz, že i když se z Dakaru vytrácejí písečné úseky, zůstává drsným bojem o „přežití“? Martin Prokop, který i po čtvrtku stále „žije“v kategorii aut, tvrdí: „Poslední dva dny jsou šílené. A zdá se, že se letos chtějí organizátoři předvést, chtějí dát všem hodně zabrat. Počasí je bláznivé, což umocňuje obtížnost té tratě. Doufám, že to nějak přeskáčeme.“
Účastníci dostávají zabrat. Extrémní dny nekončí, jen oscilují. Jednou jezdce trýzní až padesátistupňové horko, další se na ně snáší déšť a bouřka. Motocyklistu Ivana Jakeše dokonce ve středu zasáhl blesk, přesto pokračoval dál. Včera však spadl, zlomil si ruku a musel skončit.
Josef Macháček zase popisoval: „Je to boj člověka s přírodou. Z šíleného vedra jsme se dostali do výšky 5 000 metrů.“
Přesunem do velehor začíná další test odolnosti. Už tak vysoká únava se násobí, technika strádá, víc a víc se ničí. Mechanikům se hůř opravuje, těla jezdců obtížněji regenerují. Mnozí se těší na zítřejší volný den jako na smilování.
Twitterový účet rallye včera přinesl fotku utopeného asistenčního kamionu v rozvodněném řečišti – právě kvůli povodním se etapa o víc než 200 kilometrů zkrátila.
Už o pár hodin dřív, před startem, přidal vzkaz: „Pro mnohé jezdce začal další strastiplný den, ale kvůli největší rallye světa stojí za to přinášet oběti.“Jak pravdivé!