Trump a svět bez pravidel

Prezident Barack Obama se snaží na konci volebního období prosadit co nejvíc ze své zahraniční politiky. Donald Trump už však jeho kroky pomalu podrývá a dává najevo, že se necítí vázán pravidly svého předchůdce. Ukazuje se to na Rusku a Izraeli.

Vobdobí, kdy je jasné, že se příštím americkým prezidentem stane Donald Trump, ale v Bílém domě stále ještě sedí jeho pravý opak, Barack Obama, má vlastně největší světová velmoc dvě zahraniční politiky.

Praktickou, kterou vede Barack Obama, jenž se ji snaží pevněji zasadit na místo, kam ji za osm let vlády přenesl. A Trumpovu. Republikán si záměr současného prezidenta moc dobře uvědomuje, a tak mu práci neulehčuje. Co víc, dokáže jeho kroky využít ve svůj prospěch a ukazuje, jak moc se do budoucna nehodlá nechat svazovat pravidly.

Trumpova zahraniční politika se odehrává v pozadí diplomatických jednání, ale z hlediska veřejnosti se jeho hlavní zbraní stal twitterový účet. Svými přes 140 znaků dlouhými vzkazy přebírá iniciativu na internetu a strhává tak na sebe pozornost. Dává v nich často najevo svou nelibost s Obamovými kroky, čímž odhaluje, jak moc by se jeho zahraniční politika měla od té dosavadní lišit.

Nyní se v Americe řeší hlavně dva Obamovy kroky. Nejprve demokrat těsně před Vánocemi nevetoval v Radě bezpečnosti OSN velmi kritickou rezoluci k akcím současné izraelské vlády. Aby na to navázal uvalením dalších sankcí proti Rusku za údajné ovlivňování amerických voleb.

Obama byl vždy typem politika, který spoléhá na multilateralismus a hledá téměř za každou cenu kompromisy se svými partnery. Výrazným znakem jeho zahraniční politiky je mnohem větší citlivost na porušování mezinárodního práva, než jakou vykazovala většina jeho předchůdců.

Svým důrazem na mezinárodní spolupráci obrátil o 180 stupňů kormidlo bushovské zahraniční politiky. Donald Trump slibuje, že kormidlem otočí znovu. Jeho odklon od mezinárodní spolupráce při řešení problémů však nebude založen na prosazování americké dominance, jak to svět zažíval za George W. Bushe, ale na logice výhodnosti. Jak se na správného byznysmena sluší a patří.

O čem usoudí, že je to pro něj a pro Spojené státy výhodné, to udělá, a to s minimálním ohledem na mezinárodní právo nebo názory jeho dosavadních partnerů.

Aktuálně je pro Donalda Trumpa především výhodné se za každou cenu vyhranit vůči republikány nenáviděnému Baracku Obamovi.

Přes Izrael k Putinovi

Poprvé se mu to povedlo prostřednictvím Izraele. Obamova administrativa osm let jasně říkala, že izraelské osady na okupovaných palestinských územích jsou podle mezinárodního práva nelegální. Což je v souladu s rozsudkem Mezinárodního soudního dvora. Těžko tak od ní někdo mohl čekat, že bude zbytku světa bránit v tom, aby totéž prostřednictvím rezoluce Rady bezpečnosti sdělil také.

Jenže pro izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho pravicovou vládu se stavba osad stala podmínkou politického přežití. A ač to tak ze začátku nevypadlo, jeho ostrá reakce, v níž všechnu izraelskou zlobu zamířil na Baracka Obamu, zafungovala. Výrazně mu vypomohl právě Donald Trump, který jej podpořil.

Netanjahuovi se povedlo z problému nelegálních osad udělat problém údajné Obamovy nenávisti vůči Izraeli. A zároveň se velmi sblížil s Trumpem, který jej teď však využívá pro své vlastní zájmy. Podle izraelských médií dokonce velmi tlačí na to, aby se Netanjahu zúčastnil jeho inaugurace.

Protože Barack Obama nejdřív rozčilil Izrael a až pak uvalil další sankce proti Rusku, uvolnil Donaldu Trumpovi ruce při sbližování s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Obamovy sankce prostě jen stačilo označit za další útok proti přicházející republikánské administrativě.

Proruský směr

U republikánských voličů, kteří mají občas Putina radši než Obamu, má Trump se svým postupem velkou šanci na úspěch. A může mu to také zásadním způsobem pomoci při schvalování některých proruských politiků, které si vybral do své budoucí administrativy. Třeba přicházející šéf jeho diplomacie Rex Tillerson od Putina převzal Řád přátelství.

Trumpův dosavadní postup spolu s mnohem menším důrazem na pravidla a vynucování jejich dodržování, než na jaký byl svět zvyklý u Baracka Obamy, mu pak výrazně ulehčí dohadování s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o nejpalčivějších otázkách současnosti.

Stejně jako Netanjahu nebo Trump, ani Putin nehraje podle pravidel. Problém však nastane pro menší státy, jako je Česko nebo Slovensko. Pro ně jsou totiž pravidla a jejich dodržování hlavní zárukou bezpečí.

Obama důrazem na mezinárodní spolupráci obrátil kormidlo bushovské politiky. Trump s ním chce zatočit zase jinam.