Na dětské kauzy „dětští“soudci
ČSSD tlačí na ministra spravedlnosti, aby o dětech rozhodovali odborní soudci
Už by se nemělo stát, aby spory, ve kterých se rodiče soudí o svoje děti, rozhodoval soudce specializující se spíš na majetkové nebo obchodní právo než na právo rodinné. Aspoň tak k tomu vyzývá nejsilnější vládní strana ČSSD, část opozice i někteří odborníci.
„Tak jako jsou specializovaní dětští lékaři-pediatři, měli by být i obdobně specializovaní soudci,“vyzývá už několik let politiky předsedkyně Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců Libuše Kantůrková. A podporu našla u šéfa sněmovního ústavně-právního výboru Jeronýma Tejce.
„Chci, abychom se tím ještě do konce tohoto volebního období zabývali na jednání našeho výboru, za účasti zástupců ministerstva spravedlnosti i práce a sociálních věcí,“plánuje. „Mělo by to vést k tomu, že se pro začátek příštího období připraví nový model,“věří si poslanec ČSSD, který teď skoro každý týden představuje některý ze svých nových návrhů.
Občas s nimi v ČSSD, kvůli neshodám s premiérem Bohuslavem Sobotkou, narazí. Tentokrát je však s vedením strany zajedno.
„Je to naprosto nezbytná věc, kvůli těm dětem, které jsou obětí našeho soudního systému,“přitakává ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová. Společně chtějí tlačit na ministra spravedlnosti Roberta Pelikána z ANO, který se k věci staví rezervovaně.
„V souvislosti s danou problematikou ministerstvo analyzuje stávající nastavení monitoringu vzdělávání soudců,“vzkázal Jakub Říman z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti.
Děti? To může soudit každý
V praxi by to mělo fungovat už teď. Na okresních i krajských soudech by měli rodinněprávní či opatrovnické spory rozhodovat soudci zajímající se o danou oblast. V případě okresních soudů samosoudci, u krajských soudů pak soudní senáty složené opět ze soudců, specialistů v dané oblasti. Jenže...
„Situace na některých soudech je taková, že rodinné věci soudí začínající soudci, kteří mnohdy nemají žádné zkušenosti z praxe ani ze života,“upozorňuje soudkyně Kantůrková, která má za sebou dvacetiletou praxi předsedkyně Okresního soudu v Kolíně.
„Dochází také k tomu, že někteří
Náš systém se neumí ptát dětí, jaký je jejich názor, zacházíme s nimi jako s věcmi... V Německu s dětmi diskutují například i o tom, do kterého dětského domova půjdou. Zacházejí s nimi jako s partnery.
ze soudců, kteří nezvládají civilní či trestní řízení, jsou překládáni na opatrovnický úsek, kdy se má za to, že tuto agendu může v podstatě soudit každý,“dodává Kantůrková. „Za evropskými zeměmi v tomto bohužel zcela zaostáváme,“přidává se Marksová.
Zbytečně skončí v ústavu
Podle Kantůrkové u soudců většinou tato oblast neplatí za tu, která by zrovna táhla. Už kvůli tomu, co o ní slyší při studiích na právnických fakultách.
„Studenti se tam mnohdy s rodinným právem setkávají pouze okrajově. Je jen málo fakult, které se tomuto oboru věnují více, a studenti teprve v průběhu stáží u soudu zjišťují, co vlastně rodinné právo je, a jen malá část z nich se chce tomuto oboru práva v budoucnu věnovat, “přibližuje Kantůrková.
Soudcům přitom za poslední léta i v souvislosti s novým občanským zákonem přibyla práce. Musí projednávat i oblasti, které byly dříve v gesci orgánů sociálněprávní ochrany. Pokud je nařízena ústavní péče, soudci nově rozhodují, kam bude dítě umístěno.
A více práce tak může znamenat více chyb.
V případech, kdy se rodiče přou o to, komu bude dítě svěřeno do výchovy, přitom může unáhlené rozhodnutí soudce vést až k tomu, že dítě zbytečně skončí na nějaký čas v ústavu.
„Zákon sice říká, že k tomuto kroku je možné přistoupit jen v krajních případech, otázkou však zůstává, jak soudy těchto možností v praxi využívají,“poznamenává Tejc. Nový model by tak podle jeho představ měl klást mnohem větší důraz na specializaci soudců.
„Je to věc, která už na některých soudech existuje, ale většinou jen na těch větších. Byl bych rád, kdyby se stala standardem,“tvrdí poslanec, podle něhož by změna měla být připravena tak, aby mohla být jednou z priorit pro novou vládu.
Dítě jako věc
Kromě vzdělávání soudců by přitom nový model mohl klást také větší důraz na práva dítěte.
„Náš systém se neumí ptát dětí, jaký je jejich názor, zacházíme s nimi jako s věcmi,“vadí Marksové. A dokládá to příkladem z Německa. „S dětmi diskutují například i o tom, do kterého dětského domova půjdou. Viděla jsem v Drážďanech, jak jim ukázali třeba tři čtyři domovy a nechali je vybrat. Zacházeli s nimi jako s partnery, u nás je popadneme a někam dáme,“dodává ministryně.