Doba gangsterů je pryč. Ale stát je dál řízen špatně
Vláda rezignovala na hospodářskou politiku a úřady neumějí hospodařit. Tak hodnotí nakládání s veřejnými penězi šéf Nejvyššího kontrolního úřadu.
Vypadá to jako velký úspěch současné vlády: po dlouhých 22 letech se Česko vrátilo k rozpočtovému přebytku, ve státní kase loni zbylo přes 61 miliard korun. A to vláda počítala se 70miliardovým schodkem.
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala přesto hodnotí práci politiků s veřejnými financemi kriticky. „Z pohledu hospodaření státu jde o skvělý výsledek. Ale signalizuje zároveň, že uplatňování rozpočtových pravidel není v pořádku,“říká muž, který z NKÚ dohlíží na státní finance už osmým rokem. „Teď sice slavíme. Ale kdyby to dopadlo naopak, kdyby byl plán 80 miliard plus a skutečnost 70 miliard minus, hodnotili bychom to jinak. Rozpočtování je třeba změnit,“dodává.
Proč je chybou, že státu přebývají peníze? Když se nám to stane v domácnosti, jsme přece spokojeni.
Neschopnost naplánovat reálně rozpočet svědčí o tom, že stát rezignuje na vlastní hospodářskou politiku. To je problém. Zhruba třetina loňského přebytku jsou rezervy, které si vytvářejí jednotliví správci rozpočtových položek. Třeba na ministerstvu práce a sociálních věcí jsme při kontrole zjistili, že si v rámci rozpočtu 1,5 miliardy korun naplánovali výdaje o 800 milionů výš, než potřebovali.
To se smí, o takový balík přestřelit finanční plán?
Smí. Když o korunu překročíte plánované výdaje, jste sankcionováni. Ale když plán nevyčerpáte, nic se neděje. Na MPSV nám říkali: „Dělali jsme to tak vždy.“Jenomže pak nikoho nezajímá, jaká je efektivita výdajů. Což je špatně.
Kde leží podle vás příčina?
Souvisí to jednoznačně s kvalitou právního řádu, ten je velmi složitý. A ještě horší je aplikace práva. Máme na všechno tak složitá pravidla, že je nejsme schopni dodržovat, takže je obcházíme. To se promítá i do rozpočtování.
Je tedy hlavní chyba na zákonodárcích v parlamentu a na vládě?
Nejen. Je to i na soudcích. Vezměte si třeba rozsudek nad Davidem Rathem. Ta kauza se řeší pět let a po pěti letech se práce justice musí zahodit a začít od začátku. Pokud je to tak, že se kdysi povolovaly nezákonné odposlechy, měl soud dostat tuto informaci dřív. Aplikace práva je u nás nepředvídatelná. Podobně je to i v rozpočtování. Třeba u dopravních investic je třeba rozhodnout, co má mít prioritu. Zda potřeba nových silnic nebo ochrana přírody. Ten konflikt se řeší stavebním a schvalovacím řízením. Jenomže to je nepředvídatelné, takže to dopadá jako u silničních tunelů v Brně: stavba se zahájí, pak soud rozhodne, že schvalování probíhalo od počátku špatně. Vše se vrátí na začátek, dva roky se to řeší a pak se znovu začne stejná stavba. Takových příkladů je spousta.
Jsme na tom hůř než v zahraničí?
Viděli jsme to, když jsme dělali s Němci společnou kontrolu zákona o veřejných zakázkách. Ukázalo se, že u nás je aplikace evropských předpisů mnohem podrobnější než v Německu. Ale tam se rychleji staví a peníze se utrácejí účelněji a efektivněji. U nás je systém přebyrokratizovaný, hodně lpí na formalitách. Proto si třeba starostové stěžují, že k nim přijde jeden kontrolor, řekne, že mají vše v pořádku, a pak přijde druhý a prohlásí, že stejná věc v pořádku není. Podobně u soudů, o stejné věci dva soudci rozhodnou úplně opačně.
Pozorujete v přístupu k veřejným penězům za osm let, co jste na NKÚ, nějaký vývoj?
V oblasti útoku na veřejné prostředky bylo období, které bych nazval gangsterským. Vládly mafie, které nerealizovaly nic, ale měly obrovské příjmy. Z tohoto pohledu je to dnes jednoznačně lepší.
Kdy gangsterské období skončilo?
Říkám to přesto, že se často dostávám do konfliktu s ministrem financí Babišem: ta éra skončila s jeho nástupem. Ono to začalo už za premiéra Nečase, jehož vláda přijala řadu protikorupčních opatření. Ale výsledky přišly až s nástupem Babiše. Významným faktorem je tu i zákon o státní službě. Má sice řadu zádrhelů, je oprávněně kritizován, ale mám pocit, že úředníci, kteří na jeho základě obsazují místa, tak nepodléhají politickým tlakům a odmítají některé věci dělat.
Takže jasný vývoj k lepšímu?
Ne, je tu háček. Úředníci se naučili čerpat evropské dotace tak, aby to v Bruselu prošlo, aby se nemusely vracet a nevedlo to k trestním stíháním. Neřešíme už ale, jestli dotace přinesly nějaké zlepšení.
Máte příklady?
Nedávno jsme třeba zveřejnili závěry kontroly operačního programu ministerstva průmyslu Podnikání a inovace. Objevili jsme řadu projektů, jako je vědeckotechnický park ve Slavičíně: prostavěly se peníze, zastavila se určená plocha, nakoupilo se vybavení, ale nová budova je prázdná a ničemu neslouží. Ministerstvo přitom není schopno překročit svůj stín a uznat naše námitky. Říkají – nám to takto EU schválila, tak proč bychom měli ještě sledovat, jestli díky dotaci vznikla nová pracovní místa a podobně. Prostě, formální stránka čerpání se zlepšila, ale tlak na účelnost, efektivnost a hospodárnost není dostatečný. A v tom ani do budoucna velkou změnu nevidím.
Kolik peněz z Bruselu jsme od našeho vstupu do Unie podle vašeho odhadu vynaložili neúčelně?
Procento neodhadnu, ale nemyslím, že šlo o většinu. Malý, často nulový přínos mají hlavně tzv. měkké projekty. Kontrolovali jsme třeba projekt, který měl školením snížit nezaměstnanost v jednom regionu. Jenomže než začal, nezaměstnanost v místě už byla nižší, než si oni sami stanovili jako cíl. Čili vyčerpali peníze na něco, co se na trhu práce vůbec neodrazilo. Touto cestou jsme jít neměli. U „tvrdých“projektů, na jejichž základě něco konkrétního vzniká, se někdy stavělo draho, manipulovalo se s veřejnými zakázkami, ale přesto i z problematických projektů něco reálného vzniklo.
Kvůli machinacím s veřejnými zakázkami na Ústecku a Karlovarsku teď čelí trestnímu stíhání 24 úředníků, podnikatelů i politiků. Vypadá to na propracovaný systém zneužívání dotací, z nějž měly jít peníze i na financování politických stran. Podobné signály však ukazuje i středočeská kauza Davida Ratha. Věříte, že dosud šly peníze z dotací ve velkém do politiky, nebo to pokládáte jen za legendy?
Neřekl bych, že je to jen legenda. V některých případech je vazba na politiky skutečná. Nedokážu ale odhadnout, jaký vliv měla korupce na nehospodárnost. Přestože jsme právě to zkoušeli zmapovat v případě kauzy Rath.
Myslíte nehospodárnost při rekonstrukci zámku v Buštěhradě...
Ano. Původní rozpočet byl tuším 150 milionů korun. Pak se navyšoval, aby se z toho mohlo rozdat nějakých 10 milionů na úplatcích. Náklady vzrostly nakonec na víc než 200 milionů korun. U obviněných ale z celkového rozpočtu zůstal poměrně malý podíl. Oni si nepochybně chtěli část nechat a jen malá část měla jít na financování politiky. Takže se určitě nedá říct, že veškerý efekt z předražování a manipulování projektů končil v politických stranách.
Vy sami po některých vašich kontrolách podáváte trestní oznámení. Kolik jste jich podali loni?
To je zajímavé. Za předloňský rok jsme podali 12 trestních oznámení, nejčastěji kvůli zjevným manipulacím s veřejnými zakázkami. Ale loni jsme nepodali žádné. Potvrzuje to, že se na formální správnost u státních zakázek klade větší důraz.
Ne všechny nedostatky, které zjistíte, se dají postihnout trestním právem. Stává se, že vidíte do očí bijící předražení nebo plýtvání, ale nemůžete to nijak postihnout?
Běžně se dostáváme k případům, jako je zmiňovaný Slavičín. Pravidla pro financování bývají tak vágní, že je ani nelze kontrolovat a projekt nemá žádný smysl. Třeba ministerstvo zemědělství mezi roky 2010 a 2012 vytvořilo rozsáhlou síť konzultačních středisek v regionech. Zaměstnalo v nich lidi, pořídilo počítače. Jenomže tato síť za tři roky poskytla jen 35 osobních konzultací! Jedna tak vyšla asi na 11 tisíc korun. Ministerstvo si na začátku vůbec neřeklo, co z toho chce mít. Šlo jen o to, utratit peníze.
Nepřipadáte si někdy bezmocný? Bere někdo vaše závěry vážně?
Pomohlo, že Rusnokova vláda schválila změnu jednacího řádu a od té doby naše kontrolní zprávy musí procházet standardním připomínkovým řízením. Dnes se už nestává, že by ministerstva naše závěry bagatelizovala.
No, na vaši kontrolu programu Podnikání a inovace ministerstvo průmyslu reagovalo tiskovou zprávou, že byly dotace čerpány správně a že se nic neděje...
To berte jako jejich PR. Na vládě byla reakce jiná. Do budoucna se hlavní kritéria pro čerpání dotací upraví aspoň tak, aby se plnění vůbec dalo kontrolovat. Není na to totiž tlak jen od NKÚ. I bývalý prezident Evropského účetního dvora jasně řekl, že je konec s praxí, kdy se na něco vydávají peníze a nikdo neví, jestli to má přínos, nebo ne.
Politici váš tlak zjevně moc nevítají, vypadá to spíš, že s vámi vedou válku. Tento týden Sněmovna už podruhé nezvolila do Kolegia NKÚ auditory Jana Kinšta a Stanislava Kouckého, které jste navrhl. Pustili do vedení jen dalšího politika, poslance Adolfa Beznosku. Zlobí vás to?
Vnímám to jako neodpustitelné opovrhování profesními kvalitami těch dvou pánů. Zdá se, že poslanci se snaží obsadit teplá místečka svými lidmi. Jinak si neumím vysvětlit, proč neprošli. Jejich profesní životopis je bezchybný, těžko hledat lepší odborníky. Myslím, že se do Kolegia mají dostávat i lidi ze samotného úřadu
(Kinšta Kala po loňském nezvolení do Kolegia jmenoval poradcem, Koucký je na NKÚ vrchním ředitelem, oba mají zkušenosti z auditorské činnosti v Česku i v zahraničí – pozn. red.)
A mají tam být i lidi z akademické sféry, lidi se zkušeností s policejní prací, s managementem firem. Musí tam být zastoupeny různé názory, aby bylo jasné, že NKÚ je objektivní, že nepracujeme na objednávku sekretariátů nějakých stran.