Spalovač mrtvol nákupní tašku nepotřebuje

Na pódium přiběhnou maskované postavy s taškami, mlátí se hlava nehlava, vzájemně si brání v úspěšném zisku nějakého dárku. U Kopfrkinglů mezitím začínají poklidné Vánoce. „Každá rodina nemá tak bohatého ježíška, jako máme my,“varuje rodinu otec v podání Martina Pechláta.

Informace před premiérou dramatizace Fuksovy nejslavnější novely v pražském Stavovském divadle hlásaly, že se tvůrci rozhodli Spalovače mrtvol přesunout z krematoria do nákupního střediska. Do míst, kde lze strávit celý lidský život, do míst, kde hnus nemá místo, a když už, tak je umně skryt. Výsledná inscenace, kterou pro naši první scénu připravil renomovaný režisér Jan Mikulášek ve spolupráci s dramaturgyní Martou Ljubkovou, však s touhle myšlenkou tolik nepracuje, nebo ji spíš místy až překrývá a jaksi zasouvá.

Kromě zmíněné scény se tu Karel Kopfrkingl s rodinou objeví už jen jednou s nákupními taškami. Což je asi dobře vzhledem k tomu, že jinak v dramatizaci zůstalo zachováno časové zařazení do období protektorátu. Nákupní centrum ve válečné Praze by pak totiž nedávalo tak úplně smysl. Kritika konzumu navíc zavání příliš velkým klišé.

Prostor v rakvi

A jaký je tedy Spalovač jinak? Předně silně atmosférický. Mikuláškovi se povedlo navodit hutné klima Fuksovy knihy, přitom úplně jinak než slavnému Herzovu filmu. Obrazovka se lvicí dávící zebru, hrůzná hudba, pitoreskní scénky v místnůstkách v pozadí – to vše se k divákovi nese v předtuše blížící se osobní a rodinné tragédie. Tušená hrůza visí ve vzduchu neustále. Oproti svým dosavadním inscenacím v domovském pražském Divadle Na zábradlí Mikulášek ubral na vrstvících se obrazech a opět vsadil na srozumitelný příběh.

Martin Pechlát podal v náročné roli plné vyčerpávajících monologů velký výkon. Přerod jeho Kopfrkingla je docela plynulý, od sametově mluvícího milujícího manžela k vraždící bestii vede v jeho podání jen tenká linka skrývané patologie.

Ve scéně Marka Cpina zaujme zejména sterilita krematoria, které ztvárňují pouze holé stěny. „Jediný prostor, který má smysl, je prostor v rakvi,“zdůrazňuje scénograf Spalovačova slova.

Mikulášek tragédii skvěle graduje, bezmála dvouhodinová inscenace bez přestávky spěje do velkého konce. Je samozřejmě otázka, zda je divadla lačný někdo, kdo předlohu nečetl nebo aspoň neviděl film, pokud však ano, dostane se mu solidního úvodu do světa jednoho z našich nejoriginálnějších spisovatelů. Jen těch reliktů nákupního centra k tomu nebylo potřeba.