Hledání čtvrté ženy
Eva Puskarčíková ji vyslala na druhý úsek ze čtvrtého místa. Dav podél trati burácel, fandilo 20 tisíc diváků. A ona si až příliš uvědomovala: Teď na mě holky spoléhají.
Jednou se možná Markéta Davidová stane oporou české reprezentace. Předpovídají jí velkou budoucnost. Snad i tato drsná zkušenost jí pomůže do dalších let.
Ale tentokrát s ní ještě Světový pohár v Ruhpoldingu zamával.
Pozice, kterou zaujala při položce vestoje, byla špatná. Rány létaly mimo terče. Tři dobití nestačila.
„Asi zapracovaly nervy,“usoudil kouč Zdeněk Vítek. „Možná kdyby dala sedmou ránu, která byla těsná, dopadli bychom líp.“Ale to už je pouze hra na kdyby. Davidová se po trestném kole propadla na 15. místo, Češky ztrácely téměř dvě minuty. Veronika Vítková a Gabriela Koukalová poté vytáhly tým na šesté místo.
Štafeta není o síle těch nejlepších z týmu. Často bývá naopak klíčová síla čtvrtého, tedy výkonnostně nejslabšího článku. Ten Češky stále hledají. V březnu 2015 pozdvihly po finále poháru v Chanty-Mansijsku malý glóbus pro nejúspěšnější štafetu zimy. Jásala sestava Puskarčíková, Soukalová, Landová, Vítková.
Od té doby jim spolehlivá čtvrtá žena chybí.
Jitka Landová loni řešila zdravotní problémy, vypadla z A-týmu a posléze zmizela ze scény úplně. Místo soupeřek bojuje s vleklým únavovým syndromem. „V této sezoně se už určitě nevrátí,“říká Vítek.
Barbora Tomešová, dříve rovněž členka štafety, ukončila v 29 letech kariéru a komentuje v televizi.
Bývalá běžkyně Lucie Charvátová loni udivovala rychlými běžeckými časy a občas i solidní střelbou ale nikdy ve štafetě. Pokaždé při ní kroužila po trestném kole, na mistrovství světa dokonce třikrát. Se štafetovým blokem v hlavě se zatím neumí poprat.
Jessica Jislová, loňská posila A-týmu, je sice střelecky o něco jistější, jenže běžecky výrazně zaostává, ve Světovém poháru končila až mezi 70. a 90. místem.
„Zase tak moc holek na výběr nemáme,“podotkl Vítek.
Včera poprvé sáhl po talentu Davidové, přestože ta se původně letos ve Světovém poháru vůbec neměla objevit a trenéři chtěli dát přednost jejímu postupnému růstu namísto náhlých skoků.
Stejně jako kdysi mladá Gabriela Soukalová tak debutovala ve štafetě ve 20 letech a také v Ruhpoldingu. Soukalová tehdy na střelnici zasáhla všech deset terčů a nadchla. Přesto se vzápětí z poháru opět nadlouho vytratila a sbírala zkušenosti na menších soutěžích.
Češky s ní skončily v Ruhpoldingu 2010 šesté. Což trenéři považovali za obrovský úspěch. „Byly to časy, kdy od ženské štafety nikdo nic nečekal,“vzpomíná Vítková.
Nyní jsou ambice úplně jiné. Medailové. To nikdo nezastírá.
Na testování před světovým šampionátem v Hochfilzenu zbývá trenérům jen příští týden štafeta v Anterselvě. Vrátí do sestavy Charvátovou? Nebo tentokrát vyzkouší Jislovou? Teprve se rozhodnou.
A koho pak nasadí v Hochfilzenu? Ani variantu Davidová stále nevylučují. „I když ta má mít vrchol na mistrovství světa juniorů,“říká Vítek.
Jak připomíná jeho neteř Veronika Vítková: „Štafeta je hlavně o vyrovnanosti.“V té minulé v Pokljuce byly Puskarčíková, Vítková i Koukalová na svých úsecích vždy nejlepší. Jenže trestné kolo Charvátové srazilo tým na 4. místo.
I tentokrát bychom mohli ze závodu v Ruhpoldingu čerpat pozitivní zprávy, bohužel jen ty dílčí.
Puskarčíková opět tak spolehlivá. A její rychlopalná ležka za 22 vteřin, na tu nikdo nemá.
Vítková po nemoci a po absenci v Oberhofu mile překvapila třetím běžeckým časem úseku. „Nevěděla jsem, kam až mě tělo pustí. Z běhu mám radost,“říkala.
A Koukalová? První dáma poháru opět ukázala, v jak úžasné formě se nachází: první čas úseku, dokonce o osm vteřin rychlejší než domácí hvězda Dahlmeierová, mocně finišující pro německé vítězství. Na posledním, dvoukilometrovém kole Koukalová takřka sjela i 36vteřinovou ztrátu za Italkou Gontierovou, v cíli ji od ní dělily jen dvě desetiny. Padla na sníh, vydala ze sebe vše. Bojovnice za všech okolností.
Tři české ženy mohly být včera na sebe pyšné. Kde jen najít tu čtvrtou do party? „My víme, že až se to sejde, na té bedně budeme stát,“tvrdí Vítková. „To si každá umíme spočítat.“Dvě otázky se nyní nabízejí. Budou mít trenéři šťastnou ruku při výběru čtvrté ženy, která bude v den D v Hochfilzenu psychicky odolná, dobře střílející a solidně běžící?
A sejde se to právě tam?