Z Českého století k Bohémě
Pod názvem Bohéma startuje v neděli na ČT1 šestidílná série, která sleduje osudy herců Zdeňka Štěpánka, Vlasty Buriana či Oldřicha Nového za dvou totalit během patnácti let, od Mnichova do roku 1953.
Režisér Robert Sedláček zvolil stejnou metodu jako v cyklu České století, jehož jednou epizodou by Bohéma klidně mohla být. Epizodou sice přitažlivější díky hereckým legendám a barrandovskému prostředí, ale stejně balancující mezi hranou rekonstrukcí a přidanou tezí.
Hodní a zlí
Vnější odlišnost ságy přináší její literární rámec vtělený do šedé noci ruské okupace roku 1968, kdy vypravěč shrnuje v zápiscích, fotografiích i líčení vlastní dceři svých „třicet let u filmu“, zejména právě v dobách, kdy „filmy byly veselejší než skutečnost“. Jeho role zjevně odkazuje k Jiřímu Brdečkovi, otci scenáristky seriálu Terezy Brdečkové, jenž byl za války tiskovým referentem Lucernafilmu. Ovšem dramatickou stavbu Bohémy postava dobového pozorovatele spíše brzdí, až banalizuje, včetně jeho romantických polibků se začínající hereckou hvězdičkou v dešti.
Podstata se totiž odehrává ve zdánlivém bezpečí filmových ateliérů, kde se s nástupem Němců rodí první nejistota, lavírování, kádrování, morální dilemata i malé kompromisy, z nichž poválečné lidové soudy učiní velké zločiny.
Včetně nahoty
Jenže i Bohéma po vzoru Českého století, alespoň v prvních poskytnutých dílech série, nebuduje vlastní originální drama, nýbrž vtěluje více či méně známá fakta do informativních dialogů za popisných situací. Takže tu zazní, že „Vlasta Burian je dítě, ale hodný, schoval židovské herce“, režisér Jiří Weiss prohlašuje „Nebudu vyklízet pole Vávrovi“a jeho kolega Václav Binovec své známé postoje vtěluje do vět „Hitler je čestný chlap, nás Čechy podporuje, zbavíme se Židů“.
Zpětné modelování dějin má výhodu jednak v ateliérových kulisách „filmu ve filmu“, které si hlídají dobové detaily i tempo tehdejšího natáčení, jednak v hercích, mezi nimiž v úvodu seriálu vynikají zejména Michal Dlouhý jako Zdeněk Štěpánek a Vladimír Javorský coby Vlasta Burian. Ve stínu zatím zůstávají spíše okrasně doplňkové postavy žen. A nechybí ani režisérova rukopisná „značka“spojovaná s Českým stoletím, totiž obligátní nahá scéna, jíž se tentokrát dokumentuje homosexualita Miloše Havla. Opět názorně a opět zbytečně.