Trumpovi nasazují masku, jako by to byl Trumpov

Kritika „ruské politiky“Donalda Trumpa je ortodoxnější než za časů studené války.

Jmenuje se Trump, ale stalo se módním sportem chovat se, jako by to byl Trumpov, Trumpovič nebo Trumponěnko.

Americké volby pokračují i dávno po volbách a tlak na Trumpa se nyní soustředil na rusko-americké vztahy, protože ty momentálně v souvislosti se zprávami o ruských hackerech představují jeho nejzranitelnější místo. Rusko je stále podmíněný reflex Ameriky.

Zatím poslední stupeň horečky, šťavnatá „tajná zpráva“o počínání Trumpa v Rusku, je sice velmi nevěrohodná, ale vytváří devítiocasou kočku. Tu lze na Trumpa vytahovat dle potřeby a vinit ho, že jde Rusům na ruku. Každou dohodu lze shodit jako vynucený ústupek.

Kritici jsou tak často ortodoxnější než za studené války. Mnozí jistě mají upřímné obavy, ale pro mnohé je to profese: ve Washingtonu probíhá kolíkování území a snaha zúžit Trumpovi kluziště.

A tak to teď skoro vypadá, že Trump nosí pod svou nahoněnou liškou skleněnou hlavu a uvnitř je vidět, že chce vyprodat americké národní zájmy a klidně předhodit Rusku, na koho si prstem ukáže, třeba východní a střední Evropu.

Mluví se o něm jako o Putinově užitečném idiotovi a ruské loutce. Bývalí prezidenti a ministři východnějšího konce Evropy mu píší dopis, aby je neopouštěl.

Žádný prezident USA nepřicházel do funkce tak podezíraný.

Když se George Bush mladší svého času podíval Putinovi do očí a našel tam „otevřenost a důvěryhodnost“či když Barack Obama vyhlásil svůj ruský reset, bylo vše v pořádku, zatímco když Trump řekne „nebylo by špatné vycházet s Ruskem“, bimbá zrady zvon. Některé argumenty stojí za to. Trumpův ministr zahraničí, Texasan Rex Tillerson, byl v podstatě prohlášen za ruskou pátou kolonu, protože se s Putinem dobře zná a

jako šéf ropného gigantu ExxonMobil dělal v Rusku obchody. Tahle image drží jako přibitá, takže je úplně jedno, že Tillerson při středečním slyšení v Kongresu řekl: Rusko je hrozba, smlouvy v NATO samozřejmě dodržíme, shrábnutí Krymu bylo proti mezinárodnímu právu a reakce Baracka Obamy na Krym byla slabošská.

Ale nakonec je na stejnou úroveň kladeno, že při slyšení neodpověděl kladně na dotaz, zda si myslí, že Putin je válečný zločinec. Těžko si představit, že podobně nepraktický dotaz dostali například Henry Kissinger či George Shultz za časů Brežněva.

Ruský nátěr dostal i Michael Flynn, budoucí poradce pro národní bezpečnost. Zúčastnil se totiž v Moskvě galavečera pořádaného ruskou státní televizí RT, seděl u stolu s Putinem. Vtip je v tom, že tenhle podezíraný člověk je tříhvězdičkovým generálem a do roku 2014 byl šéfem vojenské rozvědky USA. Typicky proruská postava, Flynnov...

Vzniká takřka dojem, že Trumpův bezpečnostní tým společně tajně tančí kozáčka. Koho by v tomto znepokojivém obrazu zajímaly detaily, například že šéf nad všemi zpravodajskými službami Dan Coats je velký kritik Ruska. Tak velký, že mu zakázalo vstup na své území.

Nepříznivý celkový dojem je částečně i Trumpova chyba, i když v tom není podstata věci. Nevšiml si, že dělá politiku a ne byznys. Mluví v heslech, to je málo. Pokud jde o jeho zahraničněpolitické cíle, je příliš stručný, protože pro něj nejsou prioritou. Říct, že by bylo dobré „vycházet s Ruskem“, je málo. Je třeba říct jak, v čem a za jakých podmínek.

Potom mediálně ztrácí, přestože jeho pohled na věc má hlavu a patu: současný přístup nefunguje, okřikovali jsme Rusko a čekali jsme, že se rozbrečí. Naopak mu tím pomáháme, nafukujeme jeho význam a uměle ho zvětšujeme. Sami si tím přiděláváme problémy, podívejte se na Sýrii. Nebuďme zaťatí, buďme pragmatičtí. Zkusme respekt a dohodu tam, kde to půjde. Máme ale čáru, za niž nikoho nepouštíme. A tu držíme, což oni musí vědět.

Zní to trumpovsky podezřele, scházejí tam krásné zásady, dobro a zlo? Chudáci Eisenhower, Kennedy, Nixon či Reagan: čelili Moskvě, která byla nesrovnatelně silnější, byla větší hrozbou, byla agresivnější a ovládala mnohem víc, přesto s ní jednali a něco dojednali. Jak by je asi sepsuli, kdyby s tím přišli dnes.