GEN netočíme nikdy dvakrát. Ani o Jágrovi

Pokud se současný prezident Miloš Zeman zapíše do dějin národa činem, který přesáhne hranice, má šanci mít svůj GEN, říká Fero Fenič.

Patnáct let si Fero Fenič ukládal do databáze jména osobností pro pokračování dokumentárního cyklu GEN – Galerie elity národa. Jeho seznam má na tři stovky tipů. Nová řada cyklu startuje zítra a v plánu je, že se do konce roku natočí a odvysílá dalších padesát portrétů významných Čechů a Češek. „Za těch patnáct let, která uplynula od třetí série, se vytříbilo tolik nových osobností, že je musíme zachytit a uchovat v audiovizuální podobě,“říká autor projektu Fero Fenič.

Podle jakého klíče jména do projektu GEN vybíráte?

Musí to být osobnost, kterou neobjevujeme, ale která už je potvrzená a dosáhla něčeho, co je nevyvratitelné. To, co ten člověk vykonal, můžeme považovat za přínos společnosti bez ohledu na to, co ještě dokáže. A další podstatná věc: význam toho člověka musí přesahovat hranice této země, minimálně na Slovensko. Odlišujeme popularitu nebo funkci od skutečného významu osobnosti pro společnost.

Jak vás, původem Slováka, napadlo hledat elity mezi Čechy a Češkami?

Do tehdejší Československé televize jsem s tímhle nápadem přišel těsně před rozpadem federace, tedy na jaře roku 1992. Chtěl jsem Čechům dodat sebevědomí. Ve Slovácích se tehdy začalo silně projevovat. Bylo to období, kdy se zbavovali komplexu méněcennosti a rostla jejich hrdost. U Čechů jsem tohle postrádal.

Ale nakonec svůj GEN začali točit i Slováci.

Od roku 2008 tam běží GEN.sk, podle naší licence. Tedy ne v tak rozsáhlých sériích jako tady, ale jinak to převzali se vším všudy, se stejnou znělkou i s tím pověstným bleskem Febia.

A tedy i s otiskem vaší nohy, která je ve znělce – tedy pokud je to pravda, že je vaše, protože tvůrci znělky žádnou lepší nenašli.

Ano, je fakt moje a zdá se mi zábavné, že Slováci vidí už tolik let moji stopu, i když jinak jsem tam byl nežádoucí osobou – a myslím, že dnes se tam o mně už moc neví. Aspoň takhle tam mám našlápnuto.

Proč jste začal připravovat poslední, čtvrtou sérii portrétů? Měl jste pocit, že jste na někoho v minulých cyklech zapomněl?

Dá se to říct i tak, že doháníme nějaké resty, ale především po patnáctileté přestávce nastal čas galerii doplnit.

To je zřejmě i případ Hany Zagorové, jejímž portrétem nový cyklus zítra startuje.

Ano, zrovna u ní jsem cítil jakýsi dluh, měla být už v předcházejících sériích, ale vždy z toho nějak sešlo.

Ten díl jste sám režíroval. Za kameru jste se postavil po patnácti letech. Docela dlouhá odmlka, ne?

Těch patnáct let mě zcela pohltila práce producenta. Moje studio Febio kdysi vyrábělo i sto dokumentů ročně a vše leželo jen na mých ramenou. Zároveň jsem budoval velký filmový festival. Já nemůžu točit, když se na to nedokážu pořádně soustředit. Nejsem typ, který umí dělat víc věcí najednou, třeba roztočit dva filmy. Ale posledních několik let jsem začal zvolňovat, a tak přirozeně dospěl do situace, že bych se zase mohl vrátit k režii. Víte, jaká je to zodpovědnost? Léta všem radím, jak točit, dělám chytrého a najednou se mám předvést sám! Nechtěl jsem, aby nový cyklus začal mým dílem, připadalo mi to i hloupé, ale rozhodli to v České televizi. Původně jsem navrhoval jiné adepty na zahajovací díl, třeba GEN o Madeleine Albrightové, ale její portrét se nestihl dokončit.

A proč jste si vybral právě Hanu Zagorovou?

O ní nebo s ní už toho bylo natočeno tolik, včetně velkých dokumentů, že tady nebyl velký prostor ještě něčím překvapit a zaujmout. Lákalo mě to. Navíc jsem měl pocit, že si hodně chrání soukromí, nepouští si jen tak někoho k tělu, že má limity.

A vy jste ty limity chtěl prolomit.

Vytvořil jsem pár takových momentů, aby se opravdu otevřela a rozpovídala. Myslím, že je tam nejméně jedna situace, ve které ji diváci ještě nikdy neviděli.

Jsou osobnosti, které byste v cyklu GEN chtěl mít, ale nezlomil jste je?

Pár jich je. Od začátku jsme velmi stáli o Milana Kunderu, a to v době, kdy ještě nebyl tak zabetonovaný vůči médiím. Zkoušeli jsme to na něj i s režisérem Jaromilem Jirešem, který zfilmoval jeho román Žert a byl s ním v kontaktu, ale stejně se nenechal přemluvit. Nepodařilo se nám kvůli jistým zdravotním a technickým potížím natočit Miloše Formana, ale o něm naštěstí existuje řada jiných dokumentů. Od první nebo druhé série oslovujeme Ivanu Trumpovou, doposud nebyla žádná odezva, netuším, zda se k ní naše žádost někdy dostala, zkoušeli jsme to několikrát, ale marně, nikdy nereagovala. Ale nejvíc mrzí, když se nestihne portrét natočit, protože oslovený člověk zemře. Náš dokument totiž někdy bývá posledním svědectvím o něm, má historickou hodnotu.

Slyšela jsem, že pár lidí od projektu odradilo označení elita.

Ano, třeba astrofyzik Jiří Grygar opakovaně natáčení odmítá. Kromě jiného se domnívá, že jeho práce je týmová, a nechce si přivlastňovat výsledky sám.

Říkal jste, že sázíte na prověřená jména, ale nemáte přece jen ambici zařadit někoho překvapivého?

Letos určitě takové jméno také nabídneme, prozradit je však pochopitelně nechci. Ale objevovali jsme i v předchozích sériích: dneska vám to tak nepřijde, protože ti lidé jsou už známí, ale byl to GEN, který kdysi poprvé představil jména jako Jiřičná, Kaplický nebo Šípek.

Ve výběru míváte občas i mladé lidi, ale jsou to převážně sportovci. Třeba Jaromíra Jágra jste kdysi točili, když mu bylo pouhých jedenadvacet a jeho kariéra byla na začátku.

U sportovců to tak bude vždy, oni své nejlepší výsledky většinou dosahují mezi dvaceti a třiceti léty. Teď v poslední sérii budeme mít třeba Martinu Sáblíkovou, Petru Kvitovou a dlouho už se domlouváme i s Petrem Čechem.

Prosím, zastavme se u Petry Kvitové. Ta se před pár týdny stala obětí loupežného přepadení a incident dost ovlivní její kariéru. Promítne se taková věc v portrétu?

Nemyslím, my nejsme investigativní pořad, tohle je téma pro zpravodajství.

Ještě se vraťme k Jágrovi. Jeho portrét je přes dvacet let starý. Nemáte chuť ho přetočit?

My netočíme nikoho dvakrát. Je zvláštní být v jedenadvaceti světovou hvězdou a národním symbolem, ale jeho další vývoj už musí zaznamenat někdo jiný.

Jste smířen s tím, že GEN cílí hlavně na lidi v kategorii 50plus?

To je mylná domněnka. Osobně GEN vnímám jako důležitý inspirační zdroj především pro generace 50minus.

Ale jak mladší diváky nalákáte?

GEN má facebookovou stránku, spolupracujeme s populárními servery, měli bychom být hodně vidět na internetu. Jsem často kritizován za těch našich patnáct minut, prý za tak krátkou dobu nelze člověka důkladně představit. Ano, já říkám, že je to pořad na jednu kávu, dlouhý jako některé reklamní bloky na komerčních televizích, pro někoho možná až moc zkratkovitý a klipovitý. Ale věřím, že tahle délka může nalákat i diváky, kteří na hodinové dokumenty nevydrží koukat. Tady máme šanci zaujmout, mladí lidé si nás tak můžou pustit i na mobilu. Více si pak dohledají na internetu. Snad tohle všechno přispěje k tomu, že českou společnost, v mnohém rozdělenou a frustrovanou, aspoň částečně spojí hrdost a posílí v ní optimismus, co vše Češi dokážou, čeho je možné v našich poměrech, přes všechny problémy a překážky, dosáhnout.

Taková injekce optimismu.

Malá, ale každotýdenní dávka pro věčně brblající Čechy. My si to tady asi neuvědomujeme, ale moji známí v zahraničí jsou často udiveni, kolik mezinárodně uznávaných osobností vzešlo z tak malého národa. A nemusí to být jen sportovci nebo umělci. Máme spoustu úspěšných lidí i v byznysu, nebo v IT. Moje databáze zatím obsahuje přes tři sta jmen!

Seznam je to určitě dlouhý, ale nemáte strach, že rozhodne sledovanost a všechny díly se nenatočí?

Tohle ale není projekt, pro který je hlavním kritériem sledovanost. Nepočítáme s tím, že se zopakuje to, co se stalo prvnímu dílu, který vidělo přes čtyři miliony diváků. Já projekt vnímám především jako odkaz a svědectví pro další generace.

Bere ho tak i Česká televize, která jej financuje?

Ano, bere to i jako projekt, který bude vrcholit příští rok ke stému výročí vzniku Československa, dala mu prestižní čas.

Dosud se odvysílalo 281 dílů, přesně tolik, kolik máme politiků v parlamentu. Vím, že je to náhoda, k politikům vztah nemáte, žádný z nich není na vašem seznamu adeptů.

Politici mají nejkratší záruční dobu. Je proto velmi těžké zhodnotit jejich přínos i inspiraci pro příští generace. A o politických rozhodnutích je dostatek důkazů a záznamů ve zpravodajských pořadech.

Před lety jste tak přísný nebyl, svůj profil v GEN má Václav Havel či Václav Klaus. Miloš Zeman, jejich nástupce v prezidentském úřadu, se svého nedočká, protože je politik?

Tehdy jsme reagovali na historický zvrat ve společnosti, který tihle politici reprezentovali. Dnes už žijeme v stabilní demokracii. Pokud se současný prezident zapíše do dějin národa činem, který významem přesáhne hranice, určitě by měl být také osloven. Ale nepředpokládám, že ještě stihne vybojovat na olympiádě zlatou medaili, zpívat v Metropolitní opeře nebo se mezinárodně prosadit v literatuře či ekonomice. I když u něho se nic úplně vyloučit nedá.

Takže má ještě šanci.

Každý člověk, dokud žije, má šanci. I Miloš Zeman. Otázka je, čím by mohl národ inspirovat a být nejen pro součastníky, ale i příští generace příkladem.