Velikáni filmové hudby navštíví Prahu
Žije v Praze a na Novém Městě pracuje jako grafik. Rád vaří a maluje, ale výjimečný je hlavně tím, že je posledním mužským potomkem české větve jednoho z nejvýznamnějších evropských šlechtických rodů Thurn-Taxis a prapravnukem takzvaného „lidového knížete“Rudolfa, prince z Thurn-Taxis, později přejmenovaného na svobodného pána z Troskova. „Moc rád bych nějakým způsobem připomenul jeho osobnost a příběh. Myslím, že nám momentálně takoví lidé, jako byl on, zoufale chybějí,“vysvětluje Jiří Troskov.
Raději o původu nemluvil
To, že je prapravnukem slavného šlechtice, věděl díky své babičce už od dětství. „Pamatuju si, že jsme se sestrou nikdy nesměli vynechat sledování Velké pardubické, protože náš prapradědeček byl bratrancem prince Egona Thurn-Taxise, podle nějž je pojmenován obávaný Taxisův příkop, nejtěžší dostihová překážka,“vzpomíná.
Jako malý kluk nepřikládal historii své rodiny žádný velký důraz. A když o ní přemýšlet začal, rodiče ho varovali, aby se tím raději nikde nechlubil. Za totality se vyplatilo mlčet. Jeho dědeček Konstantin se totiž kvůli třídnímu původu často dostával do problémů a živil se, kde se dalo. Tatínek pak sloužil u „černých baronů“, pomocných technických praporů, které v padesátých letech tvořily speciální složku Československé lidové armády. „Táta několikrát přišel o práci, takže penězi jsme zrovna moc neoplývali. A maminka, která pracovala ve zdravotnictví, v těchto momentech celou rodinu prostě neutáhla. Ačkoliv si naši v té době zažívali asi dost těžké časy, byla z nich vždycky cítit velká noblesa,“vzpomíná potomek rodu na své dětství v Praze.
Troskov odmala rád kreslil a toužil nastoupit na Výtvarnou školu Václava Hollara. Ke studiu ho však
Japonský skladatel Joe Hisaiši a Ital Ennio Morricone nezávisle na sobě navštíví v nadcházejících měsících hlavní město. S italskou legendou vystoupí 4. února ve vysočanské O2 areně jako host portugalská zpěvačka Dulce Pontesová. Jedna z hlavních představitelek hudebního stylu fado s Morriconem již v minulosti spolupracovala. V Praze bude zpívat vokály jeho slavných filmových melodií za doprovodu Českého národního symfonického orchestru (ČNSO).
Morricone se v Praze představí v rámci turné 60 Years of Music World Tour. S ČNSO vystupoval již na minulých koncertních šňůrách. Celkem je slyšelo více než 350 tisíc fanoušků. Společně také nahráli hudbu k filmu Quentina Tarantina Osm hrozných, za kterou Morricone získal Oscara. „Pokud mohu říci, náš vztah je za roky spolupráce neobyčejný, nejen Enniův ke mně a naopak, ale především jeho k celému orchestru, který opravdu zbožňuje, což již mnohokrát dokázal. nepřijali. Ať už to bylo vinou jeho třídního původu, nebo nedostatku talentu, dnes to neřeší.
Od pankáče k oživení rodu
„Nastoupil jsem místo toho na polygrafické učiliště, obor reprodukční grafik s maturitou, a jsem tomu dnes moc rád. Velkou školou pro mě pak bylo také setkání s Karlem Kahounem, současným vedoucím ateliéru písma na UMPRUM, se kterým jsem několik let pracoval. Otevřel mi krásy typografie a revitalizoval nádheru písma. Díky němu se snažím dělat grafiku tak, aby nebyla jen tupým reklamním sdělením,“říká Troskov, který nyní patří mezi uznávané české grafiky. Zdůrazňovat, že ČNSO jej miluje, je zbytečné,“řekl ke vzájemné spolupráci ředitel ČNSO Jan Hasenöhrl.
Ve Foru Karlín 23. dubna vystoupí japonský skladatel Joe Hisaiši, autor hudby k animovaným filmům Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke. Při své první návštěvě Česka bude dirigovat koncert nazvaný The World of Joe Hisaishi. Vystoupení bude součástí festivalu Film Music Prague 2017. „Je to velká čest. Joe Hisaiši je fenomén. V Evropě to bude jeho teprve druhý koncert, proto jsme rádi za tuto příležitost,“uvedl ředitel festivalu Nikola Bojčev. Hisaiši, který se proslavil dlouholetou spoluprací s japonským Studiem Ghibli, bude dirigovat symfonický orchestr a chlapecký sbor Boni Pueri. Dalším hostem festivalu bude skotský skladatel Craig Armstrong, držitel cen Grammy a Zlatý glóbus za filmový muzikál Moulin Rouge. Armstrong 21. dubna uvede koncert svých filmových melodií v Paláci Žofín. (ČTK)
Po sametové revoluci rodina na majetek předků nedosáhla a budoucí grafik žil běžným životem tehdejších mladých. Pohyboval se v hudebních kruzích, byl pankáčem...
Až narození dcery přibližně před deseti lety „probudilo“jeho zájem o šlechtickou minulost. Troskov ucítil jako zodpovědnost i povinnost oživit historii rodu a slavného předka. „Když se teď podívám směrem k našim politikům nebo dalším veřejným činitelům, nemáme moc ke komu vzhlížet a komu důvěřovat. Právě proto si myslím, že cesta může být třeba i to, hledat morální vzory v minulosti. Dnes se za elitu chybně považují novodobí veksláci. Veksláci s kýmkoli a čímkoliv, co