Cítím, že do reprezentace už nepatřím, říká Rosický
Za národní tým už zřejmě nenastoupí, zato Spartě by rád pomohl hned na začátku jarní sezony. Po čtyřměsíční pauze je fotbalista Tomáš Rosický blízko návratu na hřiště.
V podobné situaci byl už tolikrát, že ho žádná otázka nerozhází. Tomáš Rosický, záložník fotbalové Sparty, který byl znovu dlouhé týdny mimo hru kvůli zranění, včera odpovídal na dotazy ze sálu narvaného novináři.
Přišel představit nový typ kopaček, ale věděl, že řeč se stočí hlavně na jeho zdraví. „Chuť do fotbalu mám pořád stejnou,“ujistil. „Ta se drží, což je nejdůležitější.“
Zranění vám ji neberou? Neblesklo vám na podzim hlavou, že radši s fotbalem seknete?
Samozřejmě, že blesklo. Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ale jsou to věci, které ke mně patří. A když něco začnu, vždycky to chci dokončit. Vybodnout se na to by bylo to nejjednodušší, co bych mohl udělat. Ale když jsem kdysi odcházel ze Sparty, slíbil jsem lidem, že se vrátím. Chci to dodržet.
Už jste se vrátil, ale zatím jen na dvacet minut v září proti Boleslavi. Kdy přijde další start?
Směřujeme to na první zápas jara (Sparta hraje 16. února Evropskou ligu v Rostově), zatím to vypadá velice dobře. Uvidíme, jak to bude pokračovat.
Teď vás nic nebrzdí?
Vypadá to dobře. Poslední dny už můžu i sprintovat, ale musíme přidávat pomalu. Zvlášť teď, kdy po návratu ze Španělska nemáme možnost trénovat na normální trávě. To je samozřejmě velké minus.
Musíte se v něčem omezovat?
To ne. Jediné pravidlo je, že musí jít všechno krok za krokem. Nemůžu nějakou fázi vynechat a skočit do toho po hlavě.
Platí, že se do tréninku naplno zapojíte na přelomu ledna a února?
Jo, doufám. Kdybych teď mohl pokračovat na přírodní trávě, tak řeknu, že to tak určitě bude a že na druhém soustředění budu dělat to, co ostatní. Takhle nějaký čas ztratím, což je velká škoda, ale platí, že bych se v té době zapojit měl.
Na hřiště už jste vyběhl. Podle plánu, nebo trochu v předstihu?
Ne, napřed nejsem. Zatím se to drží plánu, který mám nastavený. Nic urychleného.
Zranil jste se v září a čekalo se, že budete za týden zpátky. Také jste si myslel, že to půjde rychle?
Taky, prognózy byly tehdy jiné. Měl jsem problémy s achillovkou, nejdřív jsem slyšel, že to bude na týden nebo dva, potom se to protáhlo na měsíc... A nakonec na čtyři.
Proč?
Bohužel mám hojení úplně jiné než normální člověk. Jsou to věci, které sem teď nepatří, snad až jednou úplně skončím, tak se o tom můžeme víc pobavit.
Léčil jste se i v Anglii, ale stejně jste zůstal mimo celý podzim.
Nebyl jsem jen v Anglii, hledal jsem všude možně, kdo by mi mohl pomoct. Jenže se mnou je to v některých fázích léčby opravdu úplně jinak než s ostatními.
Jako pacient jste sledoval, jak si Sparta vede pod Davidem Holoubkem. Jaké to je, když vás koučuje člověk, který je jen o čtyři měsíce starší?
Je úplně jedno, jestli je někdo vrstevník nebo je ještě mladší, jestli je někomu třicet nebo sedmdesát. Důležité jsou fotbalové znalosti.
Vážně věk nehraje žádnou roli?
Třeba v Německu vidíte mladé trenéry, vedle toho zase odepisovaného Ranieriho, jak dovede Leicester k titulu. Víc než věk je důležité, jak kdo umí přenést své myšlenky na hráče. O tom je fotbal. Hodně lidí o něm dokáže pěkně mluvit, ale nedokážou to pak přenést na hřiště. David si zaslouží šanci, aby Spartu posunul dopředu, protože v Evropské lize odvedl výbornou práci.
Jak silná bude Sparta na jaře, s uzdravenými oporami?
Na papíře by síla měla být větší, ale to se nepočítá. Důležité je jen to, co ukážeme na hřišti. Ale jednoznačně bychom měli být silnější, protože na podzim nebylo na výběr: kdo mohl, ten hrál.
Ještě zpátky k vám: kdyby se návrat povedl a zdraví by vám drželo, měl byste zájem o reprezentaci? Uvažujete o ní?
Ne, vůbec. Cítím, že do nároďáku už nepatřím. Svůj konec jsem neoznámil, protože jsem po Euru nevěděl, jestli ještě vůbec budu pokračovat v kariéře. Ani teď to ještě neudělám: kdybych se eventuálně dostal do velmi dobré formy a kluci by měli zdravotní problémy, výpomoc bych asi zvažoval. Ale opravdu cítím, že tam už nepatřím.