Smogová hrozba. Chodci zatím k zemi nepadají

Ve městech je smog, špatně se dýchá, úřady vyzývají řidiče, aby byli ohleduplní, a pokud možno nejezdili. To je ale legrační. Jak si někdo může myslet, že se lidé dobrovolně omezí jen proto, že někomu jinému hrozí zdravotní problémy? Zvlášť když je podstatné to „hrozí“– letošní smogová kalamita má podle odborníků „určitý“vliv na zdravotní stav lidí, kteří už před ní příliš zdraví nebyli. Na zdravé lidi zřejmě nemá vliv vůbec.

Navíc i u těch nemocných se to posuzuje trochu těžko. Potíže jsou dosti subjektivní záležitost. Pokud už máte problémy s dýcháním a v televizi uslyšíte, že město přikryl smrtící smog, rozhodně se vám neuleví.

Řidičům se nelze divit, že takto mlhavou hrozbu ignorují a jezdí si klidně dál. Zvlášť když to zpravidla nedělají pro zábavu. Těžko je tedy vinit z bezohlednosti.

Ano, kdyby při smogové situaci po projetí auta padali k zemi mrtví chodci, to by byla jiná. Ale jak se zdá, neděje se to.

Autor Výstřelu zdůrazňuje, že se tady nesnaží vyargumentovat si vlastní černé svědomí. Výzvy úřadů v těchto dnech důsledně respektoval a nikam autem nejel. Ale když tak o tom přemýšlí, žádné cesty autem stejně neměl v plánu a nikam jet nepotřeboval.

Podobné morální apely jsou tedy k ničemu. Kdyby to se smogem bylo opravdu tak vážné, pomohl by jedině zákaz. A s tak drsným opatřením úřady hodně, hodně váhají. Dobře vědí proč.

Před dvěma desetiletími byl v Praze jeden primátor, jmenoval se Koukal. A když jednoho podzimního dne roku 1996 hlavní město přidusil smog, zakázal tam autům vjezd.

Bylo to jako vyhlášení výjimečného stavu. Příjezdové trasy ráno obsadila policie. Do velké části metropole se nedostalo ani kolo. V centru to ten den bylo zvláštní. Podivné ticho. Když někdo na ulici promluvil, slyšeli jste ho až na druhém chodníku. A hlavně – najednou se výborně dýchalo.

Jenže čistý vzduch byl iluze. Další psychologický efekt. Kolem širšího centra totiž panovalo peklo. Nekonečné zácpy aut s nastartovanými motory. Škodlivých emisí ten den vzniklo mnohonásobně víc než obvykle. Škodlivých emocí rovněž.

Po poledni zákaz vjezdu odvolali. Mezitím se totiž zdvihl vítr a smog odfoukl. Město bylo zavřené úplně zbytečně.

Nikdo nikdy to už raději neopakoval. Na smog by každý nejraději zapomněl.

Až letos. Stačilo pár smogových dní, a už to vzala do ruky vláda – ony se totiž blíží volby. A nápady sypala z rukávu. Například ten, že by tu měly jezdit elektromobily. To je správné, tak to má být. Elektrická auta nečoudí, to ví každý. Jsme zachráněni... ledaže by to nebylo tak jednoduché. I premiér včera připustil, že s elektromobily je v Česku ten problém, že je tady není kde nabíjet.

Ale buďme shovívaví. Ona to vláda nemá lehké a je pro ni těžké se zavděčit. Včera se třeba nezavděčila Ostravákům.

„Zdá se, že až když smog dorazí do Prahy, projeví vláda zájem ovzduší řešit,“řekla agentuře ČTK ředitelka ostravského hnutí Čisté nebe Anna Plošková.

Není to úplně spravedlivé. Ostravským smogem se vlády zabývaly, v roce 2010 to byl například úřednický kabinet Jana Fischera. Sobotkova vláda kvůli tomu zasedala v létě roku 2015 přímo tam.

Přesto Ostraváci dobře vědí, že k čistotě má vzduch, který dýchají, stále velmi daleko. Což dává dobrou představu o tom, jak to dopadne i se všemi těmi kolosálními opatřeními, která vláda vymyslela včera. Dopadne to jako vždycky.

Proto si zbytečné výzvy, abychom při smogu nejezdili auty, ani nemusíme nijak zvlášť zapisovat za uši.

Však my je brzy uslyšíme zase.