V KŮŽI VYLÍZANÉHO FOTBALISTY

„Vodmala kopal do míče, bylo to nadějný lvíče, pak objevil, co je výčep, rázem bylo všechno v pí...!“Zrodil se internetový trhák, seriál Vyšehrad o padlé fotbalové hvězdě jménem Julius Lavický. Spoluvytvořil, režíruje a samotného hlavního hrdinu hraje Jak

Znáte osobně nějakého fotbalistu, který se svou inteligencí vymyká stereotypnímu mínění, že všichni fotbalisté mají vygumovaný mozek? Tak určitě.

Slibný začátek. Ne vážně, jsou tací. Zrovna dnes jsem hrál zápas za tým Real Top Praha, kde je mezi námi spousta bývalých fotbalistů, rozumných a chytrých kluků. Nikdo z nich není vyloženě raketový inženýr, což nejsem ani já, ale dá se s nimi bavit úplně o všem: Radek Sňozík, Honza Rajnoch, Tomáš Hunal, Marek Jankulovski. A bude jich mnohem víc. Má někdo z nich zajímavého, nevšedního koníčka? Třeba David Lafata – to je myslivec, chodí s tchánem na posed. A i když si to spousta lidí neumí představit, tak hodně fotbalistů umí číst a přečte si knížku.

Znáte fotbalistu, který si po ukončení kariéry našel překvapivé zaměstnání? Z těch, se kterými jsem si zahrál, vyčnívá namátkou Ivo Ulich, který v rodinné firmě vyrábí kliky. Vybudoval si na trhu velké renomé, dodává je věhlasným obchodům i v zahraničí. Ze současných aktivních fotbalistů bych se do budoucna nebál ani o Lukáše Váchu, kterému se daří v prodeji vlastní módní kolekce.

Je vážně takový problém, pokud fotbalista naopak moc rozumu nepobral? Vždyť to ke své práci nepotřebuje.

Od fotbalisty se očekává, že si své odvede na hřišti, a tím pádem by si teoreticky mohl v soukromí dělat, co chce – to je jedna teorie. Já to vidím jinak: fotbal je dnes showbyznys, od fotbalistů se vyžaduje, že sem tam poskytnou i nějaký rozhovor, a hlavně k nim vzhlíží spousta dětí, které v nich vidí idoly. Jsou pro ně přirozenou autoritou, takže podle mého by fotbalista aspoň elementární rozum a vychování mít měl.

Pohoršujeme se nad tím, když se fotbalista opije, vybourá v autě a pak slaví gól točením volantu. Ale ruku na srdce: nejsou i tyhle výstřelky jedním z faktorů, které nás na celé té show kolem fotbalu baví?

Některé lidi to opravdu bavit může. Ne že by to přímo souviselo, ale vezměte v úvahu náladu ve společnosti: my tady skřípeme zuby, co zase náš prezident kde vypustí z úst. A přitom se najde spousta lidí, kterým to naopak imponuje a říkají si – hele, on je my, ten jim to zase nandal! Takže bych se ani nedivil, že i ty skandály fotbalistů někomu imponují.

Jaké máte rád typy hráčů?

Můžu vyjmenovat, jaké mám rád typy obránců, co by měl splňovat záložník a co útočník, nicméně nejdůležitější pro mě je, aby byl hráč čestný. Typově, jako byl Puyol.

Pro čtenáře typu mé babičky podotkněme, že Carles Pyuol byl slavný obránce Barcelony.

Ten nesimuloval. Já simulování obecně nesnáším – a teď se strhne lavina, že narážím na Davida Limberského, ale ne, narážím na všechny. I na Davida Lafatu a na to, co předvedl loni proti Dukle. Za to bych mu dal pokutu a příště bych ho nepostavil. A to jsem sparťan. Strašně mě to štvalo, strašně.

Poslední minuta, ucítil šanci na penaltu, chtěl vyhrát.

Chápu, že ti kluci chtějí vyhrát, ale nemělo by to být za každou cenu. David je hrozně houževnatý a myslím, že v jádru i morálně dobře stavěný kluk a srdcař, působí na mě velice skromně. Ale tímhle se u fanoušků hrozně shodil. A nejenom on. Když jednáš nečestně, jednou se ti to vrátí. Hráč by se měl umět přiznat k vlastní chybě. Vždyť když dnes někdo zafauluje nebo dá ve vápně ruku, kouká na to bůhví kolik kamer.

Jsou řešením videorozhodčí?

Já jsem pro. Jasně se ukazuje, proč už tu video není dávno a proč není vůle ho zavést – fotbal je prolezlý korupcí a s videorozhodčími by už nebyl tak snadno ovlivnitelný. Přitom časově by to zápas nijak dramaticky neprodloužilo, jak taky znějí hlasy proti.

Nejsou i ty sporné situace jedním z důvodů, proč je fotbal tak atraktivní? Video by vymýtilo vášnivé debaty: o Maradonově boží ruce, o gólu ve finále mistrovství světa 1966...

Já myslím, že je to lichý argument. Když se o tom bavíme hodiny a hodiny v hospodě, nebudí to jenom vášně, ale může to budit i agresi. Zbytečnou agresi.

JAK MĚ ZMĚNIL MELÍR

Je dobře, nebo špatně, že fotbalisté vydělávají víc než třeba doktoři, kteří léčí děti s rakovinou?

Samozřejmě, že v principu to správně není, ale uvědomme si, že z fotbalu se s prodejem televizních práv stal obrovský showbyznys. Je to důsledek trhu, obchodu s pozorností, s reklamou. Fotbalisté zdánlivě vydělávají moc, ale to je jen odměna za to, že přitahují zájem a tím vydělávají velké peníze svým týmům. I my v showbyznysu často vyděláváme větší peníze než člověk, který zachraňuje životy, což je bizár, ale tak je ten systém postavený. Můžeme to jedině kompenzovat.

Jak kompenzovat?

Třeba tím, že známé tváře využijí své publicity, založí fotbalový tým, který jezdí hrát charitativní přáteláky, a peníze ze vstupného se pak pošlou třeba těm nemocnicím.

Je ještě něco, v čem se fotbalistům obecně křivdí?

Třeba když se říká, že fotbalisti mají lehký život a že jsou baletky. Ne, ti kluci mají relativně náročné programy od tréninku až po regeneraci. Roste počet zápasů – liga, domácí pohár, evropské poháry, které hraje stále víc klubů. K tomu reprezentace, rostou počty kvalifikačních zápasů, zvětšují se počty účastníků mistrovství...

Máte u fotbalistů pochopení pro módu tetování, výstředních účesů?

Já bych si ty účesy na hlavu nikdy nedal, ale oni žijí v jiném světě.

V jakém světě?

Nedokázal jsem to zatím úplně rozlousknout. Možná si tím zvedají sebevědomí. Nebo už je to tak automaticky zajeté, že si fotbalista myslí, že bez toho nezapadne do svých kruhů. Ale je i spousta kluků, kteří by si tetování udělat nenechali. Třeba proto, že by pak docela dlouhou dobu nemohli darovat krev – na tom si zakládá třeba Ronaldo.

Vy jste musel mít nedávno na hlavě zlatý melír – kvůli seriálu o upadající fotbalové hvězdě přezdívané Lavi. Jaký to byl pocit?

První pocit? Překvapení, jak hrozně pálí hlava při prvním odbarvování peroxidem.

A ty další pocity?

Zvláštní věc: svádělo mě to hrát si na vygumovaného fotbalistu i v civilu. Přepadal mě těžko popsatelný pocit, že můžu všechno.

Že můžete všechno?

Přesně tak, že můžu všechno. Začal jsem si na Laviho hrát i v civilu, byl jsem najednou hlasitější, vulgárnější, fakt divné. V seriálu Simpsonovi byl kdysi díl, jak na elektrickém křesle usmaží kriminálníka, po kterém zbude jen kštice vlasů. Ty vlasy doputují až k Homerovi, usadí se mu na pleši a změní mu charakter v duchu toho kriminálníka. K tomu bych to přirovnal. Má žena ze mě byla v tom období docela nešťastná.

Pokud jste ji nepodváděl s ženami jiných fotbalistů jako vaše seriálová postava, snad se to dalo přežít.

Tak daleko jsem se nedostal. Ale asi milionkrát z její strany padlo „vypadáš jako debil“.

Vaše přítelkyně věděla, že melír máte kvůli roli. Ale co ti ostatní?

To byl poněkud problém. Než se na podzim vypustil do světa pilotní díl, většina lidí si samozřejmě myslela, že jsem se zbláznil. Musel jsem to mít přes léto na hlavě víc než měsíc, takže se mi nevyhnula ani nějaká seriózní obchodní jednání – tam jsem důvody pro jistotu vysvětloval hned u podání ruky.

S KLOKANEM TO NEVYŠLO

Jak se seriál Vyšehrad vlastně zrodil?

S Jirkou Mádlem máme produkční společnost Funny Bunny Films, točili jsme zatím vesměs jen reklamní spoty. A do toho nás oslovil majitel nově vznikající internetové televize OBBOD, jestli bychom pro ně nechtěli něco vyrábět. Měli jsme určitý fotbalový nápad, fotbal jako téma majitele televize lákal, původní nápad se začal pozměňovat a začala vznikat postava jménem Julius Lavický. Tu jsme vymysleli společně s mým kamarádem, režisérem Martinem Koppem, a se scenáristou Tomášem Vávrou jsme napsali pilotní díl.

V seriálu se zajímavě mísí fikce s realitou. Váš vymyšlený průšvihář Lavický vyletí z kádru Sparty do třetiligového Vyšehradu. Jak jste ukecali tamního majitele, aby