Jsem z „děcáku“. Mám šanci na kariéru?
Vyrostli v dětském domově, vyučili se nebo vystudovali. Dál už se o sebe musejí starat sami. Jak těžké je pro tyto mladé lidi prosadit se v pracovním životě?
Budu požárníkem, zpěvačkou, popelářem, učitelkou, ředitelem zeměkoule… Tak snívají malé děti o svém budoucím povolání. Jestli se jim sen splní, nebo ne, může záležet i na jejich „startovních podmínkách“. A děti, které vyrostly v dětském domově a po studiu ho opouštějí, někdy vyrážejí do pracovního života s handicapem.
„Děti vyrůstající v ústavní péči jsou kandidáty na sociální selhání. Nežijí totiž v reálném světě – v dětských domovech jsou zaopatření, někdo se o ně neustále stará. Mají oslabenou schopnost navazovat vztahy. Když se takový člověk ocitne ve skutečném světě naprosto sám, nemusí to skončit dobře,“popisuje Kateřina Wojasová z neziskové organizace Chance 4 Children, která pomáhá mimo jiné sociálně znevýhodněným dětem.
Podle ní dětské domovy opustí ročně zhruba tisícovka mladých lidí, kolem 70 procent z nich s výučním listem, nejčastěji v oborech kuchař, cukrář, číšník, zedník, prodavač, kadeřnice…
Stát na vlastních nohou
Zda se mladý člověk snadno začlení do pracovního života, záleží především na „výbavě“, kterou si odnáší z konkrétního dětského domova. „S mladými pracujeme dlouho předtím, než nás opustí. Připravují se na budoucí povolání, hledají si zaměstnání, zajišťují si bydlení, učí se praktické věci, například finanční gramotnost, rozvíjejí kontakty s lidmi, kteří jim mohou dále pomoci,“vyjmenovává Alexandr Krško, ředitel dětského domova v Novém Strašecí.
Neziskové organizace však připomínají, že ústavní zařízení mají své limity. „O šest až osm dětí se stará a do školy je připravuje jeden denní vychovatel, doučování je často závislé na externí pomoci a financování,“upozorňuje Andrea Šafařík Fridmanská, spolupředsedkyně neziskové organizace Vteřina poté. „Ovšem s tím se v posledních letech daří pracovat. Počet dětí s vysokoškolským vzděláním se mírně zvyšuje, i když pouze v řádu jednotek. V minulém školním roce navštěvovalo VŠ nebo VOŠ 69 mladých z dětských domovů, zatímco před pěti lety to bylo 61 studentů.“
Mladí se učí péct dorty, stříhat i bubnovat
Ukazuje se, že mladí z dětských domovů nutně potřebují nějakou pomoc zvenčí. A samozřejmě nejde jen o to, dostat je na vysoké školy. „Před lety jsme připravili projekt Odrazový můstek k životu. Tým lektorů navštěvuje dětské domovy, předává mladým odborné znalosti, učí je praktické dovednosti. Děti se mohou přihlásit do počítačového, cukrářského či kadeřnického kurzu, mohou se učit angličtinu, věnovat se kreativní hudbě, hře na kytaru či na bicí, navštěvovat kurz šití nebo keramickou dílnu. Nechybí ani psychologická poradna, integrační a socializační programy,“vyjmenovává Kateřina Wojasová. „Ještě o něco dál jde druhý projekt, Chance 4 Job, v němž se mladí lidé naučí, jak správně napsat životopis, jak se chovat při pracovním pohovoru… Mohou se také setkat přímo s potenciálními zaměstnavateli, prohlédnout si zázemí nějaké firmy či továrny. Někteří zaměstnavatelé si konkrétního člověka jakoby adoptují a vedou ho v začátcích jeho kariéry.“
Podobnou podporu nabízí i Vteřina poté: „Nedávno jsme třeba pomáhali firmě Adecco připravovat pilotní projekt zaměstnávání dětí z dětských domovů,“dává příklad Andrea Šafařík Fridmanská. A doplňuje, že by neziskovým organizacím hodně pomohlo, kdyby ministerstvo školství začalo sbírat data o počtu dětí vzdělávajících se na maturitních oborech. „Před rokem a půl jsme přesvědčili Českou školní inspekci, aby dělala zevrubněji a častěji kontroly dětských domovů a aby mapovala vzdělávání dětí, které v nich probíhá. Hned v dalším školním roce navštívila pětkrát více ústavů, takže dnes máme mnohem lepší povědomí o tom, jak to v zařízeních vypadá a co je potřeba zlepšovat.“
Hlavně hned neselhat
Výrazně lépe si v pracovním procesu vedou mladí, kteří již mají předchozí zkušenosti. Třeba při studiu chodili na brigády či na praxi. Některým se dokonce podaří zajistit si ještě na škole pracovní smlouvu, takže odchod z dětského domova pro ně není takový stres.
„Zkušenosti ukazují, že nepodaří-li se mladému člověku nastoupit do práce, případně v ní záhy udělá chybu a dostane výpověď, jeho další životní cesty se zamotávají. Pasivně čeká na místo z úřadu práce, propadá pocitu osamělosti a prázdnoty. Nedodržuje pravidelný životní rytmus, nepečuje o sebe, přestává mu na čemkoli záležet. Pro zaměstnavatele je nedůvěryhodný a žádnou práci mu nenabídne,“popisuje nejhorší scénář Kateřina Wojasová.
Podle odborníků mohou mít mladí lidé s ústavní výchovou nižší sebevědomí, nevědí, jak čelit konfliktům. „Obvykle dochází ke dvěma odlišným situacím: člověk se pasuje do role ublíženého a očekává extra zacházení, anebo naopak nedává svůj handicap najevo a chce, aby byl vnímán jako běžný zaměstnanec,“vysvětluje Kateřina Wojasová. Neziskové společnosti mohou v takových případech zaměstnavatelům pomoci: vysvětlit jim specifika práce s těmito mladými lidmi, popřípadě řešit vzniklé problémy.