Závod o třetí místo ve volbách

Předpokládaný vítěz voleb hledá menšího či středně velkého partnera pro čtyřletou cestu životem. Zn.: Nejsem vybíravý.

Tři roky byl na domácí politické scéně relativní klid, zato teď se rozjíždí to pravé předvolební hemžení. Ve středu se představila obnovená ODA, před pár týdny se podobně ohlásili konzervativní Realisté. Mezi lidovci a starosty se jedná o možném volebním spojenectví, podobný tandem se naopak nepovedlo slepit zeleným a pirátům. Do toho asi definitivně vstal z popela Tomio Okamura se svou SPD, naopak Kalouskova TOP 09 v průzkumech vůbec poprvé spadla pod pět procent.

Stranické hemžení zřetelně odráží blížící se sněmovní volby a vývoj preferencí: některé sněhové koule se nezastavitelně daly do pohybu a nabalují se, jiné se s podobnou neodvratností obrušují. Rýsuje se tak nová podoba pravicového populismu, hlasy městských liberálů leží na ulici a tradičně největší řež se dá očekávat o stranicky neukotvený politický střed. Aktivita některých velkých ekonomických hráčů (zdaleka se to netýká jen miliardářů Dospivy a Sehnala v pozadí Realistů a ODA) pak svědčí o tom, že představa ještě silnějšího Andreje Babiše znervózňuje nejen jeho politické konkurenty.

Uprostřed toho hemžení nových a staronových formací lze sice zaslechnout i ambiciózní slova o volebním vítězství, ale to je jen povinný rituál, řinčení zbraněmi. Aby říjnové volby nevyhrálo hnutí ANO ani ČSSD, muselo by tomu předcházet nějaké politické zemětřesení, srovnatelné s vynuceným pádem Nečasovy vlády. Fakticky se tu – a to zdaleka nejen mezi (staro)novými trpaslíky – hraje o třetí místo, přičemž to nutně nemusí znamenat třetího na pásce, spíše třetího reálně ve hře.

Celý ten politický kvas není žádným překvapením, je totiž rozhodně o co hrát. V posledních dvojích parlamentních volbách si nové politické projekty odnesly v součtu vždy zhruba třetinu sněmovních mandátů – a většinou i účast ve vládě. To bylo ovšem po krachu nestabilních kabinetů Topolánka a Nečase, po korupčních aférách a uprostřed ekonomické krize.

Letos bude zřejmě potenciál protestních hlasů podstatně užší, navíc se o ně, trochu úsměvně, pokusí poprat i Babiš jako „nepolitik“a „opozičník uvnitř koalice“. A může se mu to do jisté míry povést, protože volby budou víc o pocitech než o racionální nabídce. Sobotka sice lidem nijak zvlášť nevadí, ale nevěří mu, že by mohl něco výrazněji změnit. U Babiše ten pocit zatím stále mají.

Poslední průzkumy preferencí předvídají výrazné vítězství ANO, ale i to, že by mu k vládnutí mohl stačit jeden menší nebo středně silný partner. A právě o něj se tu teď hraje. Variant je více a vzhledem k programové rozplizlosti Babišova hnutí s ním může být v koalici vlastně kdokoliv. Navíc velký náskok ANO i relativně stabilní pozice KSČM, která blokuje zhruba šestinu mandátů před možným koaličním využitím, by mohly znemožnit sestavení jakékoliv vlády „všichni proti ANO“, což byl zatím největší Babišův strašák.

Do voleb zbývá osm měsíců, což je zoufale málo i strašně moc. Dostat nové uskupení do hry je běh na dlouhou trať. Na druhé straně, vzpomínáte, kdy se před čtyřmi lety hnutí ANO poprvé objevilo v průzkumech? Měsíc před volbami. Agentura STEM mu přisoudila 5 procent. Měsíc nato Babiš pobral pětinu hlasů a vyluxoval čtvrtinu Sněmovny...