Glass slaví osmdesátiny. Daroval si symfonii
Kdysi stál u zrodu hudebního směru zvaného minimalismus, dnes patří k živým legendám klasické hudby dvacátého století. Americký skladatel Philip Glass se 31. ledna dožije osmdesáti let.
Patří k těm skladatelům, jejichž díla se uchytila a žijí. Jeho styl, založený na opakování motivů, má sugestivitu, která se přes zdánlivou triviálnost neoposlouchá. Důkazem je fakt, že zatímco jiné soudobé opery mají jepičí život, ty Glassovy jsou běžnou součástí repertoáru světových scén. Jednu z nich, Satyagraha, dokonce před pár lety odvysílala do kin Metropolitní opera.
Glass se narodil v Baltimoru do rodiny židovských emigrantů z Litvy. Jeho otec provozoval obchod s hudebními nosiči, do nějž mu přicházely i nové snímky tehdejší moderní hudby. Syn si tak postupně budoval sbírku, v níž nechyběla díla Hindemitha, Bartóka, Schönberga a dalších autorů.
Studoval flétnu a housle, ale také matematiku. V Paříži pro sebe objevil díky Ravimu Shankarovi indickou hudbu, jejíž postupy poté využíval i ve vlastní tvorbě. Jeho dílo zahrnuje opery, symfonie, klavírní skladby, ale i filmové soundtracky. Má doma Grammy, třikrát byl nominován na Oscara, za hudbu ke snímkům Kundun, Hodiny a Zápisky o skandálu.
Vystupoval i v Česku
Tuzemské publikum mohlo vidět nejen filmy s Glassovou hudbou, ale i jeho jevištní díla. Státní opera Praha uvedla roku 1999 Pád domu Usherů, o čtyři roky později nastudovalo Národní divadlo Krásku a zvíře. Stejnou operu vidělo roku 2008 i Brno. Zajímavým počinem byla inscenace opery Les enfants terribles (Příšerné děti), která se roku 2011 hrála v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích.
Podívat se na inscenace svých oper sice Glass nepřijel, české publikum ho však mohlo vidět na vlastní oči při jiných příležitostech. Ve velkém stylu ho zažila Ostrava, jíž zahrál s Philip Glass Ensemble vlastní skladbu Music in Twelve Parts. Provedení kompozice, jež se konalo v rámci přehlídky Ostravské dny 2013, trvalo pět hodin. Loni v listopadu vystoupil se sólovým klavírním recitálem v pražské Arše. Ve stejném divadle se pražskému publiku před dvaceti lety představil poprvé, tehdy spolu s básníkem Allenem Ginsbergem.
Glassovi příznivci mají k dispozici i bohatou diskografii. U příležitosti jeho životního jubilea například label Deutsche Grammophon v těchto dnech dává na trh nové album jeho klavírních skladeb v podání islandského pianisty Víkingura Ólafssona. Společnost Sony Classical zase vydala box sestávající z 24 kompaktních disků, nabízejících průřez celou Glassovou tvorbou.
Umělecká dráha Philipa Glasse však ještě zdaleka nekončí. Svědčí o tom i program narozeninových oslav. V úterý se totiž v newyorské Carnegie Hall uskuteční světová premiéra jeho Symfonie č. 11.