Růžička válí s novým číslem: Mami, tyhle góly jsou pro tebe
Téměř před rokem prožíval nejhorší chvíle života. Uprostřed rozjeté sezony se musel vyrovnávat se smrtí své maminky. Vladimír Růžička mladší loni v únoru vynechal šest utkání, sezonu ale nakonec dohrál.
Začátkem té nové se rozhodl, že matčinu památku uctí i prostřednictvím hokeje.
Na dresu upustil od čísla 89, teď hraje s 62. „Její ročník narození,“vysvětluje Růžička. „Takhle jsem to cítil.“
Na změnu myslel už před startem aktuální sezony, od šestého kola hraje s novým číslem.
Zesnulou maminku, která podlehla rakovině slinivky, mu připomíná i její podpis vytetovaný na předloktí.
Růžička junior se v létě oženil, na ledě se mu daří. Bodově i herně prožívá bezesporu nejlepší sezonu v kariéře (11 + 14 v 29 zápasech).
Přednedávnem v utkání s brněnskou Kometou dokonce vstřelil hattrick, svůj první mezi dospělými. „Po každém gólu si na mamku vzpomenu, protože to extrémně prožívala. Byla můj první a největší fanoušek. Každý gól jí pak posílám nahoru. Jsem přesvědčený, že mě pořád vidí,“říká.
Se smutným příběhem své rodiny se vyrovnává statečně, vnucovat ho však nikomu nechce. „Co naši rodinu postihlo, to byla tragédie. Rozhodně tím ale nechci nikoho krmit, je to rodinná záležitost. Pořád věřím, že mamka je tady a že ji mám za zády. Udělala pro mě v životě a kariéře hrozně moc. Pro rodinu se rozdala. Měla dobré a velké srdce. Vždycky mě podržela, když mi to nešlo. Měl jsem v ní největší podporu. Nikdy jí to nezapomenu,“povídá.
Prkotiny už mě nerozhází
Nynější formu však změně čísla nikterak nepřičítá. Cítí se silnější. Těží z letní přípravy pod vedením kondičního trenéra Chomutova Petra Švehly. Často se připravuje také individuálně, dbá na regeneraci. „Všechno to do sebe zapadá. Fyzicky jsem se takhle dobře nikdy necítil,“přiznává.
Těžké životní situace ho posílily i psychicky. Z banálních věcí už si nedělá hlavu.
„Dřív mě na ledě dokázaly rozhodit prkotiny. Vždycky jsem se v tom zbytečně utápěl, když se mi něco nepovedlo. Teď se to snažím už neřešit. Kdy něco zkazím, tak hraju normálně dál,“říká.
Jeden z nejproduktivnějších hráčů Pirátů se vyrovnává i s komplikovaným vztahem se svým otcem, který jej v Chomutově vede. Osobní problémy jdou v kabině stranou.
„On je trenér, já jsem hráč. Snažím se plnit pokyny na maximum. Trénuje mě už dlouho, jsme na tohle zvyklí. V tomhle se nic nezměnilo,“tvrdí.
Přísný trenér a otec jej navíc chválí. „Jsem rád i za něj, že zavřel pusu plno lidem, kteří pořád tvrdili, že má protekci. Myslím, že může být ještě lepší,“odhaduje Vladimír Růžička starší.