Co se muslimům vymstilo

Nejen bída a strach o život ve vlastní zemi, ale už slavné muslimské dějiny jsou podle islamologa Luboše Kropáčka jednou z příčin uprchlické krize.

Soud včera rozhodl spor, kdy somálská dívka žalovala školu, protože jí prý zakazovala nosit šátek. Dívka neuspěla, omluvy se nedočká. „Mám z celého případu pocit nesmírné trapnosti. Jestliže jí bylo bráněno, aby chodila s šátkem na teoretické vyučování, tak to bylo pochybené. Ale to, že žádala odškodné 60 tisíc, se mi také nelíbí,“říká islamolog Luboš Kropáček.

Zahalování muslimských žen v Česku je tedy podle vás v pořádku?

Nošení šátku na veřejnosti mě pohoršuje méně, než když si naše děvčata proděraví džíny a do mrazivého vzduchu vystavují holá kolena. Zcela zakrytý obličej je ale něco zcela nepřípustného. Islám upravuje oblečení jen pro modlitbu, kdy se žena jakoby staví před svého Pána, má zakryté vlasy, ale nikoli obličej. Kdo však ve svém antiislamismu zahalování spojuje s terorismem, dělá falešnou zkratku.

„Snad z toho vyjdeme se ctí,“říkáte k uprchlické krizi. Co je tou ctí?

Pro mě není čestným přístupem nepodat pomocnou ruku člověku, který skutečně trpí, je zubožený a obrací se ke mně o pomoc. Máme politiky, kteří jsou schopni i ve vánočním projevu odmítnout jakýkoli soucit. Jako křesťan to nikdy nemohu udělat.

Jako arabista a islamolog jste v muslimských zemích pobýval. Jací jsou lidé, kteří k nám přicházejí?

Jsou tak pestří jako my. Jejich hodnoty se zčásti kryjí s našimi, jako když se překrývají dvě kružnice. Někteří sdílejí evropské hodnoty zcela. Ti, kdo v Evropě nejsou, vědí, jaká je zde kvalita života, a proto sem jdou. Ale musíme mezi nimi rozlišovat. Bude-li mi na dveře klepat deset lidí, tak když zjistím, že některý z nich nemá dobré úmysly, musí odejít.

To může fungovat, když tu a tam přijde pár uprchlických rodin. My však mluvíme o obrovském množství lidí, takže nelze všechny spolehlivě prověřit...

Jsou místa, kde jsou utečenci drženi a prověřováni, než půjdou dál. Tak to má být. Bezpečnost se nutně přimyká k lidskosti. Není nutné se hned stavět na stranu odmítačů ani na stranu vítací kultury, jsou i různá středová postavení. Filozofie pracuje s pojmem předporozumění. To znamená určitý mentální předpoklad, se kterým se díváme na problém, který máme řešit. Na uprchlíky je možné se dívat pohledem křesťanským, tedy že mnozí z nich si zaslouží pomocnou ruku. Přistupovat k nim s předsudkem, že nebudou dodržovat náš právní řád, vede k úplně jinému sledu myšlenek než vyjít z předporozumění pozitivního. A pak následuje prověřování, zda můj mentální předobraz byl správný, a případná korekce. Tak se to dělá ve filozofii při poznávání pravdy a tak by to bylo namístě i v tomto mezilidském vztahu.

Před naším rozhovorem jsem odložila detektivku a pročítala si Korán. Některé verše jsou skoro stejně děsivé jako ta detektivka. Tvrdíte, že islám je mírové náboženství, ale v Koránu je dost násilí…

Kdo říká, že islám je náboženství míru, může z Koránu sestavit přehled citací, které svědčí o tom, že mírové je. Uvedu princip „nebudiž donucováni k náboženství“, který je v druhé súře. Nebo krásný verš z páté súry: „Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás učinil národem jedním – ale on vás chce zkoušet tím, co vám dal. Předhánějte se v konání dobra.“To je myšlenka, k níž dospělo i evropské osvícenství. Pokud jde o negativní verše, i ve Starém zákoně je spousta krvavých pasáží.

Ano, ale nejsou to jednoznačné výzvy jako v Koránu. Cituji: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali…“Druhá súra. To není vyzývání k násilí?

Korán můžete interpretovat mírově, nebo násilně. Vyberete si, co a jak z toho vytrháte. Tak to dělají extremisté. Ale islám terorismus odsuzuje a většina muslimů se děsí toho, k čemu je jejich náboženství zneužíváno. Korán sestává ze 114 súr a 113 z nich začíná slovy „ve jménu Boha milosrdného, slitovného“. A jestliže je Bůh milosrdný a slitovný, kde berou lidé právo interpretovat ho jako boha, který by si přál násilí a tekoucí krev? Zmíněný verš a jemu podobné jsou reflexí konkrétních událostí ze života Mohameda. Platilo to jen v určité situaci, v době vzniku Koránu, tedy v 7. století, kdy svět byl násilný. Dnes je také, ale zase jinak.

Mír je schovaný i ve slově islám. V míru však náboženští radikálové na Západ nepřicházejí. V posledních letech míří do Evropy několikrát ročně zabíjet...

Současný muslimský svět prochází těžkou krizí a důvody jsou dlouhodobé. Islám si zažil své slavné období už v 9., 10. a 11. století. Pak se arabské země postupně ocitaly ve stavu stagnace, která je bolestným problémem islámského myšlení už od 18.–19. století, kdy byl na vzestupu Západ a sílil i jeho vliv v muslimských zemích. Silnější a vyspělejší evropské mocnosti je podrobily své koloniální nadvládě. Muslimové, kteří jsou přesvědčeni, že jsou držiteli zjevené konečné pravdy, se ocitli v ponížení pod nadvládou jiných, jejichž náboženská víra se sice vztahuje k pravému Bohu, ale v jejich očích není tak dokonalá, neodpovídá poslednímu zjevení jako u muslimů. A začali si klást otázku, jak je možné, že tak zaostali.

Bylo to tím, že už před staletími odmítali novoty ze Západu?

Jejich sebestřednost byla velkou chybou. Natolik se zahleděli do vlastní dokonalosti, že se jim to vymstilo. Když se nacházeli na světové špičce, mysleli si, že už vše zvládli. Školství měli rozvinuté, ale vzdělání chápali staticky: „Naši předkové už všechno objevili a naším úkolem je jen biflovat se, co kdysi řekli.“Sebestřednost znamenala „my jsme dokonalí“. A dnes se to projevuje znovu právě u radikálů. Už ta jejich rétorika, v níž se odvolávají pouze na spisy vlastních autorů... Někdo ze 7. století je pro ně větší autoritou než kdokoli ze současnosti. Samozřejmě to nedělají všichni. Je to usychající větev islámského myšlení, sebestředná, odkazující pouze na minulost a neschopná dívat se na svět očima 21. století. Zejména od 70. let minulého století se na základě určitého zklamání z toho, že se k nim západní svět podle jejich přesvědčení stále nechová tak, jak by měl, dostává do popředí určitá radikalizace islámu. Ale to, že dnes teroristé páchají zločiny s voláním Allahu akbar, Bůh je veliký, děsí většinu muslimů tak, jako to děsí nás.

Protože islám má různé proudy a některé se už i navzájem střetly…

Je jich řada. Například Muslimští bratři v Egyptě, kteří se díky arabskému jaru dostali k moci a přijali za svůj volební mechanismus jako legitimizaci moci. Ustavili vládu prezidenta Mursího, který byl demokraticky zvolen. Jiný je takzvaný salafismus, který hlásá žít tak, jak žili zbožní předci v 7. století. Pro Evropany je to myšlenka dosti absurdní. Salafisté, kteří mají silné zázemí v Saúdské Arábii, se velmi nevlídně až nepřátelsky stavěli k režimu Muslimských bratří a uvítali vojenský převrat. Nelíbí se jim demokratické mechanismy, jsou pro patriarchální organizaci moci tak, jak to bylo za Mohameda, ve středověku a i dnes v některých královských režimech, například v Saúdské Arábii. Ale nepaušalizujme. Královské režimy v Jordánsku a Maroku představují oázy klidu a určité pozitivní orientace v rozbouřeném arabském moři.

Čím to, že se takto vymykají?

Může to být i osobní rolí panovníků. Jsou to lidé se západním vyškolením a přitom s dobře zapuštěnými domácími kořeny. Jsou téměř nenapadnutelní ze strany islámských radikálů, protože mají i velice vznešený původ. V Jordánsku vládnou Hášimovci, širší rodina proroka Mohameda, a v Maroku šerífové, což je také rodina jeho potomků. Tedy ctihodní muslimové, kteří kultivovaně spojují islám s moderním myšlením a umožňují i demokratické mechanismy vlády.

Pro některé lidi islám rovná se terorismus, byť racionálně vědí, že většina muslimů nejsou teroristé.

Teroristů je jen nepatrný zlomek z půldruhé miliardy muslimů, většina si přeje žít pokojně. Jsou nešťastní, když se dnes svět ušklíbá na islám jako celek kvůli tomu, že se ho dovolávají zločinní extremisté. Islám nedovoluje vraždit nevinné lidi. U nás je to komplikované ještě tím, že většina protimuslimsky orientovaných lidí žádné muslimy v životě nepoznala, protože jich u nás žije velice málo. A pokud jde o protimuslimskou propagandu, doporučuji podívat se na způsoby antisemitské propagandy z doby před válkou. Zjistíte úplně stejné stereotypy – ti lidé prý nejsou integrovatelní, nedá se s nimi žít, musí se to nějak řešit. Moje řešení je snažit se porozumět, hledat, co nás spojuje, a nalézt způsoby dobrého soužití, které fungují mnohem lépe než žiletkové ploty či jakékoli zdi.

Jak se s uprchlíky vyrovnat nejen z hlediska lidskosti, ale i právně?

Tohle nepřehánějme. V Česku je přes tři tisíce praktikujících muslimů a celkem u nás žije asi 20 tisíc muslimů. Kde je těch 17 tisíc? O nich se ani neví, protože žijí zcela integrováni do české společnosti. Dodržovat české právní normy je pro ně samozřejmostí.

Žijeme na určitém území a máme zde určité množství majetku. Pokud přijmeme tolik nově příchozích, musíme se o obojí podělit. Jak to zvládneme?

To je problém. Humanita nemůže překročit míru, že by škodila druhým nebo mně samému. Nemohou trpět všichni. Mohu slevit ze svého pohodlí, abych pomohl, ale má to hranice.

Jak je včas rozpoznám?

Od toho jsou velké ekonomické celky. Je spousta neobsazených pracovních míst. Jestliže uprchlíkům nabízím pomocnou ruku, neznamená to, že jim hned nabízím lukrativní místa. Musí se začlenit vlastním úsilím, zvládnout jazyk, profesi a pak mohou být užiteční.

Chtějí tady pracovat?

Proč by ne?

Vědí, že když dostanou azyl, mají nároky na sociální dávky.

Vážím si Angely Merkelové. Jako člověku bych jí dal výbornou, jako politikovi dvojku. Ona tím „pozváním“vyřešila situaci utečenců nakupených v Maďarsku, která už vypadala beznadějně. Němci to ale přehánějí s výší sociální podpory, měla by být nižší, aby nepůsobila příliš lákavě. Zároveň už ale také počítají s tím, že poničené oblasti a země, kde se ještě dnes prolévá krev, jako je Sýrie, Irák, Jemen, se budou muset obnovovat. Bude to šance pro německé firmy. Budou mít lidi z řad uprchlíků, které si zaučí, kteří znají místní jazyk, místní mentalitu a kteří tam ty firmy uvedou.