Škola versus víra
Ani školní inspektoři nevědí, zda škola může svým studentkám zakázat při výuce hidžáb. Dlouho očekávaný verdikt soudu jim na tuto otázku včera odpověď nedal.
Včera se čekalo, že soud rozhodne, zda mohou muslimky chodit do českých škol se zahalenou hlavou, i když to mnohde výslovně zakazují školní řády.
Ve sporu mezi Střední zdravotnickou školou v Praze a někdejší uchazečkou o studium, Somálkou Ayan Jamaal Ahmednuurovou, která školu kvůli zákazu hidžábu zažalovala, verdikt padl. Avšak odpověď na otázku, zda je šátek náboženský symbol a škola jej může zakázat, nedal. Soud totiž dospěl k závěru, že Somálka do školy nenastoupila, a ta ji tak ani nemohla diskriminovat. „Soud rozhodl o tom, že žalobkyně nebyla školou diskriminována, ovšem tato kardinální otázka zůstala nevyřešena,“konstatuje náměstek ústředního školního inspekto- ra Ondřej Andrys. Ani on ne- dokáže říct, jak se mají ředitelé škol v takových případech v budoucnu zachovat.
Jakou váhu má školní řád?
Školní řád, ač se může zdát, že jde o formální dokument, je nesmírně důležitý. A to proto, že stanovuje pravidla fungování školy ve všech možných úhlech pohledu, jako například práva a povinnosti žáků i jejich zákonných zástupců, zajištění bezpečnosti a tak dále. Takže si samozřejmě zaslouží patřičnou pozornost a je třeba ho dodržovat.
Kdo zodpovídá za školní řád?
Ředitel školy a schvaluje ho školská rada, pokud je zřízena. Takže do jeho podoby mohou mluvit také zástupci rodičů, zřizovatele a pedagogického sboru, tedy ti, kteří tvoří školskou radu.
Je nějaký obecný vzor, ze kterého školy mohou vycházet?
Obecné parametry jsou dané školskými právními předpisy, které vycházejí ze školského zákona. Při inspekcích je také kontrolujeme a poskytujeme různá doporučení, pokud školní řád není postaven tak, jak by měl být. Navíc i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo v roce 2015 metodickou pomůcku k tvorbě školního řádu.
Může škola omezit projevy náboženství?
Ne. Právo svobodně projevovat víru a náboženství je právem ústavním, zakotveným už v Listině základních práv a svobod a také v mezinárodním právu. Škola tedy nemůže cíleně omezovat možnost nošení náboženských symbolů. To však neznamená, že by škola například možnost nosit jakékoli pokrývky hlavy nemohla za žádných okolností zakázat. Takové opatření lze přijmout, je-li to nutné s ohledem na výuku, k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dodržování hygienických pravidel a podobně.
Takže se ani v tomto případě nedá říct, zda jsou náboženské důvody nadřazené nad těmi hygienickými nebo naopak.
Plošně se to říct nedá a vyhnul se tomu i sám soud. Konstatoval, že k podobě školního řádu se už vyjadřovala veřejná ochránkyně práv, takže už to komentovat nebude. Paní ombudsmanka tehdy vydala své doporučení, které v podstatě konstatovalo, že jelikož neexistuje právní úprava na omezení náboženských symbolů, tak není možné ho omezovat ani školním řádem. Později také navrhla konkrétní úpravu školního řádu, kterou škola zapracovala.
Vy jste tento případ též vyšetřovali?
Ano, bylo to na přelomu roku 2013 a 2014, kdy jsme byli ve škole šetřit stížnost, kterou podaly ty muslimské studentky. Řešili jsme ukončení vzdělávání z její strany, to, že nedoložila doklad o pobytu a další věci. V této první fázi šetření jsme došli k tomu, že stížnost studentek byla v části týkající se diskriminace nedůvodná. Ovšem poté, co nám paní veřejná ochránkyně zaslala výsledek svého šetření s tím, že jsme jako Česká školní inspekce pochybili, respektovali jsme její názor jakožto názor národní autority v oblasti antidiskriminačního práva a z pohledu rovného přístupu ke vzdělávání jsme výsledek šetření upravili. Ale ta problematika byla samozřejmě mnohem složitější.
Řešili jste už více podobných podnětů spojených s nošením náboženských symbolů?
Ne, nikdy. Z pohledu muslimských náboženských symbolů byl tento případ první.