Věštění z vosku i stínu, Rusky oživují pohanské zvyky
Tak hele, teď se trochu projedeme po okolí, ukážu ti nějaké ty naše polnosti, jo a s noclehem si vůbec nedělej starost, určitě něco seženem!“říká mi José, místní rodák z jihošpanělského Villanueva de Alcolea a už mne popohání do svého auta. Byl jsem mu docela vděčný, že se mne v tomhle místě ujal, neboť hotel v době oslav San Antona prostě není k sehnání… Tenhle svátek plný ohňů je totiž mezi turisty populární. A právě Villanueva de Alcolea patří mezi místa, která jsou pro sledování oslavy nejlepší.
Objíždíme pole v okolí a José mi vysvětluje, že tady se pěstují rajčata, tady zase brambory, tady cibule a tak dále… Asi poznal, že jsem z města a potřebuji se aspoň trošku agrárně vzdělat. A tak se ho tedy snažím co nejpřesvědčivěji vnímat a tak nějak tomuhle dobrému chlapovi nekazit iluze.
Jsme zpátky ve Villanueva de Alcolea a s podporou Josého se nakonec ubytovávám v jakémsi prostém penzionu pro pomocné zemědělské dělníky odkudsi z Rumunska, ale zase tak zlé to není. Loučím se s Josém s největší přátelskostí, den pomalu končí.
Těsně před setměním se objevují všude v ulicích otepi suchých větví – je to spíše trní, které se bude, až padne tma, zapalovat. Ano, bude hořet! Tohle trní roste zde všude kolem a celý kraj je jím doslova zaplaven. Místní tuto akci, tedy oslavu, využívají také k tomu, aby se toho plevelu, který jim až neúnosně zarůstá pole, vesele zbavili. To vše jsem se od přítele Josého dozvěděl během jeho živého výkladu o místním zemědělství.
Ohně ve všech ulicích
Večer je konečně tu! Na svatého Antonína, který je patronem zvířat, je vše přichystáno. Slavnost je prastará a také jediná, která se v zimě, v lednu, v celém jižním Španělsku odehrává. Pointou je, že celé městečko zhasne všechna světla a otepi
Koňská hlava značí muže,“říká Jekatěrina Kostrikinová sledující teplý vosk, jak tuhne ve sklenici studené vody. V jejím moskevském bytě se několik kamarádek snaží poznat svou budoucnost za pomoci pohanských tradic.
Za svitu svíček ženy upřeně hledí na kousek rozpuštěného vosku, který jim má napovědět, co během roku nastane v jejich milostném či profesním životě. Nakonec pálí kouli papíru a bedlivě pozorují stín, který vrhá na zeď a který jim má odhalit další tajemství. jsou zapáleny ve všech a uličkách.
Nyní už začínají hořet. Je ohňů mnoho a vítr je neustále rozdmýchává. Kouř je úplně všude a já na rozdíl od místních nemám přes nos
Jen pár dní v roce
ulicích
Tyto věštecké obřady, které se v Rusku hojně provozují mezi Vánocemi (7. ledna) a svátkem Tří králů (19. ledna), připomínají tradice dávných slovanských pohanských národů, které nevymizely ani s příchodem křesťanství do země v roce 988.
„Soudíme, že v této době jsme osvobozeni od našich závazků vůči církvi, protože Kristus byl pokřtěn až 19. ledna, a mezi Vánocemi a svátkem Tří králů je svět ještě pod vlivem a ústa uvázaný šátek. Problémem jsou ale hlavně oči, chvílemi vůbec nic nevidím a cvakám fotky jen tak od boku.
Místní mladíci hořící otepi čile přeskakují, a někdy docela mistrovsky. pohanství a my můžeme vyvolávat duchy,“vysvětluje Jekatěrina Kostrikinová, která je jinak pravoslavného vyznání. „Proto to je nejlepší doba k tomu, abychom poznali svou budoucnost,“soudí tato architektka a scénografka, která pracovala pro několik moskevských divadel. Chystá se právě rozpustit vosk ve stříbrné lžičce za asistence své přítelkyně Ljubov Soldatikovové.
Povinnou podmínkou pro tyto rituály z dávných dob je to, že nikdo nesmí mít na sobě kovové předměty, Také se objevují koně, ti jsou kočírováni místními mladými krasavicemi v tradičních oblecích či šatech.
Dívky na koních přeskakují plameny velmi elegantně a ví jen bůh, jako jsou prsteny nebo náušnice, ani pásek, aby tělo mělo naprostou svobodu.
Rovněž se běžně připravují koláče, do nichž se dává mince, zrnka pepře nebo prsten. Ti, kdo to po rozkrojení dostanou, mají být po celý rok bez finančních problémů, mají prožít rok bohatý na zajímavé události nebo je čeká sňatek.
„Tak mě čeká zajímavý rok!“usmívá se Ljubov Soldatikovová, jak to vlastně dělají, že koně do této akce vůbec dostanou. Každopádně koňům se nic nestane, místní trvají na tom, že nikdy nejsou zraněni.
Ohně již hoří prakticky všude, ale když objevila ve svém dílu koláče zrnka pepře. Natalja Špakovská, devětatřicetiletá masérka z prestižního salonu v Moskvě, se svěřuje, že od školních let zbožňuje oblíbenou tradici svobodných žen, která spočívá v tom, že se žena v předvečer svátku Tří králů zeptá prvního chodce, kterého potká na ulici, na jeho křestní jméno. To pak má být i jméno jejího budoucího muže.
„Jednou byla jedna moje spolužačka velmi otrávená, protože se jméno dotázaného chodce shodovalo se jménem nejošklivějšího vůbec nejefektnější jsou na náměstí. Mírně si tam oddechuji, neboť pobývat se skákajícími koňmi v úzkých uličkách města není nic příjemného. Jinak je to ale nádhera: všechno to rojení a hemžení mezi koňmi a ohni.
Ohně se dobře fotí, ale jak jsem se již předtím zmínil, největší problém je ten zpropadený kouř! Všude kolem jsou nastoupeni ve vyšší pohotovosti hasiči. Co kdyby náhodou... Všude je vedro, potím se jako myš a ani není divu, neboť kolem mě jsou jen plameny.
Po půlnoci vše končí. Když později usínám, cítím, že jsem dokonale vyuzený. Do pračky bych v tu chvíli nejraději vlezl snad úplně celý. Jsem v ubytovně cítit tak výrazně, že se mi všichni ti Rumuni pošklebují.
Ráno opouštím malé sympatické městečko na kopci. Po popelu už není ani památky. Vše vypadá tak, že by jen těžko mohlo někoho napadnout, co se tady minulou noc odehrávalo. Musím dojít do jiného městečka kousek odtud, abych tam chytil autobus. Je velmi chladno a já zrychluji krok, oheň mě už nezahřeje!
Místní mladíci hořící otepi čile přeskakují, a to někdy i docela mistrovsky. Dívky zase přeskakují plameny elegantně na koních a ví jen bůh, jak to dělají.
chlapce ze třídy,“vzpomíná Natalja. „O několik let později však potkala svého budoucího manžela a ten měl také toto jméno,“ujišťuje, že to funguje.
„Lidé nebývají vždy spokojeni s tím, co se dozvědí o své budoucnosti. Ale všechno závisí na tom, jak k tomu přistupujete, jaký je stav vaší duše,“vysvětluje Jekatěrina Kostrikinová. „Když máte chmury, vidíte všude jen negativní znamení. Když se celá naše duše otevírá štěstí, nedají na sebe pozitivní změny čekat,“dodává. (ČTK, AFP)