Nejsem senilní dědek, je mi jako Trumpovi
PRAHA Vojtěch Olšanský z Ostravy má praxi v technických profesích, ekonomice, účetnictví, logistice, pracoval ve světě, umí jazyky a má zkušenosti s řízením lidí. Při hledání práce mu ale nic z toho nepomohlo. Je mu 70.
„Obeslal jsem nejméně sto firem. Pokud mi vůbec někdo odpověděl, tak že dali přednost vhodnějšímu uchazeči. Asi při zjištění mého roku narození dál nic nečtou a nepozvou mě na pohovor. Asi se domnívají, že jsem senilní, roztřepaný dědek neschopný cokoliv dělat. Je mi ale tolik jako prezidentovi největší světové velmoci,“popisuje svoje zkušenosti Olšanský, který má za sebou pestrou kariéru.
Za minulého režimu prošel několik dělnických i technických míst, nějaký čas vedl elektrovýrobu se šedesáti lidmi. Poté byl dispečerem přes elektroniku v Závodu automatizace a mechanizace OKD, ve třiceti odešel na Slovensko a živil se muzikou, s níž jezdil na Západ. Půl roku strávil na lodi v Karibském moři. Když se vrátil domů do Čech, stal se servisním technikem na tehdy největší konfiguraci sálových počítačů IBM.
Po převratu byl ve vedení společnosti, která jako jedna z prvních dovážela počítače z USA. Později si založil vlastní firmu, jež však neustála konkurenci velkých společností, a vystřídal ještě několik manažerských profesí. Živil se také jako překladatel a tlumočník angličtiny a němčiny.
„Obrat nastal, když jsem se zcela náhodou stal výhradním dodavatelem elektroniky do aut na plyn pro italskou firmu,“vypráví Olšanský.
Společnost mu funguje dodnes, Olšanský ale přiznává, že jak vývoj pokročil, neměl už na programování mikročipů, obrat firmy se zmenšuje a výhled pro něj není příznivý. Rozhodl se proto najít si práci.
„Už nechci být první, úspěšný, bohatý a slavný, to mám za sebou. Nejde mi o peníze a důchod mi stačí, chci být jen nadále aktivní, užitečný a prospěšný lidem,“vysvětluje Olšanský.
Začal proto odpovídat na nabídky práce, kde by podle něj stačila průmyslovka, v domnění, že ho firmy rády přijmou, protože kromě dovedností může nabídnout i nepřenosné životní zkušenosti. Očekávání se ale nenaplnila. Nakonec přijal místo taxikáře v Ostravě. „V taxíku aspoň můžu poznat hodně lidí. Na gaunery mám plynovou pistoli,“dodává muž.