pro starší

Poklad na ostrově (Robert Louis Stevenson)

Kvečeru přišel do výčepu doktor Livesey. Ještě dnes si vzpomínám, jak mě překvapil rozdíl mezi elegantním lékařem v napudrované paruce a s vlídným chováním a neotesanými venkovany. Ještě nápadněji se však lišil od našeho opilého a hromotluckého piráta. Najednou kapitán spustil svou odrhovačku: Na černé rakvi patnáct chlapů popíjí, jo-ho-ho, ať teče rum! Doktor Livesey kapitánovu písničku ještě se neznal. Nebyla mu nijak po chuti. Hněvivě podíval na zpěváka, ale dál hovořil se starým zahradníkem. Zatím se kapitán zpěvem rozjařil a konečně bouchl pěstí do stolu, což pro nás znamenalo rozkaz k okamžitému utišení. Všechny hlasy zmlkly, jen doktor Livesey hovořil vlídným a zřetelným hlasem dál. Kapitán na něho chvíli poulil oči, bouchl ještě jednou do stolu, až konečně sprostě zaklel: „Ticho tam v podpalubí!“„Mluvíte snad se mnou, pane?“povídá doktor, a když mu hrubec s novým zaklením přisvědčil, odpověděl: „Chci vám jen říci, pane, že nepřestanete-li pít rum, bude na světě brzo o jednoho hnusného chlapa méně!“Kapitán se neznal vzteky. Vyskočil, otevřel námořnický ho zavírák a vyhrožoval doktorovi, že připíchne ke zdi. Ale doktor se ani nehnul. Mluvil s ním dál jen tak přes rameno a týmž tónem, dost hlasitě, aby to slyšela celá nálevna, ale naprosto klidně a pevně: „Neschováte-li ten nůž okamžitě do kapsy, slibuji vám na svou čest, že jen co se sejde porota, budete viset!“Pak se na sebe upřeně zahleděli; netrvalo to dlouho, kapitán schlípl, schoval zbraň a usedl. Vrčel jako zbitý pes. Za chvilku doktor odejel. Kapitán byl ten večer a ještě dlouho potom zamlklý.