Staří a mladí se v práci nesnášejí
Ředitelka Alternativy 50+ Linda Sokačová o tom, jak je pro starší lidi těžké sehnat novou práci
Platí sice, že s lepší ekonomickou situací se zlepšuje pozice nezaměstnaných na trhu práce, ale v ohrožené věkové kategorii těch starších je to spíš naopak. Lidé starší padesáti let představují už více než třetinu všech nezaměstnaných. Podle ředitelky obecně prospěšné společnosti Alternativa 50+ Lindy Sokačové zaměstnavatelé nepropouštějí lidi podle toho, jak kdo pracuje. Nedělají si žádné analýzy. „První na řadě jsou ti nad padesát a matky malých dětí,“říká socioložka.
O jaká čísla svá tvrzení opíráte?
Máme podloženo údaji ze statistické ročenky, že se poměr lidí nad padesát na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání dlouhodobě zvyšuje. Například v roce 2000 tvořili 16 % z celkového počtu nezaměstnaných. V roce 2012 šlo už o 26 % a roku 2015 dokonce 31 %.
Co říkáte doporučení neuvádět v životopisu svůj věk?
Záleží na každém. Když děláme semináře pro starší lidi, řada personalistů radí věk neuvádět. Není to klíčová informace o tom, co umíte, a někdo s předsudky vás může rázem vyřadit. Léta stejně neschováte, ale když tam ta číslovka neční, mozek si to automaticky nespojí. A v následném osobním kontaktu už předsudky nefungují tak jednoduše jako anonymně přes telefon nebo na papíře.
S jakými negativními stereotypy ve vztahu ke starším lidem se nejčastěji setkáváte?
Určitě si dost často zaměstnavatelé myslí, že žadatelé o práci nezvládnou pracovat na počítači, přestože je už lidé velkou část života používají. Člověk po padesátce, který má práci, se s takovými stereotypy nesetkává, to spíše až v momentě, když o práci přijde. Setkali jsme se s paní účetní, která přišla o práci a další potenciální zaměstnavatelé měli strach, že neumí základní programy, bez kterých se účetní dnes neobejdou. O starších lidech panuje představa, že se neradi učí nové věci, nejsou pružní. Často také pozorujeme na pracovištích negativní vztahy mezi generacemi.
Výzkumy ale říkají, že věkově smíšené týmy fungují nejlépe…
To sice ano, ale vztahy bývají někdy špatné, a to oboustranně. Starší lidé si o mladých často myslí, že se chtějí jen bavit, flákají se. I na našem Facebooku je vidět, jak staří na mladé nasazují a naopak. Dělala jsem u velkého zaměstnavatele průzkum spokojenosti a bylo až překvapivé, jak na sebe mladí a starší navzájem nevražili. Snaha mixovat týmy má přitom i praktický význam. Když ve firmě zaměstnáte ženy kolem třicítky, hrozí, že jich půjde víc na mateřskou dovolenou. Ženám po padesátce zase kromě péče o vnoučata leckdy začíná starost o staré rodiče.
Mluvíte o těžkostech sendvičové generace, tlačené ze dvou stran. To je zřejmě i důvod, proč to mají s hledáním práce těžší ženy, ne?
Sendvičová generace je velký fenomén. Bez pomoci rodičů nemají dnešní mladí moc šancí uplatnit se na trhu práce. Pracuje se déle než před rokem 1989. Jenže kromě dětí mají jejich rodiče často na starosti i péči o své rodiče, kteří se dožívají vysokého věku. Při jednom našem průzkumu jsme zjistili, že je ve větších firmách až desetina zaměstnanců v situaci, kdy potřebují o někoho pečovat. A může to být třeba i dítě s postižením. Ukazuje se, že se o tom tito lidé často bojí mluvit z obavy, že je to znevýhodní u zaměstnavatele.
Jak ženy vnímají svoji horší situaci na trhu práce?
Bohužel stále neexistují rovné příležitosti mezi pohlavími, i když věkové stereotypy se týkají i mužů. V naší poradně ale pozorujeme, že ženy jsou adaptabilnější. Dokážou se smířit i s horší pozicí, protože s tím mají větší zkušenosti.
Jak hodnotíte diskriminaci probíhající skrytě? Mám na mysli inzeráty typu – do mladého dynamického týmu hledáme zdravé, dravé flexibilní jedince.
Dělali jsme kdysi analýzu inzerce z hlediska různých typů diskriminace. Bylo zajímavé sledovat, že se na tento typ inzerátu dívala odlišně mladá a starší generace. Té mladší to přislo spíše o způsobu uvažování, nikoli o věku. Ale na mých přednáškách pro lidi nad padesát let si přítomní kolikrát stěžují, jak je takové inzeráty psychicky zraňují. Možná i víc, než kdyby někdo natvrdo napsal, že nechce lidi nad 50 let.
Jak často teď bývá předčasný důchod únikovou strategií?
To platilo ve špatné ekonomické situaci. Když se někdo blížil důchodovému věku, dlouho byl na úřadu práce, byl pro něj předčasný důchod východiskem. Jenže na to pak doplatil finančně. Hodně se to změnilo, dnes lidé přicházejí na trh práce později. Průměrný věk zaměstnanců byl v roce 1993 39 let a v roce 2013 už 43.
Na jedné straně je tlak na zvyšování hranice odchodu do důchodu a na druhé roste ve vyšších věkových kategoriích nezaměstnanost...
Zaměstnavatelé si naštěstí začínají uvědomovat, že musí svůj přístup změnit. Ale ono je něco jiného dělat těžkou manuální práci, nebo pracovat v kanceláři. Ta se zase liší mírou stresu. Musíme brát v potaz i to, že špatná sociální situace a stres ovlivňují zdravotní stav. Problémy mají i rodiny s dětmi, ale u nich existuje perspektiva zlepšení, zatímco na psychiku těch starších dopadá nezaměstnanost fatálněji.