Nebojme se světa. Umíme dělat i velké akce

Je tomu osm let, co lyžařské mistrovství světa v Liberci a aféry s ním spojené zanechaly v Češích pachuť a pocit: V této zemi neumíme a nemůžeme pořádat vrcholné sportovní akce. S Libercem se spojovaly výrazy jako korupce, finanční schodek a ostuda.

Teď však Češi ukazují: Ono to jde. Bez skandálů. Bez dluhů. S úžasnou atmosférou na tribunách i se ziskem na účtech.

Tak zkusme být pro změnu pyšní, když se nám něco povede.

Světový pohár biatlonistů v Novém Městě přejmenovali v prosinci zahraniční aktéři na „biatlonový Super Bowl“po vzoru exkluzivní události amerického sportu. Denně nalákal až 30tisícové návštěvy.

A atmosféru mistrovství Evropy krasobruslařů v Ostravě nyní ocenily i ledové legendy. Závodníci vyzdvihovali organizaci, komfort v zázemí, zaplněné tribuny. Tři finálové večery se rychle vyprodaly.

Nešlo pouze o to, kolik diváků fandilo, ale také jak. Tleskali do rytmu každému, bez ohledu na státní příslušnost. „Předávali nám energii,“děkovala zlatá Jevgenija Medveděvová a Brian Orser, olympijský vítěz a kouč dvojnásobného mistra světa Javiera Fernándeze, prohlásil: „Za šest let, co jezdím s Javierem, jsem takhle povedené mistrovství Evropy nezažil.“

Skutečnost, že největší (a velmi ojedinělá) výtka funkcionářů Mezinárodní bruslařské unie (ISU) směřovala k tomu, že při prvním vyhlášení vítězů byly koberce nataženy na led o chvilku později, je výbornou vizitkou českých organizátorů.

Jelikož s jídlem roste chuť, došlo zákonitě na otázku: Mohlo by Česko po 24 letech opět kandidovat i na mistrovství světa? A jestli ano, tak v Ostravě, nebo v Praze?

V očích nejvyšších představitelů ISU je prodej reklam a drahých vysílacích práv z krasobruslení podstatně výnosnějším obchodem než například z rychlobruslení. Pro světové krasobruslařské šampionáty v minulosti vyžadovali velká a kulturní města. Proto je hostily Paříž, Moskva, Tokio, Helsinky či Boston. V tomto směru by měla 297tisícová Ostrava menší šanci než Praha. Ovšem doba i sport se mění.

Žijeme v 21. století. Už rozhodují jiné faktory. Jak jinak by se mohlo mistrovství světa 2013 konat v kanadském Londonu, některými závodníky označeném za „neatraktivní malé studentské město“.

Dnešní prioritou se stává cosi jiného. „Sportovce až tak nezajímá město, ale to, že mají hotel dvě minuty od haly, že dostanou pro sebe celý komplex i s tréninkovou halou a obří rozcvičovnou a že je o ně královsky postaráno. To vše v Ostravě našli,“říká exmistr Evropy Tomáš Verner.

Praha sice může nabídnout svoji historii, krásu a luxusní O2 arenu, jenže u ní nemá žádnou tréninkovou halu. Ta nejbližší je v Letňanech nebo Holešovicích.

Jistě, mistrovství světa je akcí s většími požadavky ze strany ISU než to evropské. Ostrava má své minusy. Nejbližší mezinárodní letiště v Katovicích je hodinu vzdáleno a závodnický hotel Clarion, přes ulici od haly, už nyní praskal ve švech. V hale chybí restaurační zařízení po vzoru moderních arén. Avšak tento nedostatek má odstranit brzká rekonstrukce. A ani ty další nemusí být nepřekonatelnou překážkou.

Odpověď na výše vyřčenou otázku tedy zní: Ano, ať se Česko pokusí kandidovat i na mistrovství světa v Ostravě. Čím dříve, tím lépe, dokud letošní velmi pozitivní ohlasy přetrvávají ve vzpomínkách. Kdo nic nezkusí, nic nemá. A pokud by se přece jen ukázalo, že zájem na přidělení takového šampionátu ze strany ISU není, potom by se měl ten evropský vrátit do Česka rozhodně dříve než po osmnáctileté odmlce.